Ben a Arthur jsou spolu prostě roztomilí a celé je to takové sladké💗🧁☕. Tak roztomile na sebe narazí na poště, kde Ben posílá svému bývalému příteli krabici věcí od něj a oddělí je od sebe flash mob 🎺🎵, což je v  tomto případě taneční představení a žádostí o ruku na konci. Pravděpodobně si kluky oblíbíte a budete fandit jejich vztahu. Ten ovšem není perfektní. Začátek vám může připadat jako klišé z romantického teenage komedie 😅🥰, ale postupně zjistíte, že tento milostný příběh nemá ani trochu blízko k tzv. dokonalosti! Není to nakonec až TAK sladké. Ben a Arthur si společně projdou spoustou zvláštních a v podstatě pro jednoho či druhého nepříjemných situací se kterými se musí vypořádat. Chodí třeba na opravná rande. Podle mě to realisticky ukazuje vztah dvou lidí, kteří se jeden druhému líbí, zajímají sebe navzájem, ale ví, že je potřeba na vztahu pracovat 👍. Třeba vás mohou ty jejich opravy rozčilovat, ale já to viděla jen jako další schůzku na které se snaží jeden druhého poznat. Však láska nemusí být ihned perfektní. Někdy to chce čas. Důležité je, že spolu dva lidé chtějí být a dát tomu začínajícímu mezi nimi šanci. A i když jsem občas úplně nepochopila, proč byli kvůli některým věcem tak rozrušení (MALÝ SPOILER Třeba to s lístky na Hamiltona. Ano, to naštve. Ben si mohl dávat větší pozor, ale Arthur prostě reagoval přehnaně. Díky Benově neinformovanosti a nedochvilnosti propásli jedinečnou šanci, ale Arthur na něj nemusel tak vyjet. Ben se hlavně snažil udělat mu radost.), tak jsem ocenila, že to na mě působilo realisticky. Přeci jen, jsou to dva náctiletí kluci. To je složitý věk náročný na hledání své vlastní identity a vyznání se ve svých emocích. Jejich myšlenky na mně působily věrohodně. Opravdu jako to, co by si mohli myslet a prožívat dva mladí a citliví kluci, takže jim nějaké ty výbuchy odpouštím 🙂.

Když jsem zjistila, že Arturovi části psala primárně Becky a ty Bena psal Adam, začalo mi to celkem dávat smysl. Tedy alespoň do té míry do jaké mohou soudit díky filmu Já, Simon a toho, co vím o knize Oba na konci zemřou. To není veselý příběh. Myslím, že na Co když jsme to my je vidět, že zkombinovali optimismus Becky a Benův realismus 👍. Jen bohužel stále nevím, co si myslet o tom hořkosladkém konci. Jestli se mi líbil, anebo jsem zklamaná. Stejně tak se nemohu rozhodnout, jestli to je realistické, anebo absolutně ne. Na jednu stranu totiž ano, na druhou bych se o tom mohla dohadovat. Celkové vnímání konce knihy podle mě hodně záleží na životních zkušenostech. Přečtěte si to a pak mi dejte vědět, co si o tom myslíte vy 🙂.