Měl by se zamyslet 😄.

Autorka se vyžívá v popisech vůní a chutí. Holt upíři a čarodějnice mají více vyvinuté smysly, cítí jeden druhého a více prožívají i další vůně a pachy. Také se tam dost pije. Litry a litry vína. Matthew je na to odborník a kvalitní víno zjevně k životu prostě potřebuje. K téhle knížce si rozhodně uvařte 🥩🧀 a pokud vám už bylo 18 tak si připravte i nějakou tu lahvinku 🍷(mladší si mohou udělat čaj😊☕, také se tam pije pořád). Bude se vám to hodit. Konverzací u vína tam probíhá opravdu hodně a o víně se mluví tolik jako o pro upíry velmi důležité krvi. Navíc o krev tam jde nejen kvůli upírství, ale také proto, že Matthew jí studuje🔬. Krev a celkově DNA je velmi důležitá i pro čarodějnice... a nakonec i démony. PS: Kdyby vás zajímal celkový upíří jídelníček v tomto světě tak se podívejte na stravování vlků 🤣😉.

„Jsem Francouz, Sarah, ne Ital. A jsem upír. Takže víno mám vždycky."

Zapomenout nesmím také na vydatné popisy prostředí, domů, nábytku... Ta atmosféra je dokonalá! Žádné USA, ale pošmourná Anglie. Staré budovy a hrady... to je moje 😍. Atmosféra v Cabridge a poté i ve Francii ale celkem nějak připomíná tu ve Forks. Mlha, zataženo, déšť, chlad.... To pravé prostředí pro nadpřirozené bytosti, i když v tomto světě chodí upíři klidně venku ve dne. Naštěstí se ale netřpytí!

Užívala jsem si tam i tu alchymii, historii a vědu. I když je to součást toho, proč se mi to četlo tak pomalinku. Člověk se musí opravdu soustředit a občas jsem si nějakou tu větu až odstavec četla i víckrát. Tohle totiž není žádná young adultovka, i když tou romancí to to dost připomíná (potkají se, hned láska jako trám... je to cheesey romance 😄twilightoidní až až... tomu se prostě směju🤭 a možná právě díky smíchu jsem se od druhé půlky horko těžko odlepovala), ale kniha s komplikovanějším dějem, ve kterém hraje historie důležitou roli. Zmínek o historických událostech a postavách je tam mnoho 🙌. Nejsem odborník na historii, ani na vědu, ale vychutnala jsem si to. Bavilo mě to a knížku to ozvláštnilo.

Moc se mi líbila a líbí ta myšlenka, co by asi v běžném životě dělali upíři, čarodějnice a démoni kdyby existovali. Jaká by byla jejich povolání? K čarodějce mi sedí ta historie a zájem o alchymii a historii vědy. Však u čarodějek se moc traduje generace a generace zpět a alchymie zase člověku připomene míchání lektvarů a různé bylinky. Zrovna tak genetika, studium krve a zájem o vznik druhů sedí k upírovi. Upíři se nerodí, ale jsou stvořeni. Kdysi všichni bývali lidmi a jejich těla tedy byla jiná, jejich DNA byla jiná. Je přirozené, že je zajímá, jak vlastně vznikli. No a krví se živí... hodí se to k nim také. Škoda jen, že o démonech se toho nedozvíme moc. Akorát, že jsou geniální a mají sklony k šílenství. Jsou to tvůrčí, umělecké bytosti. Nevypadalo, že by měli nějaké zvláštní schopnosti. U čtení se nešlo ubránit myšlence: Kdo ze známých herců/zpěváků/umělců je vlastně démon? 🤭

„Rockové hvězdy a sérioví vrazi."

Nejvíc se mi líbila poslední třetina knihy, kdy se autorka začala věnovat i něčemu jinému než romantické lince. Strašně moc mě bavil kouzelný dům Dianiných tet (miluju ten dům a to, co dělá!) a všichni jeho obyvatelé.... duchové 👻. V té části mi to začalo připomínat mou oblíbenou Magickou posedlost. Dvě zkušené čarodějnice, dům s vlastní hlavou, všude bylinky, rodinná "kuchařka"... pardon, grimoár 🤭. Víc magie, prosím! Celá ta jejich parta upírů, čarodějnic a démonů byla skvělá #supernaturaldreamteam. Postavy si mě získaly. Ve finále i ten Matthew, když pominu to, čím mi lezl na nervy. No a ta oslava Halloweenu ke konci? 👍👍👍

„Skutečným problémem bylo, že jsme se nacházeli uprostřed akutní epidemie otravy testosteronem."

Výhrad bych našla hodně a připomínek mě v průběhu čtení napadalo mnoho. Psát a lepíkovat, tak bych z té knihy měla omalovánky 🤭😄. Je tam dost WTF momentů... a jo, bavilo mě to 😁. Chladnou mě to tedy rozhodně nenechalo a ráda si přečtu, jak to bude pokračovat. Je to teď mé guilty pleasure.

„Tiše se prokradl kolem pohovky se spící čarodějnicí. Čarodějnice trhala víčky, jako by se dívala na film, který viděla jen ona. Jednu ruku měla sevřenou v pěst a tu a tam škubla nohama. Ale v obličeji měla vepsaný klid, jako by se ho nepokoj zbytku těla netýkal.