Autor: Aleš Novotný | Nakladatelství: YOLI | Počet stran: 408 | Měsíc a rok vydání: 11/2019

ANOTACE: Středoškoláci Adam a Martin vyrůstali u prarodičů v Praze. Teď se ale stěhují na maloměsto, k otci kriminalistovi, který se k nim léta nehlásil. Cestu k sobě s tátou hledají dost těžko, navíc si musí zvykat na novou školu a ne vždy kamarádské spolužáky. Než se ale stihnou trochu zabydlet, městem otřese starý zločin, na který se málem zapomnělo – v lese najdou tělo roky pohřešované dívky Sáry. Další vražda na sebe nedá dlouho čekat, a co hůř, s tou první zcela očividně souvisí. Mezi lidmi v městečku propuká nervozita a strach. Je totiž více než jasné, že vrahem je někdo z jeho obyvatel…

MOJE POCITY A DOJMY: Na úvod musím říct, že obdivuji každého, kdo něco napíše. Také mi přijde nutné zmínit, že se jedná o autorovu prvotinu. Nicméně i když se mi Pamatuj na smrt nečetlo úplně nejhůř, naprostá bomba to nebyla. Knihu bych označila jednak jako slušnou prvotinu, ale také jako velmi průměrné české YA krimi.

Hlavním vypravěčem je skoro sedmnáctiletý Adam Rajner, který se se svým mladším bratrem Martinem musí přestěhovat k otci kriminalistovi, kterého oba nenávidí, protože je jako malé odložil k prarodičům a 12 let se o ně nezajímal. Adam nám v ich-formě vypráví stěhování z Prahy do městečka Tišiny, o sžívání se s novým prostředím a také o vztahu s problémovým patnáctiletým bratrem Martinem a o v podstatě neexistujícím vztahu s otcem Tomášem, kterého mají jinak v městečku rádi. Jak se dozvíte z anotace, tak ještě než si oba kluci stačí zvyknout na nové prostředí, městečkem otřese nalezení těla dva roky pohřešované dívky a Adam se začne o tento případ zajímat.

Co mě na knížce opravdu hodně vytáčelo, bylo neustálé nazývání postav jménem a příjmením. Pokud čtu knihu od českého autora, z českého prostředí, a jelikož je to YA krimi tak cílovou skupinou jsou náctiletí čtenáři, je potřeba tomu knihu prostě uzpůsobit. Musela jsem se sama sebe ptát, proč Hana není někdy Hanka, Marek není Mára. Bylo by to mnohem přirozenější. Kamarádi si přece často dávají přezdívky, anebo jeden o druhém mluví se zdrobnělinami. Já také svým kamarádkám říkám  například Péťo & Míšo a ne Petro K***** a Michalo M*****. Stejně tak o nich mluvím před jinými lidmi. 

Také jsem se musela ptát proč je matka jedné z vedlejších postav zmiňovaná jako Anna Singerová a ne "paní Singerová" či "Sářina máma", to samé platí u jednoho z vyšetřovatelů. Přece u policie a kriminalistů jistojistě mají nějaké hodnosti. Stačilo by tedy postavu místo křestního jména a příjmení nazvat policejní detektivem plus příjmením. Tím, že autor u všech postav používá kombinaci křestního jména a příjmení, mi přijde jakoby je všechny stavěl na stejnou úroveň. Navíc to na mě celkově působí jednak nepřirozeně a jednak to ve mě vyvolává pocit odtažitosti. Zvláště u těch náctiletých. Je to takové neosobní. Přesně takové mi tím pádem připadaly vazby mezi postavami. Jako kdyby si všichni drželi od sebe odstup.

Ke jménům bych ještě chtěla dodat, že kompletní pojmenovávání lidí, kteří nejsou pro příběh důležití a později tam nevystupují, je úplně zbytečné. Stačilo by křestní jméno. Mně tedy absolutně nezajímalo, že se nějaký kluk z příhody v minulosti jmenoval Kryštof Kodet, anebo Aleš Pehal (ano, ty jména jsem si poznamenala). Rušilo mě to a začalo mě to neskutečně rozčilovat. Tato vypěstovaná alergie pak zbytečně odváděla mojí pozornost od hlavní dějové linky.

Další věcí je jazyk knihy, který mi místy opravdu nezapadal do příběhu. Dávno mi není náct, takže bych na jednu stranu mohla říci, že v podstatě nevím, jak dnešní teenageři mluví. Na druhou stranu se stranu mám mezi svými kamarády dost náctiletých a také jsem zhruba půl roku učila na ZŠ. Tím pádem mohu jistě říct, že náctiletý vypravěč určitě nepoužívá výrazy jako: skrumážemi studentů, školometně, jadrně, naďurděnější, pevný sochor hněvu. Tahle slova tam podle mě absolutně nepatřila. Vyčnívala. Opět na mě tedy působila velmi nepřirozeně. Takto nemluví ani moji vrstevníci, tedy v podstatě téměř třicátníci.

Vlastně se nemohu rozhodnout, jestli na mě hrdinové působili reálně, či ne. V zabrání se do příběhu mi překážely výše zmiňované věci, které mě rozčilovaly, a také nedostatečné vykreslení vedlejších postav, které mě tím pádem vůbec nezajímaly. Vzpomenu si akorát na některá jejich jména a to je tak vše. Nebyla jsem schopná mezi nimi pořádně rozlišovat. Nebyly to pro mě živé lidské bytosti, ale jen jména s příjmením. Čímž se opět vracím ke zmiňované neosobnosti a odstupu.

Nedokázala jsem se do příběhu pořádně dostat. Přišlo mi, jako kdyby autor jen tak kroužil na mělčině, místo aby šel pořádně do hloubky. Aneb... proč je Adam tak vznětlivý? Proč Martin tolik holduje alkoholu a cigaretám? Proč se chytal špatné party? Ano, je tam ta jejich minulost s únosem, tragickým osudem jejich matky a otcem, který je odložil, ale to mi prostě nějak nestačilo. Chtěla bych pořádnější backstory. Navíc... proč Adama tolik zajímají vraždy v městečku? Je to kvůli tomu, že jeho děda byl kriminalista? Nebo se snad podvědomě chce zavděčit otci, který ho nezajímá? Vždyť tu dívku ani neznal. Stejně tak nemohl pořádně znát oběť druhé vraždy. A co ostatní postavy? Jaké jsou jejich motivy? Proč byl vrah takový jaký byl? Co ho vedlo k jeho krutosti? Jak ho v tomto ovlivnil jeho život a rodinné zázemí?

K otci se oba kluci stěhují v polovině srpna a kniha vrcholí o Halloweenu, což je 31.10. Děj knihy tedy proběhne za dva a půl měsíce. To je příliš krátká doba na vytvoření vazeb s místními obyvateli (což by mohlo vysvětlit potřebu Adama vyřešit, co se stalo) a na napravení vztahu s otcem. S otcem, který v jeho životě nebyl posledních 12 let. Je to příliš kraťoučká doba a to i přes to, že Adam zjistí, proč je otec dal na starost prarodičům z matčiny strany. Přijde mi to jako strašně krátká doba na to během ní v podstatě otočit o 360 stupňů. Na začátku Adam odmítá jakékoli sbližování s otcem, kterému i říká křestním jménem a pak najednou naprosto změní svůj přístup. Otci začne říkat tati a chce u něj zůstat. Na jednu stranu by se dalo argumentovat tím, že Adam pochopil otcovi důvody, na druhou si ale myslím, že lidé (a obzvláště ti mladí) jsou mnohem složitější bytosti a nepřimějeme se najednou naprosto změnit své postoje. Téměř sedmnáctiletý kluk v této situaci by se s tím měl nějakou dobu prát a cestu k otci si hledat pomalu a postupně. Dva a půl měsíce na to prostě nestačí. Časový úsek, ve kterém se příběh odehrává, bych tedy podstatně natáhla. Vložila bych tam nějaké časové skoky. Pak by mi to všechno, včetně Adamova zájmu o vraždy, dávalo mnohem větší smysl.

Romantiku v této knize nehledejte. Osobně jsem vůbec nepochopila, proč tam byla nastíněna milostná linka s jednou z dívek. A to včetně jedné intimní scény. Z postav jsem necítila žádnou chemii či přitažlivost, žádné porozumění či souznění. Nic jiskrného. Spíš to na mě působilo strojeně, uměle, ploše... Tento prvek bych s radostí škrtla a vůbec nic by se příběhu nestalo. Přišlo mi to tam úplně zbytečné. Možná se zahrnutí romance zdálo autorovi jako nutná věc, ale mě osobně to nepřišlo povedené a uvěřitelné.

Stejně tak tato kniha pozbývá pořádnou dynamiku. Na očekávanou zápletku si musíte celkem počkat, ale ani pak mi nepřišlo, že by mě měla dostat do kolen. Vraha jsem bohužel odhalila velmi snadno a velmi rychle. To navzdory tomu, že tam podle mě opravdu chybí hlubší vykreslení obyvatel městečka. K odhalení pachatele mě stačilo uvědomit si jednu jedinou prostou věc, která mě napadla ihned. Holt... je to young adult krimi. I když si stejně myslím, že jsem četla YA knihy s kriminálními zápletkami, které byly velmi propracované. Dalo by se tedy jít do větší hloubky i tady.

Bohužel na mě emočně příběh nezapůsobil. Připadalo mi, jako když to vše sleduji z dálky, jako kdyby za sklem, a nejsem součástí příběhu. Tím pádem to na mě nemělo ani emoční dopad. Chtělo by to rozptýlení příběhu do delšího časového období. Pak by byl prostor pro postupnou změnu vztahu  Adama k otci, čas na vybudování vazby ke spolužákům a také romantického vztahu s jednou z dívek, lepší vykreslení vedlejších postav a tedy i prostor pro vysvětlení Adamovy potřeby případ vyřešit.

Nejvíce mě bavilo číst konečné vysvětlení samotné detektivní zápletky. Tu bych si uměla představit jako obsah jedné epizody nějakého kriminálního seriálu. I když byla snadno rozluštitelná, tak nebyla úplně nezajímavá. Jinak bych zapracovala na stylu vyprávění a vykreslení postav a vztahů mezi nimi. To se podle mě autorovi moc nepovedlo. 

--- POZOR SPOILERY ---

Uvítala bych, kdyby únosce z prologu knihy nebyl nikdy dopaden a mohl by tedy za vraždu Sáry. Dávalo by mi pak i větší smysl to, že otec kluky na 12 let opustil. Důvodem pro jejich nucený návrat k němu by mohlo být chatrné zdraví prarodičů, a tedy jejich neschopnost se nadála o dva náctileté kluky starat. To by mohlo jako pádný důvod stačit. Pokud ne, nebála bych se přistoupit ani k variantě smrti jednoho z prarodičů či obou. V tomto případě by těžko mohl čtenář něco namítat. Přišlo by mi to tak více zamotané.

Vraha jsem odhalila jednoduše tak, že jsem si položila otázku: Proč by detektiv, který roky usilovně pátrá po Sářině vrahovi, najednou všechno vzdal a oběsil se? Kvůli nevyřešení případu? To pochybuji. Spíš to vyřešil. Zjistil, kdo je vrah a nemohl s tím žít. Logicky mi tedy došlo, že to byl jeho vlastní syn. Došlo mi to o stovky stránek dříve než hlavnímu hrdinovi.

--- KONEC SPOILERŮ ---