KAM SE VYTRÁCÍ TO KOUZLO STARŠÍCH POHÁDEK?
12:50 AM
Chtěla bych říci, že na nové pohádky koukám o Vánocích každý rok. Nikdy jsem si žádnou nenechala ujít a vždycky jsem se na ně těšila. Nicméně i když je každé Vánoce sleduji a kolikrát se u nich i bavím, nemůžu si nevšimnout, že to největší kouzlo je většinou prostě pryč 😔. Nemohu prostě říct, že nevidím jejich nedostatky. I některé z těch, které tu zmíním mám ve finále ráda a koukám na ně opakovaně, nicméně bych jim tam třeba něco škrtla či přepsala. Třeba taková Slíbená princezna je v podstatě otřesná a zachraňuje to tam jen Jan Cina. Díky němu jsem jí neviděla jen 1x. Tento článek nepíšu za účelem být negativní hater, který prostě neoceňuje práci filmařů a myslí si, že by to udělal líp... i když 🤣😇. Ale jednoduše nad tím přemýšlím každý rok a chtěla bych to tedy nějak konstruktivněji sepsat a třeba vidět, jestli se mnou někdo souhlasí. Jednoduše nad tím každý rok opakovaně přemýšlím.
Takže, proč se podle mě z dnes točených pohádek vytrácí kouzlo, které mají ty starší stálice jako Tři oříšky pro Popelku (1973), Princezna se zlatou hvězdou na čele (1959), Pyšná princezna (1952) a další?
Řekla bych, že jedním z problémů je prostě péče, která jim je věnována. Každý rok v podstatě na Vánoce vychází 2-3 nové pohádky, místo toho, aby natočili jednu a pořádně. Tipuji, že za bývalého režimu to byla jedna z věcí, která se dala v podstatě celkem bezpečně točit a dali si na tom řádně záležet. Sama dlouholetá dramaturgyně Marcela Pittermanová, která spolupracovala na desítkách pohádek v Česku i zahraničí mluví o tom jak "[po] válce vznikla Pyšná princezna a ta stanovila určitý profesionální limit. Svou roli v tom sehrál i nástup komunistické strany, která vymezila, co je třeba v pohádkách zdůrazňovat." (magazin.aktualne.cz) Doporučuji přečíst. Začala jsem to celé číst v momentě, kdy jsem měla kus tohoto článku sepsaný a ta paní říká spoustu pravdivých věcí. Mluví tam třeba o natáčení Třech oříšků pro Popelku a říká, že když jim Němci špatně postavili sál a nechtěli to předělat, protože to je přece jen dětský film tak "Celý štáb mohl zešílet, protože to se u nás nikdy nenosilo, aby někdo řekl, že to pro děti takhle stačí." Žít v tom bych nechtěla ani za zlatý prase, ani za milion, ani za nic... ty zrůdnosti na 250% odsuzuju, ale musím uznat, že točit pohádky a filmy pro mládež prostě v té době zjevně uměli. Jinak by ty pohádky a filmy (jako například S tebou mě baví svět (1982) a Ať žijí duchové (1977)) nemohly být populární do dnes. Také na tom asi úplně nešetřili. Dneska by klidně mohli vložit peníze do jedné kouzelné pohádky než do několika průměrných snímků. Také ti, co dříve hráli, točili, skládali hudbu už nežijí (třeba jako Petr Hapka, který složil neskutečně krásnou a děsivou hudbu k Panně a netvorovi (1978) nebo třeba Karel Svoboda, který dělal na Třech oříšcích pro Popelku (1973)), anebo jsou staří a už to nedělají, či jednoduše nemohou hrát prince a princezny. U těch herců to tolik nevadí, protože jistě máme spoustu talentovaných mladých lidí. Nicméně nová krev, která by napsala kvalitní scénář spíše asi neexistuje.
Světlou výjimkou je takový Jirka Strach jehož Anděl páně 1 (2005) & 2, přičemž dvojka je poměrně nová (2016), jsou prostě prvotřídními pohádkami. Stejně tak bezvadnou práci odvedla Alice Nellis na pohádce Sedmero krkavců (2015). Ta je mimochodem moje oblíbená, i když tu starší filmovou (1993) jsem si zas až tak nezamilovala. Byť to má kouzlo a bezvadné obsazení. Jen mám z té pohádky vždycky takový splín. Nejdříve jsem si moc neuměla představit Marthu Issovou jako Bohdanku, která by měla být vlastně celkem křehké a pohledné děvče. Jenže Issová nakonec hraje výborně. Umí to prostě s gesty a tak. Navíc má ta pohádka povedenou hudbu, je tam krásná příroda, nejsou tam šílené efekty a ani tuna směšných postav (toho bratra prince ignoruju). Přitom to má i vtip, ale nepřijde mi to tam trapné. Ani fakt, že hlavní hrdina není prvoplánový krasavec mi nevadí. Bylo to osvěžující 😀. Je to pro mně ukázka toho, že i princ či princezna nemusí mít takové ty typické představitele (na první pohled fešák a křehká dívenka) pokud se s tím umí pracovat.
Světlou výjimkou je takový Jirka Strach jehož Anděl páně 1 (2005) & 2, přičemž dvojka je poměrně nová (2016), jsou prostě prvotřídními pohádkami. Stejně tak bezvadnou práci odvedla Alice Nellis na pohádce Sedmero krkavců (2015). Ta je mimochodem moje oblíbená, i když tu starší filmovou (1993) jsem si zas až tak nezamilovala. Byť to má kouzlo a bezvadné obsazení. Jen mám z té pohádky vždycky takový splín. Nejdříve jsem si moc neuměla představit Marthu Issovou jako Bohdanku, která by měla být vlastně celkem křehké a pohledné děvče. Jenže Issová nakonec hraje výborně. Umí to prostě s gesty a tak. Navíc má ta pohádka povedenou hudbu, je tam krásná příroda, nejsou tam šílené efekty a ani tuna směšných postav (toho bratra prince ignoruju). Přitom to má i vtip, ale nepřijde mi to tam trapné. Ani fakt, že hlavní hrdina není prvoplánový krasavec mi nevadí. Bylo to osvěžující 😀. Je to pro mně ukázka toho, že i princ či princezna nemusí mít takové ty typické představitele (na první pohled fešák a křehká dívenka) pokud se s tím umí pracovat.
Když si vzpomenu na třeba mojí oblíbenou pohádku Johančino tajemství (2015), kterou si s chutí pouštím každý rok, dostanu se k mému prvnímu problému s novějšími pohádkami. Jedním z nešvarů dnešních pohádek se mi zdá také to, že se často chtějí zavděčit dětskému publiku, které je zvyklé na animované pohádky plné kouzel, superhrdiny a fantasy s horou speciálních efektů. No, řekněme, že dříve tohle fakt neměli a tudíž to tam tak aktivně necpali. Všechno museli dělat hezky pěkně ručeně a tedy reálně, prostě postaru. Bohužel jsou ty efekty dneska spíše otřesné, než kouzelné🙄. Což bychom se zase mohli vrátit k tomu financování. Podle té kvality to vypadá, že moc peněz mít nebudou. A nebo opět nemají ty šikovné lidi. Právě v Johančině tajemství bych s chutí vyškrtala ty malé kouzelné víly. V normální lidské podobě jsou fajn a tak také mohly zůstat. Jinak je mi Johanka sympatická, líbí se mi klasická zápletka s převlečením za hocha, i nápad s turnajem, který má zachránit princeznu od nechtěné svatby a samozřejmě ten princ. Tyhlecty floutky já prostě můžu. Z naprosto stejného důvodu miluju jeho hraběcí milost v Andělu páně 1.
Pokud jde o tu snahu o zaujetí současných dětí vyrůstajících ve světě, kde máme Pána prstenů, Game of Thrones, Zaklínače atd. tak se můžeme podívat třeba na takovou loňskou pohádku O zakletém králi a odvážném Martinovi. Byť se mi líbila princezna, hlavní hrdina, a nebyla špatná ani ta zápletka, tak bych tam opět našla několik krásných příkladů toho, co se mi na těch dnešních pohádkách úplně nelíbí. A to jsme právě u těch efektů, kde ježibaba v lese připomíná spíš nějakou "potvoru z fantasy" než klasickou českou či slovenskou čarodějnici. Tipuju, že by mi tam i tahle mnohem lépe zapadla, nebýt těch dalších věcí. Jednou z nich je ten skřítek. Další je fakt, že začarovaný král vypadá jak Gandalf či Saruman. Nebo klidně i Brumbál. Vyjde to celkem nastejno.
Další takovou kategorií, která mi bije do očí, nebo přesněji do uší, každý rok jsou ty jména. Zrovna právě v pohádce O zakletém králi a odvážném Martinovi (2018) vystupuje zakletý král Svarog a zlý čaroděj Vlkan. Mno, dobře.... Svarog má být slovanský bůh nebeského ohně a kovářství, nicméně to jméno mi tam prostě nepasuje. Sama jsem si to musela googlit a pochybuji, že to vědí děti. Jméno "Vlkan" by sice mohli připomínat vlka, ale postava samotná neměla s tímto zvířetem nic společného. To takový Mrakomor či Bludimíra mají pro mě větší kouzlo. Navíc mi to prostě zní o něco více česky než ten Svarog. Svaroga bohužel nezachránil ani fakt, že to byl můj milovaný Vaculík, jehož hlas miluju pořád.
Důležitou kapitolou jsou u pohádek jejich zápletky. Myslím, že by se filmaři měli soustředit na pohádky, které jsou tu díky lidové tvořivosti strašně dlouho a nevymýšlet si ujeté scénáře. Kdo sakra vymyslel, že bude v nové Zlatovlásce, tedy ve Slíbené princezně (2016) banda pirátů... atd atd. Nebo kdo sakra vymyslel Když draka bolí hlava (2018)?! Tam je rovnou divný scénář, šílené efekty a směšné písničky. Navrhovala bych jim návrat k prosté klasice a vynechání snah o ujeté a rádoby vtipné kousky. Vždyť materiálu by u Grimmů, Andersena, Němcové a tak našly moc. Dnešní pohádky strašně překombinovávají. Už prostě nevědí, co všechno by tam nacpali. Chtějí tam narvat co nejvíce efektů a vtipu, místo aby sáhli po nějaké jednodušší dějové lince a zapracovali na tom chybějícím kouzlu.
Pokud jde o obsazení, tak třeba vedle Marty Dancingerové, která se sama divila, že ji do Slíbené princezny obsadili jako Zlatovlásku a čekala, že v pohádce bude spíše hrát čarodějnici, či zlou sestru, absolutně nechápu takového Romana Vojtka ve Dvanácti měsíčkách (2012). Tahle pohádka je moje oblíbená a nevadí mi ani to, že jsou tam "ski" (inovace vítám, pokud to tím nepřeládují), kouzla (ta jsou povedená) a údajně příliš ruské účesy. Také tomu lidi vytýkají přehrávání. Nicméně mě macecha s nevlastní sestrou připadají správně nesnesitelné, takže jejich hraní mi nevadí. Hlavní hrdinka je hezké a sympatické děvče, měsíčci jsou prostě parádní a je tam sníh, spousta sněhu❄👍 . No nádhera. Jenže co s tím, když představitelce Marušky je 23 a Vojtkovi 40 a ještě tam má opravdu ránu? Dobře, Karel má být mládenec, který se vrátí domů ze světa, ale stejně tak by mu mohlo být třeba 30. Určitě máme u nás nějaké mladší herce, kteří by se tam hodili daleko lépe. Vojtek je slušný chlap, ale na tohle už se nehodí. Kór takhle vymustrovanej a s příšernou parukou navrch.
Kterou novější pohádku vedle Johančina tajemství, Dvanácti měsíčků a nového Sedmera krkavců mám třeba také dost ráda je Láska na vlásku (2014). Té svědčí inspirace oblíbeným příběhem Marka Twaina „Princ a chuďas“. Hlavní hrdina je sympaťák, má to krásnou přírodu, magické efekty tam nenajdete a i ti záporáci nejsou až takové komické figurky. Dobře se mi na to kouká. Tyhle čtyři zmiňované se přiznám, že si pouštím každý rok. Mám je dokonce uložené na disku a pouštěla jsem si je i mimo Vánoce. Na nemoc je to velmi uklidňující koukání. V podstatě mám i ráda toho Korunního prince. Teda... hlavně kvůli Děrgelovi a také faktu, že jsme na to koukali s kamarády a bavili se u toho bezvadně. V Zapovězeném lese jim tam žije zlý čaroděj Kruciatus, který si v podstatě pěstuje obrovskou hůlku. Harry Potter, ehm ehm. Toť k tomu přibližování světu a fantasy. Pro pochopení dalších věcí byste prostě museli vidět kamarádovu přednášku "České pohádky a Pán Jeskyně" na Festivalu Fantazie 2017...
České pohádky a Pán Jeskyně
Matěj Kondáš "Porty"
2049 P, N, 1h , - 15:00h / Sokolovna - Místnost 33 S
Naprosto zábabová přednáška, která vznikla spontánně během sledování pohádek. Co když vezmete klasickou pohádku a začnete ji komentovat jako Pán Jeskyně? Proč mají princové postih na inteligenci a kdy si papundeklový drak hodí kritický neúspěch?
... anebo být u jejího vzniku s námi. PS: Byl to naprosto parádní pohádkový víkend. Díky Porty!
Po shlédnutí letošní Princezny a půl království a následně druhého vidění pohádky Čertí brko mi došla ještě jedna věc. Proč v těch dnešních pohádkách zlej často znamená úplně blbej, rádoby vtipnej či prostě směšnej? A proč taková postava musí být pomalu v každé pohádce? Princezna a půl království (2019) má například krále Egona, Čertí brko (2018) ševce a starostu Pytlova, Korunní princ (2015) má prince Karla a jeho poskoka Pakostu, Tajemství staré bambitky (2011) má rádce Lorence a Ference, Zázračný nos (2016) má mistra Floriána atd. Proč jsou ti záporáci často takoví šašci či nekňubové? Kam se vzal padouch ve stylu Mrakomora (Radoslav Brzobohatý - Prince a Večernice) či Skeletona (Karel Roden - Pták Ohnivák)? Já bych ráda taky někdy padoucha, kterého se děti budou bát a dospělí ho třeba i milovat. Stále budu fandit dobru, ale klidně si v pohádce oblíbím i zápornou postavu pokud bude mít charisma a mozek (třeba jako mám ráda Darklinga/Temnyje z Grishy víc jak Alinu s Malem). Tím pádem se na něj bude dát koukat. Tenhle archetyp úlisného ňoumy už mi asi slušně leze na nervy. Čím jsem starší, tím je to horší. Dnešní pohádky přervávají tvůrci vtípkama natolik, že i když je to koukatelný, tak to není moc kouzelný. Bohužel někdy to ani koukatelný není. Slíbenou princeznu mi zachraňuje jen Jan Cina a Kouzelníka Žito mi nezachránilo už nic.
Vůbec nic nemám proti pohádkám s modernějšími prvky (třeba právě ten pekelnej úřad a volby v Čertím brku 👍) a tak, jenže bohužel mi přijde, že se u nás netočí nic jiného 😟 a já bych tak děsně ráda spíš nějakou klasiku. Vždyť i tam by se mohla statečná princezna rozhodnout, že vyzraje nad krutým čarodějem a bude tak hodná a vezme s sebou za dobrodružstvím toho Honzu z podhradí. Však i taková Maruška bere osud do svých rukou, stejně tak Bohdanka. Ani jedna nečeká, že je zachrání nějaký princ. Pomůžou si sami. Maximálně jim díky jejich dobrotě a laskavému srdci pomůže nějaká ta kouzelná síla. I ta naše Popelka ve Třech oříšcích svobodně lítá po lesích, jezdí na koni, střílí z kuše... nesedí doma u plotny. Jen by to v těch pohádkách chtělo zloducha s mozkem, žádné děsné efekty, pořádnou hudbu, obsazení, střih, kostýmy a prostředí.
10 komentářů
Míšo, napsala jsi to krásně ❤️. Sama mám radši starší pohádky, protože je to prostě uvěřitelnější, lepší... neříkám, že některé nové jsou špatné, ale hromada by jich mohla být o dost lepších :)
ReplyDeleteDěkuju ❤. Právě, přijde mi to přesně jako to popisuje ta paní dramaturgyně... děcka u toho nevydrží a tak se to snaží vycpat vtipnými situacemi. U některých by mi opravdu stačilo něco škrtnout či upravit a bylo by to hned o něco lepší 🙃.
DeleteÚplně s tebou souhlasím. Já si hlavně myslím, že když se snaží dělat efekty v pohádkách,tak to vypadá dosti uměle. U většiny nových pohadek mám problém se scénářem, protože v mnoha případech má potenciál, ale nedokáže se to prodat, možná i díky hercům, kteří byli vybráni. A pak mi v těch novějších pohádkách chybí nějaké ponaučení. A potom mi moc chybí to kouzlo starších pohádek, ale alespoň jdu na jistotu, když Troška natočí nějakou pohádku. Většina pohádek od něho je skvělá.
ReplyDeleteDíky 🙂. Jo, s těma efektama jsi to trefila a se scénářem taky. Třeba to nemá špatnou myšlenku, ale zpracováním to zkazí. Dříve totiž i takové ty vtipnější pohádky (jako třeba Lotrando a Zubejda... což zrovna dávají) měli šmrnc. Dneska mi to přijde prostě už překombinované a dělané hodně na efekt a lacině.
DeleteAž na pár výjimek mám raději starší pohádky. Nejde ani tak o péči, kterou jim tvůrci dávají, ale spíše o ty scénáře, herecké výkony a především to, jak se dnes všichni snaží vyrovnat zahraniční tvorbě a díky tomu vznikají strašné bláboly.
ReplyDeleteJJ, právě... bláboly 😅😔.
DeleteTohle je skvělý, neskutečně propracovaný článek a dala jsi do něj kus srdce a navíc mám pocit, že mi mluvíš z duše! Já na nové pohádky už vlastně ani nekoukám, sice to má hezký obraz a full HD kvalitu, ale prostě mi většinou připadjí pitomé. Opravdu výjimkou jsou právě Strachovy pohádky, dneska jsem poprvé viděla Svatojánský věneček a to je vážně moc pěkná pohádka, byť dost neobvyklá. Ale ostatně jako Anděl páně. :)
ReplyDeleteDvanáct měsíčků mám ráda, přesně kvůli tomu sněhu a Marušce, ale ty účesy a paruky mě taky neskutečně štvou, včetně těch u měsíčků.
Co se hudby týče - někdy to jde, jindy mi to nepřijde nějak úžasný. Nemyslím si, že se všude za každou cenu musí cpát písničky, když třeba vůbec nedávají smysl.
Jinak, myslím, že Popelka frčí nejvíc hlavně v Německu pořád. :D
Díky! Snažila jsem se 🙃. Koukám, že je nás víc, které ty nové prostě spíše neokouzlují.
DeleteNo, třeba v Norsku to je vánoční klasika. Dokonce Norové demonstrovali, když to nechtěli dávat na Štědrý den... a letos jsem doporučovala jedné holčině žijící v Irsku, ale původem z Norska, nějaké další naše pohádky, co jsem našla na youtube s anglickýma titulkama.
Přijde mi to tak, že ani sebelepší sebemodernější efekty nevytrhnou debilní scénář, trapnost, přehrávání nebo celkově to, že je pohádka fakt o h*vně. :'D Osobně se na ty nové pohádky každý rok koukám hlavně proto, že jsem zvědavá, jestli se třeba nenajde nějaká světlá výjimka. Většinou ne, no. ^^"(Žita jsem zkusila letos podruhé a ne, fakt se to nedá)
ReplyDeleteKdyby jenom v Německu, někde na severu mají i popelkovský ozdoby na stromeček. :D
Jo, jenže většinou právě akorát k tomu debilnímu scénáři, trapnosti a přehrávání přidají ještě ty debilní moderní efekty.
DeletePopelka je poklad! V Norsku se dokonce demonstrovalo, když jí nechtěli dávat na Štědrý den. Tam jí totálně milujou. Stejně jako u nás.