Tahle knížka je i plná scén, které vás upřímně a od srdce donutí se pousmát 🙂. Třeba fakt, že paní starostka má paní starostovou. Třešničkou na dortu jsou pro mě slohové práce hlavních hrdinů, které se mi moc líbily. Také jsem si oblíbila Kitovu pohodovou maminku a malou počtářku. Budete si ale muset přečíst kdo to je 😀.

A co vy, máte nějakou vedlejší postavu, kterou máte stejně rádi nebo dokonce raději než tu hlavní?

PRAVIDLA VÝZVY SEDM DNÍ PROKLETÍ NAJDETE U KRISTIE NEBO MARKY

CO NA TO AUTOR? NA JEHO STRÁNCE (V SEKCI Q&A) JE UVEDENÉ NÁSLEDUJÍCÍ: Jsou Vaše knihy YA nebo ne? NIKDYNOC je jiné zvíře. Protagonistou je šestnáctiletá dívka. Má to automaticky být YA? Moji editoři říkají: „Určitě ne, a kdo tě sakra pustil ven z klece? Vrať se do práce“. Tyto knihy jsou o vražedkyni. Výsledkem je, že jsou poněkud násilné. Obsahují také sexuální scény (a teď musím rozjímat o tom, že moje matka čte mé smut *zachvěje se*). Hodnotím je MA (nebo NA, pokud tomu dáváte přednost) a popisuji je jako „crossover knihy“. V knihkupectví budou v sekci fantasy pro dospělé.

Pozn.: SMUT = S - sexual (sexuální) M - maturity (zralost, dospělost) U - under (pod) T - text

TAISSA FARMIGA (24 LET)... S ČERNÝMI VLASY A OFINOU... PROSTĚ JÍ TAM VIDÍM

Mia Corvere, známá jako Bledá dcera, Vrána, není nic jiného než badass hrdinka. Kdo ví, jestli by se někdy vydala takovou cestou, kdyby nesledovala popravu svého otce a odtáhnutí její matky a malého bratra do vězení. Bylo jí jen 10. Naštěstí si ji k sobě vzal Mercurio, který se o ni staral, školil jí a poslal jí na výcvik k Rudé církvi. Mia se chce stát Čepelí proto, aby pomstila svou rodinu.

Rudá církev není žádná parta holčiček s červenými čepečky. Je to drsná organizace a stejně drsný je i výcvik pro přijetí do téhle party vrahů. Mia a další akolyté (tak říkají uchazečům) musí obstát v mnoha zkouškách. Mnozí z nich během výcviku zemřou. Tohle není žádná sladká školička. Kdykoliv mohou být zabiti jinými akolyty, ale hlavně svými učiteli. Mia musí být vždy ve střehu. Celý ten výcvik na vraha byl naprosto skvělý a moc mě to bavilo.

"Ale na lihovinách je skvělá jedna věc. Je jedno, jak byly vyrobeny nebo jak strašně chutnají. Hoří krásně."

Příběh Mii Covere mi připomenul trochu Aryu Stark: dívku, jejíž rodina je zničena politikou a těmi kdo jsou u moci, narazí na následovníka nejvražednějšího boha a stane se jeho učedníkem. Ale Mia je víc než jen holka. . . je to dívka se stínem dost tmavým pro dva. Má schopnost skrýt se ve stínech. Líbí se mi, že tato schopnost pro ní není jen výhodou, ale má i své stinné stránky, které Mia musí řešit. Když se Mia schová ve stínech tak pořádně nevidí své okolí. Není tedy plně nepřemožitelná, ale má hendikep. Miu jsem si oblíbila. Je drsná. Celkem fandím hrdinům, kteří jsou ochotni zabít, možná si dokonce zabíjení užívají, ale stále v sobě mají dostatek lidství na to, aby zabíjeli jen ty, kteří si to zaslouží. A Mia tomuto popisu vyhovuje. Do puntíku! Zamilovala si i ne-kocoura pana Laskavého. Pan Laskavý je vážně báječný stínový kocour. Tahle číča ne-číča má skvělé poznámky, ke světu je nemilosrdný a láska k jeho člověku, tedy k Mie, ho dělá perfektním. S ním Mia nikdy není sama. Pokud jde o vedlejší postavy tak Jay Kristoff vytahuje z rukávu opravdu všechna esa. Postavy jsou nepředvídatelné, podivné a nádherné. Upřímně řečeno, dodávají příběhu lesk. Všichni mistři ve škole jsou děsně zajímaví - přála bych si, abychom s nimi mohli strávit více času. I když je mi jasné, že v dalších dílech série už výcvik nebude.

Kristoff nazývá Miu vrahem, který je smrti tím, čím jí maestro pro symfonii. Kristoffova manipulace se slovy a jazykem je úžasná. Je to úplný koncert. Mia vklouzává do místností jako nůž mezi žebry nebo potkáme muže, jehož tvář vypadá víc jako jizva než jako obličej atd. Jay Kristoff vás donutí tančit na hudbu jeho příběhu. Na začátku jsem byla trochu zmatená. Můžete si tam totiž myslet, že se dvě události odehrávají současně. Popisy kurzívou jsou ovšem flashbacky do minulosti. V případě této scény se jedná o minulost velmi nedávnou. Na samém začátku čtete o dívce, která ztratila panenství a dívce, která vzala svůj první život. Jeden zážitek měl potenciál pro vytvoření nového života, druhý přinášel neodvolatelný konec života, a přesto Kristoff. . . použil. . . stejná slova.

"Vyslyš mě, Niah. Vyslyš mě, Matko. Toto maso tvá hostina. Tato krev tvoje vínp. Tento život, tato smrt. můj dar tobě. Drž ho pevně."

Musela jsem se smát když Pavoukobijka otrávila celou třídu akolytů a pro záchranu museli rychle vyřešit čím 😁. Já ty postavy prostě miluju.

Celá ta magie a cestování skrz bazének s krví mi přijde děsně cool... i když už se vidím jak bych takhle cestovala 🤢. Kór když to je prasečí krev z jatek a ty prasata klidně sežerou mrtvoly.

No a bohužel jsem si nechtěně vyspoilerovala zápletku a smrt Trica takže jsem nebyla překvapená.

Jsem strašně zvědavá na další díl a na rozhovory mezi panem Laskavým a stínovou vlčicí. Už ten kousek na konci stál za to a myslím, že se opravdu máme na co těšit.