Autor: Lisa Lueddecke | Nakladatelství: King Cool | Počet stran: 304 | Datum vydání: 11.2. 2019
Anotace: Ósa, sedmnáctiletá dívka, žije se svou rodinou na nehostinném a chladném ostrově a musí si, spolu s ostatními, své živobytí tvrdě zasloužit. Život na ostrově by ovšem plynul bez větších zvratů, nebýt nepříjemné epidemie, která si jednou za čas vybere na životech ostrovanů krutou daň.
Lisa Lueddecke rozehrála ve svém díle příběh, který plyne ve svižném tempu a obsahuje všechny prvky dobrého fantasy příběhu – propracovaný svět obývaný zvláštními bytostmi i linie příběhů popisujících emocionální dramata, touhy a rozdílné charaktery postav. Tyto postavy pod tlakem dramatických okolností objevují samy sebe, svou pravou motivaci a své skryté síly a schopnosti.
Ósa se vydá na strastiplnou cestu s cílem zachránit svůj lid a zastavit zbytečné umírání. I když si sama o sobě myslí, že je veskrze neužitečná, dokáže čtenáři i lidem ze svého milovaného ostrova Skan, že naděje nikdy neumírá, pokud se byť jen jediná slabá a bezvýznamná lidská bytost odmítne vzdát.
"Na Skanu se všechno řídí pověrami. Práh musíš překročit pravou nohou. Když kýchneš, tak o tobě zrovna mluví někdo, kdo ti nepřeje nic dobrého. Nepískej si, když se díváš do slunce, nebo začne pršet."
Moje pocity: Slovy výše začíná knížka, která mě opravdu bavilo. Bylo to jednoduše fajn. Asi přesně to, co jsem zrovna potřebovala. Vrátilo mě to doby, kdy jsem četla fantasy dobrodružství bez milostných trojúhelníků, instalásky a tak. Romantika tam je, ale je jí opravdu trochu. Postavy, Ósa a Ivar, se znají celý život a akorát si postupně uvědomují, co k sobě cítí. Ivar myslí na to, aby výpravu Ósa přežila. Ósa myslí na Ivara když jde do tuhého a potřebuje sílu k tomu, aby vše zvládla a přežila.
"Když na nebi zazáří barva zelená,
naše královna je šťastná, spokojená.
Když modrá záře bude se ti zdát,
bouře ti vezme vše, co máš teď rád.
Rudé, rudé jako krev je dnešní nebe,
pro koho smrt přijde si, když ne pro tebe?"
Příběh má navíc tu správnou skandinávskou atmosféru (jezero Hornstrask, Kallské hory atd) se spoustou sněhu, mrazu, chatrčí ze dřeva a hlíny, jeskyní s runami, příšer a zvířat jako vlci a medvědi v temných a smrtících horách, světlech na obloze (Zelená je dobrá! Prostě polární záře 👍). Vládne tam tuhá zima. Postavy používají dřevěné sněžnice. Autorka se dokonce nebojí zmiňovat věci jako useknuté hlavy, tábořiště plná kostí a stahování z kůže zaživa.
"Pokud nejsi připravený na nejhorší, vůbec z vesnice nevystrkuj nos. To bylo jedno z prvních pravidel, které nám rodiče vštípili. Jeho pravdivost mohla doložit spousta příběhů o nešťastnících, co si vyrazili jen tak nalehko a příště je někdo viděl, až když tání odhalilo jejich tuhá promodralá těla."
"Vítr skučící za dřevěnými, hlínou lepenými zdmi našeho obydlí mě střídavě ukolébával a burcoval."
Jak vidíte z citací tak život na Skanu prostě není žádná procházka růžovým sadem. Jestli se vám líbil Klan tak se vám podle mě bude líbit i tohle. Atmosféru to má hodně podobnou. Já osobně si ještě vybavila životní podmínky z filmu Ashes in the Snow (ještě zde).
Ashes in the Snow
"V některých svitcích se psalo o tom, jak si Ørové oblékali kůže lidí, které povraždili na svých výpravách, a zdobili se šperky z jejich čelistí a zubů."
Dále to zkusím vzít v bodech 🙂😉:
+ Hlavní hrdinka mi byla sympatická. I když není neohrožená tak v sobě najde odvahu, aby pomohla svým lidem. Ósa je pro mě uvěřitelná. I když se někdy bojí, tak je stále odhodlaná zachránit obyvatele ostrova.
+ Závěr cesty k Bohyni byl opravdu napínavý. Prakticky jsem u toho nedýchala.
- Konec by se mohl spoustě lidem zdát opravdu urychlený. Vše se uzavře oproti zbytku knihy moc rychle a šlo to nějak snadno.
- Ósa se alespoň v jedné chvíli... nebudu spoilerovat.... chovala podle mě docela hloupě. Zbytečně riskovala život.
- Přeskakování do třetí osoby v pasážích s Ivarem. Jeho části mi nevadily, alespoň jsme se dozvěděli co se děje ve vesnici, ale autorka mohla klidně použít také první osobu.
