Powered by Blogger.

Pages

  • Home
  • DENÍK
  • FANGIRL & GEEK
  • KNIŽNÍ SVĚT
  • RECENZE
  • RECEPTY
  • CESTOVÁNÍ
  • FOTO
facebook instagram twitter goodreads

TYRKYSOVÁ HOLKA & JEJÍ KNIHY

Autoři: Te-chaj Chuang, Ting-chao Čang, Ťing Siang | Nakladatelství: Universum | Počet stran: 176 | Měsíc a rok vydání: 01/2020
Stručný a přitom komplexní přehled čínských mýtů a legend. Dočtete se, na kterých památkách jsou dochovány známky čínské lidové tradice a odkud přesně pocházejí. Díky systematické chronologii se dozvíte mnohé i o základní historii největší východní mocnosti.



Legendy v knize jsou velice hezky sepsané a vzájemně na sebe relativně plynule navazují 🙂. Ze začátku to na mne celkově působilo jako krásná čínská pohádka, později se to začalo trochu komplikovat. Když zhruba po 60 stranách došlo na hexagramy, trigramy apod. začala jsem se celkem docela nudit 🙄😑a hlavně ztrácet pozornost. Moc jsem si z částí o vzniku osmi trigramů a určování času pomocích nebeských symbolů nezapamatovala, naštěstí nemám pocit, že by to negativně ovlivnilo pochopení dalšího textu 👍. Nicméně mě to přimělo uvědomit si, že se kniha opravdu zabývá detaily.

Celkově tato publikace umožňuje hlouběji 😀(a dle mě dosti detailně) nahlédnout do čínské mytologie a jejích původních příběhů. Řekla bych, že se tím velmi důkladně snaží pomáhat moderním Číňanům a celkově všem čtenářům pochopit psychiku a myšlení čínské kultury, víru a pověry, které existují dodnes. Podle mne se jí to výborně daří. Dozvěděla jsem se toho o čínské kultuře opravdu hodně. Například jak podle čínských legend vznikl svět, lidé, zvířata... a spoustu dalších věcí ohledně posvátných zvířat, bohů atd.

"Mýty a legendy nejsou relikvií dob dávno minulých, jsou naše vzdálené vědomí, s nímž jsme přes příkop času i prostoru stále spojeni."

Mýty a legendy jsou v knize doplněny různými ilustracemi a fotkami archeologických nálezů 🙂. Setkáte se tu například s jehlicemi do vlasů, miskami, truhlicí, malbou na hedvábí, velkým množstvím svitků, lenoškou, různými ozdobami, nástěnnými malbami, sochami, vázami atd. Je to výborná kniha pro ty, kteří si chtějí projít kousek čínského muzea z pohodlí svého domova.

Některé může ovšem tento formát poněkud dráždit 😅. Je pravdou, že přiložený obrazový materiál a popisky k němu patřící je vložen mezi text legend. Tudíž čtete, jste ponořeni do příběhu a v tom na vás vykoukne nějaká ta soška, tapisérie a spol. Pak musíte hledat, kde legenda pokračuje a přemýšlet, co se tam zrovna odehrálo. Může to jednoduše být trochu rušivé. V takovou chvíli doporučuji přistoupit k taktice "dočtu si příběh a pak se vrátím k fotkám a ilustracím". Udělala jsem to a hned to bylo lepší 😉.


Celkově hodnotím knihu ČÍNA – Ilustrované mýty a legendy jako velmi zajímavé čtení bohatých mýtů a legend starověké Číny 🙃🙂.


Za knížku k recenzi moc děkuji nakladatelství Euromedia. Cesta do Číny vede tudy.

.
Continue Reading
Autor: Vojtěch Matocha | Nakladatelství: Paseka | Počet stran: 264 | Datum vydání: 01.03.2018

Prašina je tajuplné místo, temný ostrov uprostřed zářící Prahy. Nikdo neví proč, ale na Prašině nefunguje elektřina. Lampy tu nesvítí, tramvaje nejezdí, rádio nehraje, mobil je bez signálu. A v téhle strašidelné čtvrti pátrá Jirka se svými kamarády Tondou a En po dávném tajemství, které by mohlo změnit svět. Jejich dobrodružství je o to nebezpečnější, že při něm musejí čelit partě všeho schopných dospělých chlapů, kteří mají stejný cíl. Foglarovsky laděný a mimořádně napínavý příběh doplňují ilustrace, které čtenáře vezmou přímo do nitra Prašiny. Pro děti od 9 let.


Na začátek se musím přiznat, že jsem člověk, kterého absolutně minuly Rychlé šípy a "foglarovky" celkově 😇, takže nemohu posoudit jak moc se jim podobá Prašina, která je k nim hodně přirovnávána a která mě zaujala myšlenkou části Prahy, kde nefunguje žádná elektřina. Stejně tak mě k přečtení přiměla spousta kladných ohlasů. Prašina totiž získala spoustu báječných ocenění. Například nominaci na cenu Magnesia Litera či Cenu nočních spáčů Noci s Andersenem.

Ale zpět k příběhu. Prašina má opravdu zajímavý námět 👍🙂. Představte si fiktivní čtvrť v Praze, kde nejde elektřina 💡. A teď tím nemyslím jen u vás doma, ale kompletně. Mobily nemají signál, auta tam nejezdí, a tramvaj tam také nepotkáte… prostě nic. Kdysi to bývala prestižní městská část, ale potom, co se začal svět elektrizovat, bylo zjištěno, že na Prašině žádná elektřina nefunguje 😯. Spousta lidí se odstěhovala a Prašina začala pustnout. Stala se z ní zanedbaná část Prahy, které je lépe se vyhnout. Zůstali tam žít pouze zvláštní lidé. 

Tři kamarádi, Jirka, Tonda a Anastázie (En) se souhrou podivných událostí ocitnou uprostřed nebezpečného dobrodružství v jehož středu stojí Prašina. Fiktivní část Prahy tu hlavní a dle mě nejzajímavější roli. Postupně se dozvídáme, že Prašina má v závislosti na počasí tendenci zvětšovat území na kterém se nachází, tedy expandovat i do jiných pražských čtvrtí. Pokud nebude zastavena, reálně hrozí, že pohltí celé hlavní město a možná i mnohem více. Strašně bych se na toto místo chtěla podívat. Musím říci, že atmosféra mysteriózní pražské čtvrti totiž byla báječná 👍.

Zhruba prvních 100 stran knihy mi děj přišel pomalejší, ale pak se to neskutečně rozjelo a přečetla jsem to naráz 😁. Čtenáře všech věkových kategorií jistě zaujme nejen napínavé dobrodružství a jedno velké tajmeství, ale také dětští hrdinové jejichž přátelství jim pomáhá překonávat mnohé nástrahy nejen Prašiny, ale i jejich nepřátel. Nestačila jsem se u toho nudit. Vytvářet napětí autor zvládá bezvadně a všechno je tam moc pěkně vysvětleno. Celá kniha měla hezké poselství a mělo to navíc takové trochu nečekané, ale velmi logické vyústění. Až jsem byla trochu smutná, že se nejednalo o více magickou zápletku. Myšlenku to má ale vážně aktuální! Místy to bylo akorát trochu drsnější než bych původně očekávala.



Navíc má kniha i pěkné ilustrace dotvářející atmosféru. Černobílé kresby komiksového stylu knihu pěkně oživují. Myslím, že by tuto knihu měl mít v knihovně každý, kdo má rád tajemné příběhy odehrávající se v prostředí starého města. Opravdu se těším na další díl, který už tu na mě čeká 😁.


Autor: Vojtěch Matocha | Nakladatelství: Paseka | Počet stran: 264 | Datum vydání: 17.10.2019

Prašinu sevřel mráz, neobydlené ulice jsou zaváté sněhem. Od prvního dobrodružství Jirky a En uplynulo několik měsíců, přímo v tajemné čtvrti si vybudovali klubovnu zvanou Doupě a objevili prašinskou část Krchleby, ze které přichází hrozba pro celé město. Přesto se zdá, že jejich přátelství slábne. Na koho se ještě mohou spolehnout, když i oni dva před sebou mají tajnosti? Pod ocelovým nebem se odehraje strhující příběh, který vyvede z omylu všechny, kdo si mysleli, že na Prašině může nastat klid. Působivé ilustrace odhalí nová zákoutí a tajné stezky křižující záhadnou pražskou čtvrť.


Druhý díl mi přišel akčnější než ten první. Tedy hlavně tím, že akce se rozjíždí ihned na začátku, zatímco v prvním díle se přibližně prvních sto stran věnovalo seznamování s prostředním a postavami. Prašina 2 je opravdu nadupaná akcí 😀👍. Hned na začátku hlavního hrdinu, čtrnáctiletého Jirku, unesou obyvatelé Prašiny, tedy blíže jedné její specifické části nazvané Krchleby. No, mohu říct, že v této části Prašiny bych opravdu bydlet nechtěla. Napadlý sníh navíc ještě více dokresluje prapodivnost tohoto místa a jeho hutnou atmosféru.

"Lidi za posledních dvě stě let vymysleli všelijaké přístroje, aby si zjednodušili život. Jenže jak se těmi přístroji obklopili, tak i sami sebe... proměnili, i když to původně vůbec neměli v plánu. Všechno to do nich jaksi... vsáklo. Ta záře z displejů, ta... netrpělivost, všechna ta čísla a barvy a zvuky, co na světě předtím vůbec nebyly."

V druhém díle se ukazuje odvrácená tvář tajuplné a zajímavé Prašiny, ta temnější 😮... Tento díl mě přesvědčil o tom, že místní obyvatelé nejsou jenom podivní lidé, které baví žít bez mikrovlnky 💡, ale také docela nebezpečná parta fanatiků, kteří se nebojí udělat cokoli pro to, aby si dále mohli žít po tmě 🌑. Na scéně se tedy objevují noví nepřátelé včetně uprchlého trestance, kteří touží po získání černého merkuritu, látky která by se v nesprávných rukou mohla stát velmi ničivou zbraní. Takovou, která vyhodí do vzduchu kus Prahy 💣. Jirka s En se tedy musí vypořádat nejen z následky jejich předchozího dobrodružství, ale ještě zabránit fanatikům z Krchleb v použití merkuritu. Jirka k tomu všemu zjišťuje, že svá tajemství má i jeho kamarádka, se kterou si najednou nerozumí úplně ve všem a musí se vypořádat s tím, jak to ovlivní jejich přátelství. 


Bavilo mě i hledání pana Plecháče 🙂, u kterého jsem ihned měla dojem, že bude pro příběh ještě velmi důležitý. Intuice nezklamala a z tajemné postavy, na první pohled vymyšlené malou holčičkou, se stala důležitá součásti knihy.

Matocha v pokračování Prašiny rozhodně nezklamal 🖤. Opět se jedná o velmi povedenou dobrodružnou knihu pro mládež s výbornými ilustracemi od Karla Osohy, které příběh báječně doplňují. Věřím, že mladší čtenáře bude na knížce bavit hlavně temná atmosféra a spousta akce 👌, starší jistě řádně docení i myšlenku celé série. Vlastně těm obyvatelům Prašiny toužícím po životě zastaveném na konci 19. století docela rozumím. Jednoduše chtějí mít klid a trochu se v tom dnešním uspěchaném světě zastavit. Tento díl ukázal, že záhad na Prašině je stále dost🙂, a tak se velmi těším, co mě čeká příště a jak tato série skončí.



Dobrodružná kniha Prašina se dočká celovečerního hraného filmu, který vznikne ve společnosti Bionaut producenta Vratislava Šlajera. Režie se ujme Štěpán Vodrážka. Na scénáři Štefana Titky se podílí také autor knihy Vojtěch Matocha. Film Prašina by měl mít premiéru v roce 2021.

Závěrečná část trilogie Prašina má vyjít na jaře 2020.


Za zaslání knih děkuji nakladatelství Paseka. První díl i dvojku můžete omrknout i koupit přímo na stránkách nakladatelství.

Continue Reading
Autorka: Emily A. Duncan | Nakladatelství: King Cool | Počet stran: 384 | Datum vydání: 24.2. 2020

Naďa žije v klášteře skrytém vysoko v horách a její život je vlastně k uzoufání nudný... nebýt toho, že v její zemi zrovna zuří válka a ona je zřejmě jediná, kdo může zvrátit její průběh a zachránit svou zem. Naďa je totiž nadaná zvláštní mocí – dokáže hovořit s bohy a oni plní její přání. Jednoho dne však na klášter zaútočí nepřátelský oddíl a Nadin život se od základů změní. Je nucena opustit svůj domov a své přátele a spojit síly s těmi, o nichž by ještě před pár dny přísahala, že je při prvním setkání zabije. Temná gotická fantasy přináší příběh dívky, netvora s temným tajemstvím a prince, jehož život se ocitne v ohrožení kvůli nekalým dvorním intrikám.







Musím říci, že tato gotická fantasy ke mě promlouvá velmi silně 😃😈. Od začátku jsem si jí zamilovala a nemohla se toho příběhu nabažit. Je to nádhera. Od krásného psaní, přes chladnou a temnou atmosféru, až k postavám na kterých mi začalo záležet 🥰.

Představte si svět, kde existují dvě (jsou tam i další, ale tyto jsou hlavní) říše založené na středověkém Polsku a Rusku. Kalyazin čerpá z Ruska a Tranavia se inspiruje Polskem. Autorka pro tyto dvě země stvořila i dva odlišné jazyky založené na základech ruštiny a polštiny. Rychle zjistíte, že obyvatelé Kalyazinu a Tranavie nahlížejí na náboženství velmi odlišně. Oba národy jsou ochotné udělat cokoli ve jménu své víry, takže jsou tyto země v neustálém konfliktu, tedy ve válce. Zároveň jsou tyto dvě země krásně propojené a společně vytváří pohlcující a podmanivé prostředí, jeden úchvatný svět 🥰. Sama Emily A. Duncan popisuje knihu jako "Gotickou podivnost zcela promočenou krví" 🩸🩸🩸 (Wicked Saints: Gothic weirdness drenched entirely in blood.) a já s ní musím absolutně souhlasit. Tuto knihu to perfektně vystihuje.

Příběh začíná dívkou jménem Nadezhda "Nadya" Lapteva, která celý život žila a skrývala pod ochranou zdí kláštera. Ta trochu připomíná Johanku z Arku. K Nadye, která žije v klášteře vysoko v horách totiž promlouvají bozi, kteří jí propůjčují různé schopnosti, jinými slovy svou magii. Nadya je tedy nadějí svých lidí, že nejen obnoví víru v bohy, ale také je přivede zpět k moci. Samozřejmě také existují lidé, kteří jsou ochotni udělat cokoli, aby zajistili, že bohové zůstanou navždy umlčeni. Tím se dostáváme k dalším dvěma postavám a to je krvavý mág z Tranavie jménem Malachiasz Czechowicz 🖤 a korunní princ Tranavie, Serefin Meleski 🙃.

Jednoho večera je klášter brutálně napaden princem Serefinem a Nadya se svou přítelkyní sotva uniknou. Kniha nás tedy na začátku okamžitě vrhne do akce 👍. Na nic se tu nečeká. Nadya prchne a okolnostmi je dohnána k tomu přijmout pomoc od krvavého mága Malachiasze 🩸, který má příliš mnoho tajemství, a jeho doprovodu. Mimochodem, autorka sama říká, že mu nemáme říkat Mal. Ehm, pozdě. Ale zvykám si 😄. Už si i pamatuju, jak přesně se celé jeho jméno píše 😄.

Všechny tyto tři postavy jsou černobílé 👍 jak jen to jde. Všichni tři si získaly moje srdce. V knize se střídá pohled Nadezhdy a Serefina. Tím, že příběh začíná z pohledu Nadyi, je snadné dívat se na situaci jejíma očima a být připraven nenávidět Tranaviany. Tedy hlavně prince Serefina, který je spíše vojákem a vedl útok na klášter. Na začátku jsem byla připravena nenávidět Serefina celým svým srdcem 😃, ale jak příběh postupoval kupředu, zjistila jsem, že jsem si ho velmi oblíbila a jeho kapitoly mě velmi baví. Mám pro něj prostě slabost 💗.

Musím říci, že miluji tu myšlenku dvou zemí, které válčí protože jedni uctívají bohy a druzí se věnují krvavé magii 🩸. Systém je to naprosto úžasný. Nadya mluví s 20 bohy své země, přičemž každý z nich má jinou osobnost a může jí propůjčit jiné schopnosti. Důležitým magickým systémem je tu i krvavá magie 🩸 při které mágové využívají svou vlastní krev (většinou čerstvou, takže se řezají) a spojují ji se stránkami knihy ve které mají připravená kouzla. Pro mě to bylo strašně zajímavé a pěkně udělané. Pro ty, kteří nesnesou čtení o krvi bude toto asi velké sousto. Krev 🩸🩸🩸je tam opravdu všude a pořád. Je to velmi temná kniha. Myslím, že v tomhle případě to s tím mluvením o temnotě opravdu nepřeháním.

Zmínit musím i romantickou linku 😄🖤, kterou jsem si zamilovala, ale slyšela jsem i naprosto opačné názory. Třeba to, že Nadya začala Malachiaszovi věřit nějak moc rychle. Já Malachiasze naprosto miluji 🥰🖤. Úplně nevím, kolik vám toho vlastně mohu prozradit, ale rozhodně chci říct, že kdo si oblíbil Darklinga/Temnyje z Grishy tak si podle mě musí zákonitě oblíbit i Malachiasze. Je to komplikovaná postava, která má svoje tajemství a prošla si mnohým. Působí na mě zranitelně a tak nějak rozbitě, ale zároveň je mocný a velmi okouzlující 🙂🥰.

Celkově tato kniha v sobě měla příliš mnoho skvělých věcí na to, abych se do ní úplně zamilovala. Myslím, že Emily A. Duncan opravdu vytvořila tak jedinečný příběh a krásný začátek opravdu temné a zajímavé série. Nemůžu se dočkat, až uvidím, co bude dál, zejména proto, že konec této knihy mě opravdu dostal 😄. Řekla bych, že tato kniha nutí čtenáře přemýšlet a také cítit spoustu věcí.

Varování: sebepoškozování, mučení, zneužívání rodiči, opuštění, únos, hodně konzumace alkoholu (možná závislost), krev, násilí a válečná témata.



Rozhodla jsem se vám s těmi jmény trochu pomoci a sepsat tak jednodušší návod na výslovnost u těch velmi častých. Při psaní jmen vycházím z AJ originálu.

Nadezhda Lapteva /nadéžda lapteva/
Nadya /nádja/
Malachiasz /malakájaz/ podle audioknihy či /maláchiáš čekovič/ nebo /malákiáš/ Asi tak to říká autorka v rozhovoru na youtube.
Serefin Meleski /serefin melésky/
Parijahan /parídžahán/
Rashid /rašíd/
Marzenya /marzenja/
Pelageya /pelágeja/
Kacper /késpr/
Ostyia /óstja/
Velyos /velyos/
Tranavia /tranávija/
Kalyazin /kaljazyn/
towy dżimyka /tovy dzymka/






Emily A. Duncan získala nápad na napsání Wicked Saints když hrála Skyrim. Je velkou fanynkou Zaklínače, Leigh Bardugo a Darklinga (Temnyje). Milovala Medvěda a Slavíka a také Dívku ve věži. Prostě... chápeme se. Autorka, která miluje knihy, které miluji i já musí logicky napsat knihu, kterou musím milovat. Povedlo se jí to! Rozhodla jsem se tedy pro vás přeložit části z rozhovorů s Emily. Vybrala jsem si vždy ty otázky, které mě zaujaly 🙂 a vynasnažila se to poskládat rozumně k sobě. Někdy jsem i spojila dvě Q&A do jedné.

Co Vás inspirovalo k napsání Wicked Saints?

EAD: Skyrim! Vznik Wicked Saints/Hříšných světců byl dlouhý a spletitý. Jednou v době mého studia na univerzitě přišel večer, kdy jsem hrála Skyrim místo toho, abych dělala domácí úkol a pomyslela jsem si "To je krásná atmosféra. Měla bych napsat knihu." Postupovalo to ale pomalu. Nedařilo se mi tuto knihu napsat, až do doby kdy jsem byla v půlce nástavby, takže pár let. Tuto knihu inspirovaly převážně videohry, které jsem hrála. Těsně před sepsáním prvního návrhu vyšlo Dragon Age: Inquisition. Tato hra bezvadně inspirovala některé prvky v knize, ale celkově byla inspirací směs všech videoher, které jsem hrála. Přesněji řečeno, vždy jsem byl přitahována k východní Evropě, zejména k Rusku, a dávalo smysl, aby kniha o náboženství a monstrech byla zasazena do fantasy světa založeného na dvou zemích, kde obě tyto věci těžce ovlivňují kulturu a folklór.

Wicked Saints je poněkud temnou pohádkou. Byla jste fanouškem pohádek, když jste byla dítě, nebo Vaše láska k folklóru vznikla až v dospělosti?

EAD: Vždycky jsem se v pohádkách zajímala zvláště o darebáky. Moje máma mi vždy ráda říká, že jsem chtěla hrát roli velkého zlého vlka v jakékoli inscenaci „Tří malých prasátek“; kdo by nechtěl? Ale rozhodně jsem se o ně nejvíce zajímala, když jsem byla na univerzitě. Tehdy jsem se opravdu začala ponořovat do slovanského folklóru.

Jak slovanský folklór ovlivnil svět Wicked Saints?

EAD: Kniha má dvě bojující království: jedno založené na Rusku a druhé na Polsku a byla silně inspirována folklórem na rozdíl od skutečné historie. Namísto interpretace konkrétní lidové pohádky jsem se zajímala o zkoumání dvou kultur, u který se v jejich příbězích objevují příšery. Co se týče příšer ve slovanských tradicích, je to pro mě něco fascinujícího: domovoy a tvorové v krbu v ruské lidové tradici; upíři, kteří se prominentně objevují v polské lidové tradici. Jaký druh světa byste měli, kdyby tato monstra nebyla jen nebezpečnou součástí života, ale v některých případech by byla uctívána do té míry, že by se lidé chtěli stát monstry?

Přišel k Vám ten svět plně realizován se všemi jeho krvavými kouzly a bohy? Byl to hlavně slovanský folklór, který podnítil Vaši inspiraci?

EAD: Bylo to pomalé tvoření! Věděla jsem, že chci něco ruského původu. Věděla jsem, že ruská mystika a folklór by se perfektně hodily k příběhu, který jsem chtěla vyprávět. Po několik let jsem ale mohla říci, že když jsem se snažila knihu napsat, vždy něco chybělo. Prostě to nikdy nefungovalo. Měla jsem vymyšlený ten božský magický úhel, ale když jsem se snažila dát dohromady důvod, proč byla ta nepřátelská země tak hrozná, všechno se rozpadlo. Teprve když jsem do budování světa zakomponovala polský úhel - použila dvě velmi odlišné slovanské země - a použila krvavou magii jako protipól k božské magii, začalo to všechno zapadat na svá místa. Trvalo to několik let výzkumu a několik let neustálého vymýšlení a selhávání.

Jak dlouho jste pracovala na této knize? Kolik času uběhlo od položený pera na stránku do obdržení recenzních výtisků?

EAD: Tento nápad jsem dostala, když jsem byla v prvním ročníku na vysoké škole, ale nebyla jsem schopná to napsat až do postgraduálního studia. Semínko bylo zaseto v roce 2012, ale měla jsem půl tuctu falešných startů, než jsem se k tomu konečně posadila. Takže tři roky to prostě žilo v zadní části mé hlavy. Začala jsem až začátkem léta 2015. V tom roce jsem napsala první úplný návrh. Trvalo mi rok, než jsem dokončila návrh a začala hledat agenta. A pak jsme to s agentem revidovali asi osm měsíců. Méně než rok po podpisu s mým agentem jsme to prodali a výtisky přišly o několik měsíců později. Byl to rok psaní, rok revize a prodeje a pak několik měsíců než jsem fyzicky držela rukopis ve svých rukou. To je rychlé ve srovnání s knihou, na které jsem pracovala jedenáct let, ale nikdy jsem nikam nedošla.

Je vidět, že jste rozhodně věnovala spoustu času výzkumu východoevropských kultur, kterými je kniha Wicked Saints inspirována, což je obdivuhodné. Jaké byly některé z výzev, se kterými jste se při psaní setkala a jak jste se s nimi vypořádala?

EAD: To je velice lichotivé, ale myslím si, že kniha, už díky tomu, že jsem dívka z Ohia se západním pohledem na věc, který budu mít vždy, je stále docela západní! I když jsem dělala vlastní rozhodnutí a vymýšlela úplně všechno, protože je to fantasy, vědomě jsem usilovala o to být v konečném důsledku ohleduplná ke zdrojům. Pokud jsem chtěla vymyslet něco divokého z estetických důvodů, ujistila jsem se, že pro mou volbu existuje nějaká kulturní podpora (Supi jsou kompletně stvořeni čerpáním ze stále přítomné upírské tradice v polském folklóru, ale motivy supů se vyskytují v polské poezii atd. Bohové jsou úplně smyšlení, ale spousta z nich je rozpoznatelná podle jejich slovanských kořenů.) Také jsem si byla velmi dobře vědoma skutečnosti, že veškerý výzkum, který jsem mohla udělat, by již byl přeložen do angličtiny, a tak jsem se snažila čerpat ze zdrojů, které byly přeloženy přinejmenším východoevropany. Když ale nejste plynulý v žádném jazyce, který zkoumáte, vždy se najde nějaká překážka. Podobně, protože moje chápání ruštiny a polštiny je stále - bohužel - základní, jsem se rozhodla, že místo znetvoření jednoho či druhého jazyka bude lepší kalyazinštinu a tranavianštinu kompletně vymyslet. Myslím, že je to o respektu a vědomí, že nikdy nebudete moci potěšit každého, ale stále se můžete snažit vydat se sebe to nejlepší.

Jedna z nejzajímavějších věcí ohledně této knihy jsou různé způsoby čerpání magie. Jaké bylo tvořit tento systém magie?

EAD: Magické systémy jsou moje oblíbená věc na vymýšlení. Začala jsem se světskou magií. Tu jsem měla vymyšlenou opravdu dlouhou dobu, protože ruská polovina knihy byla první věc, kterou jsem měla. Budování těchto magických systémů hodně záviselo na mé práci s protiklady. Pokud jsem měla postavu, která získává magii od bohů, jaký by byl k tomuto přímý protiklad? Získávání magie ze sebe samotného a kompletní ignorování bohů. Odtud je to vystavěné. Když píšu tuto trilogii, nacházím různé magické cesty, a pak se to celé stává chaotickým klubkem vláken, které sotva mohu všechny následovat. Na začátku to bylo tak jednoduché. Byly tam jen dvě. Nyní jich je mnohem více.

Náboženství také hraje obrovskou roli při budování světa vaší knihy. Proč jste se rozhodla toto prozkoumat?

EAD: Mám ohledně náboženství hluboce komplikované pocity. Ale teologie, zejména teologie ve fantasy, je něco, co mě nekonečně fascinuje. Jsou lidé motivováni odlišně, když mají nějaký hmatatelný důkaz o existenci bohů? Jak se proti tomuto vzbouří? To pro mě byla jedna z nejobtížnějších částí výzkumného procesu a skončila budováním vlastního panteonu, protože jsem opravdu nechtěla psát o slovanských bozích, které lidé stále uctívají. To není moje místo. Takže je pro mě lepší kouknout se na původ, ale jít svou vlastní cestou. Chtěla jsem vybudovat náboženství, které mělo vnější strukturu a estetiku ruského pravoslavné církve (kláštery, služby, kaple a světci, jednoduše řečeno), ale se širším panteonem, aby lépe odpovídal magickému systému, který byl postaven vedle něj. Chtěla jsem, aby to všechno bylo propojeno s magií a náboženstvím zabudovaným do samotné struktury světa.

Kromě toho, že máte tento magický systém, rozdělila jste Wicked Saints podél geopolitických linií. Máte dva bojující národy a národ, který je vyvržencem a nepomáhá ani jednomu z ostatních. Jaké  bylo vytvářet tento aspekt světa?

EAD: Bylo to velmi zábavné. V té době jsem byla studentkou podstgraduálního studia a pracovala jsem ve státní knihovně v Kentu. Vytáhla jsem každou folklórní knihu a knihu o ruské historii, kterou měli na policích. Všechny ležely v mém bytě, protože jsem měla opravdu potíže vymyslet konflikt. Vzpomínám si, že jsem si půjčila knihu, ale nečetla jsem ji - nějakou náhodnou to byla kniha o méně důležitém konfliktu mezi Ruskem a Polskem - nicméně to udalo směr, kterým jsem šla. Poté jsem začala zkoušet najít vše, co jsem mohla o středověkém Polsku. To bylo mnohem obtížnější, než jsem čekala. Mnoho materiálu o Polsku je pochopitelně o druhé světové válce. Chtěl jsem jít více do minulosti, ale nebylo toho přeloženo mnoho.

Proč jste se při vývoji zápletky a světa Wicked Saints rozhodla vytvořit dvě země inspirované Polskem a Ruskem, kromě  v realitě zjevných historických konfliktů mezi nimi?

EAD: Bylo to kvůli historickému konfliktu mezi nimi! Měla jsem knihu o polsko-sovětské válce v letech 1919–20, a to je to, co mi vnuklo tuto myšlenku. Je zřejmé, že tato kniha není ani vzdáleně sovětská, je zasazena mnohem dále do minulosti a více anachronisticky středověká, ale tohle byl bod, kde to všechno začalo.

V centru této knihy máte silnou ženskou hrdinku. Chtěla jste vždy psát o ženě? Uvažovala jste o tom, že by tento příběh mohl táhnout kupředu muž?

EAD: Nadya byla jediná věc, o které jsem věděla, že v příběhu chci. Chtěla jsem dívku z kláštera, jejíž pozadí je mimo její velkolepý osud velmi jednoduché. Mnoho YA tráví tolik času přípravou velkého osudu - tréninkové montáže, objevování magie - ale to je velmi nudné. Není to má oblíbená věc. Není to nic, o čem bych ráda psala. Ráda začínám tam, kde se toto již vyřešilo a můžeme se pohnout dále v příběhu.

Wicked Saints je vyprávěn ve střídavých perspektivách od tří různých hlavních postav. Co nám můžete říct o každé z nich?

EAD: Dostat se ke všem třem hlavním postavám byla dlouhá cesta. Každá iterace knihy měla Nadezhdu Laptevu, klášterní duchovní, která může mluvit s bohy. Vždycky byla impulzivní, empatická a rychle se hádala. Serefin Meleski, princ, generál, krevní mág a lehký alkoholik, byl druhý, který se objevil asi rok poté, co jsem se poprvé pokusila napsat tuto knihu a nefungovalo to.

Chtěla jsem, aby jeho stanovisko bylo protiváhou vůči Nadyinému. Není to kniha, kde by jedna strana války měla objektivní pravdu, ale spíše konflikt, který trvá tak dlouho, že se zakořenil v lidech obou zemí. Serefin je hluboce unavený a hluboce paranoidní, a zatímco na začátku knihy je v rozporu s Nadyou, avšak záhy je povolán z fronty zpět domů, aby tam uzavřel politické manželství. Jeho příběh jde od té chvíle poněkud odlišným směrem.

Jako poslední pak přišel - v záplavě divokých vlasů a špatných vtipů a spletitých spiknutí - Malachiasz Czechowicz. Ve Wicked Saints jsme v jeho hlavě jen na chvilku, ale je to můj morálně zkorumpovaný krevní mág, se kterým se Nadya setkává v horách Kalyazinu a s kým je nucena uzavřít partnerství. Skrývá některá komplikovaná tajemství a tato kniha by se bez něj nikdy nestala. Malachiasz všechno spojuje.

Zajímá mě skupinka různorodých postav, které se po cestě připojují k Nadye. Povězte mi o tom, jaké je vytvářet tyto další postavy.

EAD: Je to zábavné, protože když jsem se snažila tuto knihu psát, pokaždé jsem uvízla ve stejném 15 000 slovní bodě. Prošla jsem několika pokusy, kde se to stalo. A během posledního pokusu - toho, který ve skutečnosti vyšel, jsem se dostala k bodu, kdy jsem si řekla: „Víte co, tam prostě hodím celou skupinu postav a doufejme, že se něco chytne a budu se moci přes toto místo v knize dostat. “ A jsem ráda, že jsem to udělala, protože jinak bych knihu nikdy nedokončila.

Serefin je takový nepravděpodobný hrdina. Bylo tak zábavné ho psát jako číst? A máte slabost pro některou z vašich postav více než pro jinou?

EAD: Serefin a já jsme si nejpodobnější. Nikdy si nejsem jistá, jestli bych toto měla přiznat. Je mi potěšením s ním spolupracovat, ale také je jednou z nejvíce frustrujících postav, jaké jsem kdy napsala. Z mého pohledu vyžaduje hodně práce to, aby se někam pohnul, protože si jen chce stěžovat na svůj osud a hodně pít. Miluji všechny své postavy, ale není tajemstvím, že Malachiasz je můj oblíbený. Padouši jsou vždy moje oblíbené postavy, které píšu, ale on je mi obzvláště drahý, protože je složitý. Je nervózní a dramatický a vypočítavý a prostě neskutečně upřímný na chlapce, který je naprosto příšerný.

S jakou postavou se nejvíce ztotožňujete a proč?

EAD: Z mého tria je Serefin ten u kterého vždy říkám, že je nejvíce jako já. Myslím si, že je to protože, já, stejně jako on, jsem neustále vyčerpaná? On přemýšlí stejným způsobem jako já, takže jeho hlas je nejjednodušší psát. Ale i v těch dalších dvou jsou malé kousky a kusy mně. Nadya získala všechny mé komplikované pocity ohledně náboženství a víry a Malachiasz získal mojí úzkost a můj neuvěřitelný zlozvyk vytvářet si záděry okolo nehtů. Jsou příšerní a cítím se hrozně, že jsem je na Serefina nalepila, ale velmi pasují k jeho postavě.

Řekněte mi něco o tom, jak vznikal hlas vypravěčů Wicked Saints. Píšete vaším vlastním vypravěčským hlasem? Poupravila jste ho trochu? Jak jste to celé dala dohromady?

EAD: Tato kniha je pravděpodobně sepsána mým přirozeným vypravěčských hlasem. Můj vypravěčský hlas je trochu temný, ale také trochu vtipný. Je pro mě mnohem snazší psát Serefina než Nadyu. Jeho hlas je pro mě nejpřirozenější. On a já si přemýšlíme stejně, takže je to nejjednodušší. Řádné zachycení hlasu Nadyi pro mě vyžaduje mnohem více práce, ale nejsem si úplně jistá proč. Když jsem poprvé pracovala se svým agentem, několik prvních Nadyiných kapitol jsme několikrát přepsali, abychom dostali její hlas tam, kam bylo třeba.

Protože tato kniha je YA fantasy, je tam zakázaná romantika. Jak vznikl tento aspekt knihy?

EAD: Záporáci jako objekty milostného zájmu jsou má nejoblíbenější věc, o které píšu. Mám zápornou postavu jako objekt zájmu ve všech knihách, které jsem napsala před touto, jen se ty knihy nikam nedostaly. To, co se mi na tomto líbí, je, že Malachiasz je POZOR SPOILER nefalšovaný, zatímco celou knihu lže, jako když tiskne. Přineslo to pro mě velmi fascinující dynamiku. Bylo zábavné pracovat s tím v další knize. Nadya a Malachiasz se mají opravdu rádi, ale jsou to naprosté protiklady. Jejich hádky jsou moje oblíbené věci na psaní. Miluji dynamiku, kterou získáte, když máte dva lidi, kteří jsou svým způsobem velmi zakořeněni ve svých přesvědčeních a jeden má lepší morální kompas než ten druhý, a přesto jsou navzdory všem rozdílům stále přitahování jeden k druhému.

Nadya a Malachias rozhodně mají intenzivní zakázanou lásku, která něčím připomíná vztah Buffy a Angela ze seriálu Buffy, přemožitelka upírů. Malachiasz je všechno co se Nadye hnusí a co chce zničit, a přesto jí to k němu přitahuje. Můžeme si trochu více popovídat o dynamice mezi těmito postavami?

EAD: To je má oblíbená dynamika. Je zvlášť zábavné je psát, protože jsou oba dva hluboce zasazeni ve svých specifických a opačných přesvědčeních. Nadya mluví k bohům a je neuvěřitelně oddaná. Malachiasz je kacíř, který má tak blízko k ateistovi, jak jen to ve světě, kde jsou bohové poměrně aktivně přítomní, jde. Tím, že jsou oba nastavení rozdílně... tak se pořád hádají. Vždy se hašteří. Opravdu se navzájem mají rádi a oba milují navzájem se popichovat a hádat se. Je zábavné vzít ten lehčí aspekt jejich vztahu - hašteření o teologii - a přeměnit ho v mnohem temnější prvky knihy, jako je Malachiaszův naprostý nedostatek morálky a Nadyiny váhavé pochybnosti (něco čeho Malachiasz absolutně zneužívá, blbec). Chemie mezi nimi je opravdu zábavná.


Jednou z věcí, které na této knize absolutně miluji, je právě temnota. Je tu tolik krve. Jste jednoduše fascinována temnějšími prvky? Záměrně jste tam dala tyto aspekty? Jaké bylo naplnit celý svět záplavami krve?

EAD: Mám ráda tmavé knihy. Mám tuto frustraci - nechci říkat frustraci, ale je to trochu frustrace - s YA knihami, které mi předloží zajímavou premisu, ale nemám pocit, že jdou dost do hloubky. Jako kdyby se autor držel zpět z nějakého strachu, že je to příliš temné. Nemám uvnitř sebe tu hranici, u které bych si řekla: „Hej, možná bys tohle neměla dělat. Možná je to příliš temné. “ Jednoduše do toho jdu, ale snažím se dosáhnout rovnováhy mezi nečekaným a otřesným.

Všimla jsem si, že jste velmi konkrétní, pokud jde o krvavou krvavou magie a řezání. Uvědomovala jste si to, když jste psala? Byly nějaké chvíle, kdy jste zjistila, že sama sebe cenzurujete?

EAD: Chci být opatrná, protože i když je řezání součástí krvavé magie, je tu také Malachiaszova tišší sebepoškozující stránka věci a nikdy bych nechtěla, aby do toho kdokoliv šel nepřipravený. Nicméně, uvědomila jsem si to až zpětně. Nechci se cenzurovat a opravdu nemám... hranice. Je velmi vzácné, že něco píšu a v tu chvíli si pomyslím, že jsem možná zašla příliš daleko, ale vždy jsem opatrná a varuji čtenáře, do čeho v případě mé práce jdou. Když všechno zvážím, vlastně si nemyslím, že Wicked Saints je tak temná kniha! Je to prostě jen velmi krvavé.

Opravdu jsem zbožňovala to, jak je tato kniha vizuální. Deset stránek a moje první myšlenka byla: Už se někdo zajímal o koupi filmových práv? Překrásně by se to převádělo do vizuální podoby. Co Vás inspirovalo k tomu takto psát?

Na univerzitě jsem studovala umění a dlouho jsem si myslela, že to je cesta, kterou půjdu - jako umělkyně -, dokud jsem si neuvědomila, že se mi líbí víc psát. Ale myslím, že to má hodně společného. Jsem velmi vizuálně smýšlející - vytvářím super extravagantní Pinterest složky s tisíci obrázky v nich - ale opravdu nevím, jestli to funguje, protože je to všechno v mé hlavě. Když jsem ještě před tím, než kniha vůbec vyšla, začala dostávat fanarty, které lidé tvořili podle odstavce zveřejněného na Tumblru, potvrdilo se mi, že to asi funguje.

Každá z vašich kapitol začíná malým výňatkem z Božského Kodexu. Popovídejte si se mnou o tom, proč je to důležité.

EAD: Není to něco, co bych plánovala to psát. Byl to nápad mého agenta. Kniha, na které jsem pracovala před touto, měla všechny tyto extravagantní úvody kapitol. Když jsem psala tuto, říkala jsem si "Absolutně ne! Nikdy více! Bylo to opravdu stresující a nechci to už znovu dělat!" ale můj agent řekl, "Pravděpodobně bys to měla udělat."

Vždy si je nechám nakonec. Jsou tou absolutně poslední věcí, kterou píšu, takže pokračování zatím žádné nemá. Je ale hezké, že v příběhu nemusíte zabírat prostor tím, abyste vysvětlili, co mohou bohové dělat. Tyto výňatky z Kodexu odvádí svou práci tím, že zvětšují svět. Protože používám zemi o velikosti Ruska, ale zaměřuji se pouze na pár postav v tomto masivním světě, pomáhají mi tyto kousky uzákonit svět jako něco většího než jen ten malý kousek, který čtenář vidí ve vyprávění.

Jak jste spojila každý z těchto výňatků s příslušnou kapitolou?

EAD: U těch o bozích, jsem si říkala, že když by byl bůh v kapitole zmíněn, přiřadila bych k ní i daný úryvek z Kodexu, tak aby to souviselo. U svatých to bylo napůl náhodné a napůl štěstí. Najednou jsem sepsala spoustu úryvků se svatými a pak jsem je přesunula do knihy. Takže to bylo úplně náhodné. Někteří z nich byli tak trochu podivně tajuplní v tom, jak moc dobře naznačují, co se v knize stane. Pracuji hodně na základě svého instinktu, takže mnohokrát se stane něco, kde budou ty předcházející úryvky velmi dobře fungovat. Pak si řeknu: "Ach, neměla jsem to v úmyslu, ale v pohodě."

Věděla jste, že budou Wicked Saints součástí trilogie když jste začala, nebo koncept trilogie Something Dark and Holy vznikl až po dokončení první knihy?

EAD: Myslela jsem si, že to bude duologie. První kniha měla sledovat Nadyu a druhá kniha Serefina, a zatímco je to stále pravda, byl to můj agent, kdo navrhl, aby to byla trilogie. Po napsání druhé knihy vím, že neexistuje doslova žádný způsob, jak bych mohla všechno zabalit do dvou knih! Jsem velkým fanouškem struktury trilogií, takže jsem ráda za to, jak to dopadlo.

V jedné větě, co si myslíte, že jste chtěla touto knihou říci?

EAD: Je v pořádku klást si otázky. Myslím si, že v jádru jsou Wicked Saints - a celá trilogie, upřímně - o tom, že je v pořádku klást otázky. Bez ohledu na to, jaký byl váš názor nebo proces víry, je v pořádku se zastavit a říci: „No, co když to tak není? Co když je to ve skutečnosti jinak?“

TADY SI JE MŮŽETE V AJ PŘEČÍST CELÉ: medium.com / brazosbookstore.com / vickywhoreads.wordpress.com / alicereeds.com / frictionlit.org / goodreads.com








Tak... a na závěr si ještě utíkejte pustit playlist na Spotify 🙂😁.



Za recenzní výtisk děkuji Knihy Dobrovský.

Continue Reading

Kdo by nemiloval trochu magie, ale to, co dělá fantastické knihy tak zvláštními, je jejich schopnost mísit to, co známe, s fantastickými prvky 🙂. Východoevropská kultura je na toto přímo báječná, protože její bájesloví a příběhy jsou plné divoké magie 🖤. Pokud vás zajímají příběhy, kde se magie proplétá se sněhem a krví a líbí se vám například ruské pohádky (aneb Mrazík, Baba Yaga, Kostěj atd.) tak vás určitě zaujmout tyto YA fantasy romány inspirované Ruskem a východní Evropou celkově 🙃😊.


Naomi Novik se v knize Ve stínu Hvozdu výborně daří těžit z mytologie východní Evropy.

Hlavní hrdinka Agnieszka má polské jméno a autorku inspirovala polská pohádka (Agnieszka and the Yellow Cow/Agnieszka Skrawek Nieba) o malé dívce, která jde do začarovaného lesa zachránit svou ztracenou krávu, aby nakonec zlomila kletbu, která odděluje její vesnici od vesnice na druhé straně lesa.

Te to takový trochu retellingový fantasy mish-mash několika slovanských pohádek, přesnějši řečeno z Polska a Ruska. Inspirací pro tuto knihuje se stala i pohádka o Kostěji Nesmrtelném.







Tato kráska, také od Naomi Novik, u nás teprve vyjde a ještě jsem ji nečetla, ale i tak jsem na ní vyhrabala několik věcí. V zajetí zimy je rafinovaná směs slovanských lidových příběhů s náznakem retellingu Rumpelstiltskina/Rampelníka. Tato pohádka se jmenuje podle zlého skřítka, který výměnou za upředení zlata požaduje dívčino prvorozené dítě. Uhádnutím skřítkova jména se však dívce podaří se ze smlouvy vyvázat.

V zajetí zimy nás zavede do Litvy, kde krutá zima přináší do vesnic tajemné jezdce. Ti cestují do lidského světa svou zimní cestou; kradou lidem zlato a zabíjí kohokoli / cokoli, co jim stojí v cestě. Říká se jim Staryk (starověcí / staří) a lidé se jich bojí a nenávidí je. O dívce Miryem se začne říkat, že má schopnost přeměnit skutečné stříbro na skutečné zlato. Tato pověst se dostane k uším krále Staryků, který jí dá za úkol změnit jeho stříbro na zlato. Pokud odmítne, zabije její rodinu a ji. Pokud uspěje, vezme si ji a z ní bude královna.





Celá trilogie Katherine Arden se odehrává v Rusku ve 14. století. Ve vesnici na okraji divočiny je většinu měsíců v roce zima, sníh a mrazivý vítr. Zde vypráví postarší dáma shromážděným dětem legendy a pohádky o čarodějnictví, folklóru a Zimním králi – kouzly a čárami prodchnuté příběhy ze starých dob. 

Pohádky jsou tu velmi důležité. Zmiňovaná je ta o Mrazíkovi, Krásná Vasilisa, Pták Ohnivák, Ivan a šedý vlk, Finist, jasný sokol. Hlavní hrdinka Vasja ovšem moc dobře ví, že toto nejsou jen výmysly, jelikož sama vidí všemnožné bytosti a osobně pozná Mrazivého démona/Zimního krále/Mrazíka.

V Medvědu a Slavíkovi, což je první díl, a i v těch následujících, potkáte rusalky, vodníka, leshyho, domovoje, bannika, polevika, Babu Jagu, upíry a další. 

Druhý díl se jmenuje Dívka ve věži.



Trilogie Griša od Leigh Bardugo se odehrává ve fantasy zemi Ravka, která je silně ovlivněna a inspirována carským Ruskem. Autorka zde jako základ pro své fantasy tvory využívá mnoho ze slovanské mytologie. Griša je hojná na ruskou mytologií včetně slavného Ptáka Ohniváka a víry, že relikvie drží moc. Vzpomeňte si na paroží Morozova jelena.

Ve slovanském folklóru je spousta zvířecích mýtů, ale stvoření v knize jsou čistě Leigh Bardugo, stejně jako legendy s nimi spojené. Je tu jeden příběh, který je s trilogií úzce spjat, ale zbytek je autorčina verze mýtů. Mimochodem, mnozí považují Ptáka Ohniváka za srdce a duši Ravky a členové královské rodiny jsou považováni za jeho potomky. Však se podívejte na pohádku Pták Ohnivák a liška Ryška a pak tady na prince/krále Nikolaie Lantsova.

Je tam také postava, která je založena na folklórní postavě známe jako Kostěji Nesmrtelném/Koschei The Deathless (Koschei The Immortal), stejně tak jako Tsar Kostěj. A samozřejmě, že tou postavou se myslí Temnyj/Darkling. Ve slovanském folklóru je Kostěj archetypálním mužským antagonistou, spojovaný hlavně s únosem hrdinovy nevěsty či manželky. Někdy také jeho matky. Kostějova nesmrtelnost spočívá v oddělení jeho duše od těla.  Však si vzpomeňte třeba na Voldemorta, ten tu svou oddělil a ještě rozporcoval na 7 částí. Kostějova duše je velmi dobře a složitě ukryta. Nachází se například v truhlici pod dubem, ve které je zajíc a v tom postupně kachna, vejce a nakonec Kostějova smrt. Je to trošku taková... matrjoška, což je ruská dřevěnná panenka, která má v sobě spusty dalších panenek. O Temnyjovi víme, že se narodil před mnoha stoletími a prezentuje se jako pra-pra-pra-pravnuk Černého heretika. No, ve skutečnosti je mu jistě více než 400 let, sloužil mnoha králům a mnohokrát nafingoval svou smrt.

Na trilogii Griša volně navazují knihy Šest vran & Prohnilé město, dále pak duologie o Nikolaiovi jejíž první díl nese název Zjizvený král.




Cestujte do světa temných smluv zasažených měsíčním svitem, strašidelných měst a hladových lesů, mluvících zvířat a perníkových golémů, kde hlas mladé mořské panny může vyvolat smrtící bouře a kde řeka může poslouchat láskou zblázněného chlapce, ale pouze za hroznou cenu. Trnitá řeč je inspirovaná mýty, pohádkami a folklórem. Je to atmosférická sbírka povídek naplněných zradami, pomstou, obětí a láskou.

Trnitá řeč je antologie pohádek či lidových příběhů ze světa trilogie Griša, takže všechny tyto příběhy (Čarodějnice z Duvy, Příliš chytrý lišák, Malá Kudlička atd.) jsou příběhy, které Mal a Alina možná slyšely jako děti. To znamená, že jsou úzce spjaty s mytologií světa a ve všech jsou skryté kousky pravdy.

Mnoho příběhů nacházejících se v této knize je inspirováno skutečnými ruskými pohádkami. Doporučuji mrknout na knihu Baba Jaga a další ruské pohádky. Uvidíte, že Trnitá řeč má opravdu stejný nádech.

Tento překrásně napsaný příběh od Meagan Spooner kombinuje dvě pohádky. Jednou z nich je Kráska a zvíře, sepsaná francouzskou spisovatelkou z 18. století a druhým je slovanská pohádky O Ivanu careviči, ptáku Ohniváku a šerém vlku. Příběh je také zasazen do prostředí středověkého Ruska. 

Yeva je Kráska, která se učí milovat Zvíře, ale zároveň je to hrdinka, která se vydává na složitou cestu za zajetím Ptáka Ohniváka a zrušením kouzla. Ohnivák v tomto příběhu funguje jako symbol touhy, magie, snů a fantazie.






Kniha Hříšní světci (první z trilogie) má silné slovanské podtóny, patrné ve jménech a zeměpisu, které jsou vskutku přitažlivé. Emily A. Duncan stvořila opravdu zajímavou gotickou fantasy odehrávající se v prostředí inspirovaném středověkým Ruskem a Polskem.

Najdete tu spousty bohů, z nichž někteří připomínají ty slovanské. Jejich protějšky jsou někdy jednoduše rozpoznatelné. Například Marzenya z Hříšných světců je bohyně magie a obětin, bohyně zimy a smrti. Marzenya tedy přímo odkazuje na Morenu (také známou jako Morana, Marzanna, Mora) což je slovanská bohyně zimy, noci a smrti.

V této knize najdete zmínky například o rusalkách/Dziwożona a dále také o bytosti jménem wolivnak/zhir´oten, což jsou prakticky jejich názvy pro nám známého vlkodlaka. Polský folklór zmiňuje hodně upírů, což znamená krev, přesněji řečeno hodně krev. A právě ze země inspirované Polskem, Tranavii, jsou krevní mágové.



Také můžete mrknout na další... NEJEN YA... příběhy.

➽ Protože Zaklínač od Andrzej Sapkowski rozhodně není YA.

➽ Dcera sněhu od Eowyn Ivey, která je založená na ruské pohádce Sněhurka.

➽ Nesmrtelný příběh od Catherynne M. Valente

A pokud čtete v angličtině, mám tu pro vás další knihy, na které můžete hodit očko. Já si je rozhodně přidala na seznam.

➽ Egg & Spoon od Gregory Maquire

➽ Blood Rose Rebellion od Rosalyn Eves

➽ Vassa in the Night od Sarah Porter

➽ The Crown's Game od Evelyn Skye. U té si můžete přečíst recenzi od Oly @nofreeusernames.



Jaký je váš vztah ke slovanskému folklóru v knichách? 🙂 Máte nějakou svou oblíbenou knihu s těmito prvky?
Continue Reading
Newer
Stories
Older
Stories

O MNĚ

tyrkysovaholka
Jmenuji se Michaela a na instagramu mě najdete jako @tyrkysoveknihy Jsem fangirl a geekgirl #madein90s, knihomolka, seriálový/filmový maniak a noční sova. Hrdá mrzimoračka, která ráda jezdí na cony (FF) a miluje jednorožce 🦄🦄🦄.

SPOTIFY: KNÍŽNÍ PLAYLISTY

ARCHIV ČLÁNKŮ

  • ►  2022 (2)
    • ►  April 2022 (2)
  • ▼  2020 (23)
    • ►  August 2020 (1)
    • ►  July 2020 (1)
    • ►  June 2020 (2)
    • ►  May 2020 (3)
    • ►  April 2020 (1)
    • ►  March 2020 (4)
    • ▼  February 2020 (6)
      • ČÍNA – Ilustrované mýty a legendy
      • PRAŠINA & PRAŠINA 2 - ČERNÝ MERKURIT: TAJEMSTVÍ ZA...
      • HŘÍŠNÍ SVĚTCI: NĚCO TEMNÉHO, SVATÉHO A PLNÉHO KRVE...
      • YA & NA KNIHY - SLOVANSKÝ FOLKLÓR
      • HILDA 4 - HILDA A KRÁL HORY: STÁLE STEJNĚ SKVĚLÝ K...
      • CHLAPEC, KTERÝ VYRŮSTAL S DRÁČKY: ZÁBAVA POKRAČUJE
    • ►  January 2020 (5)
  • ►  2019 (85)
    • ►  December 2019 (7)
    • ►  November 2019 (8)
    • ►  October 2019 (6)
    • ►  September 2019 (3)
    • ►  August 2019 (6)
    • ►  July 2019 (8)
    • ►  June 2019 (3)
    • ►  May 2019 (7)
    • ►  April 2019 (12)
    • ►  March 2019 (10)
    • ►  February 2019 (6)
    • ►  January 2019 (9)
  • ►  2018 (10)
    • ►  December 2018 (5)
    • ►  August 2018 (1)
    • ►  June 2018 (3)
    • ►  February 2018 (1)
  • ►  2017 (3)
    • ►  December 2017 (3)
  • ►  2016 (7)
    • ►  August 2016 (2)
    • ►  July 2016 (4)
    • ►  May 2016 (1)
  • ►  2015 (23)
    • ►  September 2015 (4)
    • ►  August 2015 (6)
    • ►  July 2015 (1)
    • ►  June 2015 (2)
    • ►  May 2015 (1)
    • ►  April 2015 (1)
    • ►  March 2015 (4)
    • ►  February 2015 (4)
  • ►  2014 (76)
    • ►  November 2014 (2)
    • ►  October 2014 (7)
    • ►  September 2014 (6)
    • ►  August 2014 (3)
    • ►  July 2014 (12)
    • ►  June 2014 (6)
    • ►  May 2014 (17)
    • ►  April 2014 (2)
    • ►  March 2014 (6)
    • ►  February 2014 (11)
    • ►  January 2014 (4)
  • ►  2013 (100)
    • ►  November 2013 (1)
    • ►  October 2013 (3)
    • ►  September 2013 (2)
    • ►  August 2013 (13)
    • ►  July 2013 (9)
    • ►  June 2013 (5)
    • ►  May 2013 (13)
    • ►  April 2013 (14)
    • ►  March 2013 (18)
    • ►  February 2013 (13)
    • ►  January 2013 (9)
  • ►  2012 (84)
    • ►  December 2012 (6)
    • ►  November 2012 (4)
    • ►  October 2012 (11)
    • ►  September 2012 (25)
    • ►  August 2012 (6)
    • ►  July 2012 (4)
    • ►  June 2012 (6)
    • ►  May 2012 (8)
    • ►  April 2012 (5)
    • ►  March 2012 (3)
    • ►  February 2012 (4)
    • ►  January 2012 (2)

SPOLUPRÁCE

EUROMEDIA


KNIHY DOBROVSKÝ



PASEKA


NETGALLEY

Professional Reader10 Book ReviewsReviews Published80%

SLEDUJÍCÍ

#

BOOKS Denmark DIARY DIY Erasmus ERASMUS IN DENMARK GEEKY Odense PHOTOGRAPHY random RECENZE RECIPES TRAVELING tv show TVSHOWS

NÁVŠTĚVNOST 2019

KNIHOMOLOVÉ SEVERU

SKUPINA ZDE

Created with by BeautyTemplates

Back to top