Již před několika lety jsem přemýšlela, čím to je, že se mi nějaké knihy zalíbí v angličtině, ale když pak dostanu do ruky český překlad, už to na mne tolik nepůsobí. Tenkrát se mi dostala do ruky v překladu Rudá královna. Kniha, kterou jsem měla přečtenou v angličtině a zamilovala jsem se do ní. Když jsem ovšem nahlédla do překladu, působilo to na mě některá jména postav (koncovka -ová.... brrr), výrazy apod. prostě směšně.
Teď jsem se přistihla, že knížky, které jsem začala číst v angličtině, mě oslovily podstatě více než ty v překladu. Mohlo to být samotnými knihami, ale také v tom mohl sehrát roli jazyk. Na to konto jsem začala přemýšlet nad některými výrazy a jmény. Například když si vzpomenu Na dvůr trnů a růží musím se smát. Cauldron zní jednoduše mnohem lépe než Kotlík. High Lord a High Lady lépe než vladař či vladařka. High Fae lépe než vznešená víla. Při pomyšlení, že Rhys je víla umírám. Fae je prostě Fae. Z Emberfall se stal Uhlíkov, což zní spíše jako z dětské knížky.
V mnoha případech jde o to, že autor něco pojmenuje a v AJ to zní drsně. Jenže překladatel pak musí najít nějaký český ekvivalent a z úžasného slova je rázem něco obyčejného.
Moc dobře vím, že překládání není žádná sranda. Již jako náctiletá jsem překládala z anglických stránek různé profily postav, fanfikce, rozhovory, minimálně jedny titulky k nějaké seriálové epizodě či filmu. Nedávno jsem přeložila vystřižené scény z Podlého krále. A také jsem samozřejmě ve škole (obor anglistika) prošla překladovým seminářem. Jestli vám z toho mohu předat něco dál, tak bych řekla, že nejde o to, jestli angličtině rozumíte a domluvíte se, ale o převádění jedné struktury do struktury jiné. Proto třeba nechávat děti překládat ve škole věty - zvlášť na známky - je docela... zrůdnost. Nikdy to nemůžete vzít doslova. Akorát vás čeština negativně ovlivní. (Může i pozitivně, ale nebudu tu pitvat všechny poznatky z didaktiky AJ. Od toho tento článek není.) Další věcí je, že překladatel by nikdy neměl věřit nikomu, ani sám sobě. To nám naše vyučující říkala snad každou hodinu. Překladatel musí mít na paměti spoustu věcí (třeba záměr autora... ) a také si toho hodně ověřovat. Šikovný překladatel je tedy schopný i filtrovat faktickou chybu autora a napravit ji. Není to prostě brnkačka.
V mnoha případech jde o to, že autor něco pojmenuje a v AJ to zní drsně. Jenže překladatel pak musí najít nějaký český ekvivalent a z úžasného slova je rázem něco obyčejného.
Moc dobře vím, že překládání není žádná sranda. Již jako náctiletá jsem překládala z anglických stránek různé profily postav, fanfikce, rozhovory, minimálně jedny titulky k nějaké seriálové epizodě či filmu. Nedávno jsem přeložila vystřižené scény z Podlého krále. A také jsem samozřejmě ve škole (obor anglistika) prošla překladovým seminářem. Jestli vám z toho mohu předat něco dál, tak bych řekla, že nejde o to, jestli angličtině rozumíte a domluvíte se, ale o převádění jedné struktury do struktury jiné. Proto třeba nechávat děti překládat ve škole věty - zvlášť na známky - je docela... zrůdnost. Nikdy to nemůžete vzít doslova. Akorát vás čeština negativně ovlivní. (Může i pozitivně, ale nebudu tu pitvat všechny poznatky z didaktiky AJ. Od toho tento článek není.) Další věcí je, že překladatel by nikdy neměl věřit nikomu, ani sám sobě. To nám naše vyučující říkala snad každou hodinu. Překladatel musí mít na paměti spoustu věcí (třeba záměr autora... ) a také si toho hodně ověřovat. Šikovný překladatel je tedy schopný i filtrovat faktickou chybu autora a napravit ji. Není to prostě brnkačka.
Samotnou kapitolou překladů jsou názvy knih. V tom začne hrát roli obálka a také marketing. Takový název knihy Serpent & Dove, který vyjde v ČJ jako Holubice a had je pro mě příkladem toho, že něco, co mi zní v angličtině bombasticky, mi už tak nezní v češtině. "Serpent" pro mě jednoduše není "snake". Slovo "snake" pro mě nemá ten správný náboj, nemám z něj ten správný pocit. To je s angličtinou ten problém. Některá slova znějí krásně, ale jejich český ekvivalent pro mě nevystihuje jejich podstatu. Představte si, že byste naopak měli českou knihu číst v anglickém překladu. Také by to tak nevyznělo. Naštěstí si dnes můžu vybrat, v jakém jazyce budu číst.
Ale moje pocity z jazyka stranou. Co u mě neuvěřitelně zabíjí atmosféru knihy, jsou jména. Nechápu, proč musí být Gale z Hunger Games v češtině Hurikán. Ano, slovo "gale" sice znamená silný vítr, tedy vichřici nebo hurikán, ale jako jméno to zní naprosto otřesně. Dalším příkladem je Rowan ze Skleněného trůnu. V češtině z něj udělali Jeřába. Proboha. Pak tu máme také třeba dívku Lark z knihy Meč a ptáček od YOLI. Lark zní jako zajímavé dívčí jméno. Jenže pozor. V češtině je z ní Skřivánek zatímco hlavní hrdina se jmenuje Tiras. Haló. Znovu bizár. No a pak tu máme Temnyje z Griši, v originále to je Darkling. Možná překladatelka chtěla, aby to jméno znělo rusky.... skrz tu koncovku... ale je to děs. Ano, to jméno má svůj význam, ale myslím si, že slovíčko "dark" si dneska přeloží i dítě ve 3.-4. třídě. Jestliže je Griša YA kniha tak jí zákonitě mají číst náctiletí, kteří tohle slovo musí dávno dobře znát. Není tedy nutné jméno překládat. Stačila by poznámka překladatele. Stejně tak v dalších výše zmiňovaných případech.
S argumentem, že spousta těch jmen má význam, jsou tzv. mluvící (pozn. (c) Funkce charakterizační, jde o tzv. jména mluvící, např. fiktivní osobní jména, opírající se o apelativní sémantiku základu (Lesana, řezník Masorád, Hrdopyška. - zdroj), a musí se v textu přeložit, jelikož jinak to je, jako kdyby překladatel najednou nechal v textu nepřeložené slovo, protože si řekl, že ho všichni pochopí v originále, zásadně nesouhlasím. Tohle je podle mě.... ehm. Jako... sorry.... ale prostě NE! Je to je sice hezké, ale mě je to upřímně úplně jedno. Pokud se nejedná o knihu pro děti, stačí... a budu se znovu opakovat POZNÁMKA POD ČAROU. To jako holčina jménem April se u nás bude jmenovat Duben? Z Michelle uděláme Michaelu, z Katherine Kateřinu, z Thomase Tomáše, z Jacoba Jakuba, z George Jiřího a z April bude Duben? To těžko. A že to je jiný případ? Proč by měl být? Jméno Darkling má svůj význam a v češtině to není ještě takový děs jako právě zmiňovaná Jeřáb nebo Hurikán. Někdy mi přijde, že překladatelé opravdu nepřemýšlí nad tím, jak to v tom textu bude působit a znít, anebo je do toho tlačí redaktoři, což je prostě zlo. Jméno Hurikán není pro postavu vůbec podstatné a zní to vážně divně. Nejde prostě plošně překládat všechna jména, která mají nějaký význam. To jak zní v AJ, má také svůj důvod. Forma je důležitá. A hlavně nejde mít přeložené jedno jméno mezi spoustou dalších, která ani přeložit nejdou. Pak z toho vznikají takové paskvily jako Celaena, Chaol, Dorian, Manon a Jeřáb... nebo Peeta, Katniss, Primrose a Hurikán.
V Hunger Games je samozřejmě přeloženo mnohem více jmen. Jenže u těch mi to kdysi ani tolik nepřišlo. Kapitol byl takový bizár, že bizarní jména zapadla. Cetkie Trinketová (Effie Trinket) je sice hrozný jméno, ale ve městě kde si lidé nechávají operativně upravovat těla (barvit kůži, přidělávat vousky, drápy, vyřezávat vzory do kůže atd.) mi nepřišlo divné, že mají postavy divná jména. Pak šlo hlavně o jména vedlejších postav, hlavně splátců v aréně. Z Wiress byla Dratkie, BeeTee byl Diod, z Foxface se stala Liška, Tresh (mlátit) se změnil na Mlata. Brala jsem to spíše jako jejich přezdívky, které získali díky svým schopnostem. I když vlastně pak měli ještě přezdívky Volta a Edison. Ono, i v angličtině jsou to taková podivná jména pro postavy, takže mi asi nevadilo, že i v češtině to zní podivně. Přezdívky je samozřejmě nutné překládat, protože ty lidé dostávají právě kvůli jejich významu.
Pokud jde o kocoura Pryskyřníka (Buttercup), tak to je pro mě pochopitelné. Je v pohodě když mají zvířata přeložená jména, jelikož tak se zvíře klidně jmenovat může. S tím, že je Mr. Kindly v češtině Pan Laskavý, nemám žádný problém. Je to přeci "kocour". Domácí mazlíčci mohou mít i v ČR všemožná jména, takže jméno přeložené pak nezní tak divně.
Pak jsou tu samozřejmě jména míst. Zatímco třeba Prythian, Erilea, Eflhame, Ketterdam, Ravka, Itreya přeložit nejdou, tak u jiných je to možné. Chápu, že tam kde to jde, se to překládá. Zvlášť když to má pro dané místo význam. U těch překládání vcelku. Takový Boží hrob (Godsgrave) zní fajn. Pustý žleb (Hollow Hall) z Krutého prince také není nejhorší jméno. Věž zapomnění (Tower of Forgetting) má též svůj účel. Další věcí u překladu míst je to, že někdy se to tak úplně nepovede. Vzpomeňte si třeba na Temné a osamělé prokletí, ve kterém je země Emberfall, v češtině Uhlíkov. Uhlíkov zní opravdu spíše jak z dětské knížky nebo z takové té televizní pohádky s papírovými kulisami. Slovo "ember" sice znamená žhavý popel či uhlíky, ale zrovna velkolepě to v ČJ nezní. U toho by opět chtělo přemýšlet nad zněním a působením slova a raději ho nepřekládat. Význam můžete vysvětlit někde v poznámkách překladatele.
Nechápu, ani počešťování jmen, které mají českou variantu. Proč Nadya (z Wicked Saints) je už v anotaci jako Naďa? To tam jako bude Serefin, Malachiasz, Parijahan, Pelageya atd. a vedle toho Naďa, Václav, Božidarka, Přemyslav? Nebo z těch prvních nedejbože udělají Malakiáše, Pardžahán atd? Ne, nechápu to. Prošla jsem překladovým seminářem a taková zvěrstva bych já nepáchala. No, jsem na to zvědavá. Wicked Saint je kniha založená na slovanském foklóru, ale to neznamená, že ty jména musím počeštit. Zvláště když u části to dost dobře nejde a vypadá to vedle sebe pak směšně. Další věcí je, že "Nadya" byste si měli říct trochu jinak než "Naďa", měli byste do toho dát přízvuk.
Úplně normálně by stačila poznámka o výslovnosti na konci knihy. Změňte jména v knize, která se odehrává na území inspirovaném reálným prostředím, a zabijete pocit z knihy. Když budu číst knihu z prostředí na základě Řecka, budu očekávat příslušná jména. Když budu chtít knihu ze Skandinávie, také budu čekat, že tam budou skandinávská jména. Chyb v knize si málokdy všimnu, překlepů občas. Čtu pro příběh, který se mi odehrává v hlavě, ne pro písmenka, ale toto mě jednoduše ničí. Přeložit se příběh nějak musí, to že mi to v češtině kolikrát nezní tak suprově je můj problém, ale proč ta jména? Jména jednoduše dokreslují atmosféru, která je velmi důležitá a měla by se zachovávat tak, jak byla autorem napsaná. Jejich význam může vyřešit poznámka překladatele pod čarou a na výslovnost jsou tu přeci fonetické přepisy.
Při přemýšlení nad jmény si vždycky vzpomenu na dceru Gwyneth Paltrow jménem Apple. Slovo "apple" sice znamená to samé jako "jablko" (v hlavě vám má naskočit stejný obrázek), ale zní alespoň jako jméno. Když si vezmete další anglická jména od A tak dostanete například Abigail, Amy, Amanda, April... mezi to už Apple zapadne. Jenže si představte jména jako Kateřina, Jana, Anna, Lucie a mezi tím Jablko. Asi ne, že? Což mě přivádí k mému oblíbenému sémantickému trojúhelníku. Forma je prostě důležitá. Minimálně mě tedy rozhodně ovlivňuje to, co si představím a jak moc cool to v mojí hlavě vypadá. Sama mám někdy problém vyjádřit se česky, jelikož mi na něco už pocitově sedí lépe anglické slovo. To už je trochu osobní profesní deformace, ale ta jména překladatelům bohužel nemohu odpustit.
Někdo by mohl namítnout... a co takový Harry Potter? Jenže HP začal vycházet v jiných letech a je to knížka zaměřená na děti. Sice se může zdát, že je vtipné mít Harryho Pottera, Ronalda Weasleyho, Germionu Grangerovou a mezi nimi Lenku Láskorádovou, ale je pochopitelné přeložit jména, která se přeložit dají a mají pro postavu nějaký význam. I když původní Lenky jméno je Luna od slova "lunatic" což znamená "šílený" či "blázen". U dětských a middle grade knih to dokážu pochopit. U zbytku by stačila již několikrát zmiňovaná poznámka pod čarou.
No a pak je tu úplně speciální případ. A to celkově příšerný překlad... ehm, ehm... Klan. Uklidňuje mě akorát vědomí, že pak překladatel podle databáze knih přeložil akorát ten Klan. Doufám tedy, že to byl jeho první a hlavně poslední překlad. Jestli mu ještě chtějí zadat další práci, tak by si měli ohlídat, co z toho vytvořil. Za tohle by mi ve škole rozhodně zápočet nedali. Celkově ten překlad působí jak špatná fanfikce, nebo jak když to překládali nějací středoškoláci a vynechali to, co se jim zdálo moc těžké. Asi mi to moc leží v žaludku, ale prostě nedokážu pochopit, jak tohle mohlo projít. Sama jsem nikdy neměla v plánu být překladatelem. Chtěla jsem učit. Teď si říkám, že bych s tím vlastně mohla něco udělat. Když vidím, za co jsou schopni zaplatit a pak to vydat, tak asi moc nemám čeho se bát.
Nemám překladatelskou praxi, ale napadlo mě, že si dám tu práci a zkusím pro vás po svém přeložit ty zpackané kousky. Využila jsem toho, co má Lucyreads ve výběrech stories, protože jsem líná (a bojím se!) hledat další příklady. Nebude to perfektní, ale myslím, že na pochopení toho, jak je ten překlad nemožný by to mohlo stačit.
***
Inge smiled. „You can come with us, sváss.“
Inge se
usmála. „S námi nemůžeš, sváss.“
JÁ: Inge se
usmála. „Můžeš jít s námi, sváss.“
***
Tohle mi
naprosto dokazuje to, že pak překladatel asi moc anglicky neumí, protože rozdíl
mezi „you can“ a „you can´t / you cannot“ zvládne opět dítě na základní škole.
Nejhorší ale je, že ty překlady zjevně nikdo nekontroluje, protože to by tam
nemohla být taková blbost. Zvlášť když ta postava tam s nimi pak je a nikdo
to neřeší. To jim to nebylo divný? Celý Klan je docela lahůdka, na které by se
celkem dalo učit jak nepřekládat.
***
I threw myself forward, sitting up, and struggled to get my feet beneath me before I fell back down. My hands were bound at the wrists, the wound on my arm bleeding fresh through my sleeve.
Chtěla jsem se zvednout, ale nepodařilo se mi to. Ruce i nohy jsem měla svázané k sobě. Rukáv na levé paži jsem měla nasáklý čerstvou krví.
JÁ: Trhla jsem sebou dopředu, posadila se a snažila se dostat nohy pod sebe, než jsem spadla zpět. Ruce jsem měla na zápěstích svázané, krev z čerstvé rány na mé paži prosakovala skrz rukáv.
***
“Watch that left side.” Her kol -rimmed eyes
dropped down to the broken ribs behind my vest.
„Hlídej si levou stranu,“ řekla a zadívala se mi na vestu. Věděla, že mám zlomená žebra.
JÁ: „Hlídej si levou stranu,“ její uhlím stínované oči sklouzly na zlomená žebra za mojí vestou.
***
Tady pan
překladatel asi použil Google překladač, protože přesně ta věta, kterou použil,
vám tam vyjede. Taky klidně používám Google, ale přemýšlím u toho, hledám si
jednotlivá slova, jejich významy popsané v angličtině, hledám si, jaké
obrázky mi na to slovo najde vyhledávač. Googlím si pak i české fráze přes
vyhledávač. To abych věděla, že se to tak používá a nevymýšlím si blbosti.
***
I ran to her, hooking my fingers into his armor
vest from the other side of his body, and sunk down, pulling him with me. When
she was free, she sprang to her feet, finding her sword and looking around us.
I gripped the handle of my axe and pried it up, out of the bones in his chest.
Přispěchala
jsem k Mýře, popadla padlého Rikie za vestu, odtáhla ho stranou a vytrhla
mu sekeru z těla. Mýra vyskočila zpátky na nohy, zvedla svůj meč a
rozhlédla se kolem.
JÁ: Běžela
jsem k ní, zahákla jsem prsty do jeho vesty (pozn "z druhé strany jeho těla" tohle si nějak neumím představit, natož přeložit), klesla a
stáhla ho sebou dolů. Když byla volná, vyskočila na nohy, našla svůj meč a
rozhlédla se kolem nás. Sevřela jsem rukojeť své sekery a vypáčila ji z kostí v
jeho hrudi.
***
I broke through the fog and ran toward the
river as fast as my feet would carry me with Mýra on my heels, her sword
swinging.
Našla
jsem si cestu skrz mlhu a s Mýrou jsme seběhly k řece.
JÁ: Prorazila
jsem si cestu skrz mlhu a běžela směrem k řece tak rychle, jak mě mé nohy
nesly, s Mýrou švihající mečem v patách.
I caught the back of a Riki´s knee with my
sword, dropping him to the ground as I passed, And then another, leaving them
both for someone else to finish.
Za běhu
jsem svým mečem zasáhla dva Rikie pod kolena. Nechala jsem je ležet na zemi,
aby je vyřídil někdo jiný.
JÁ: Mečem
jsem zasáhla Rikie zezadu do kolena. Když jsem ho míjela, klesl na zem. A pak
dalšího. Nechala jsem je tam ležet, aby je vyřídil někdo jiný.
The storm in my stomach churned at the center
of the chaos surrouding us.
JÁ: Bouře v mém žaludku se chvěla uprostřed chaosu kolem nás.
***
I dropped the idol into the flames, tears
catching in my chest. I let him go. I erased him. Every memory. Every small
hope. Because the Iri I loved was gone. The boy who had once known every
shadowed corner of my life was dead the moment he spilled the blood of our
people. That boy was gone just as our mother was, but his soul was lost. I
watched the charred black catch the edge of the wood, eating its way across
until the idol was just a part of the fire. Turning to smoke and gathering up
above me. It stretched and curled around itself, reaching out into the air.
Until it was nothing.
Se slzami
v očích jsem Iriho sošku vhodila do plamenů. Nechala jsem ho jít. Nejraději
bych všechny vzpomínky na bratra vymazala. Protože Iri, kterého jsem znala, byl
pryč. Chlapec, který znal každé temné zákoutí mého života, byl mrtvý od
okamžiku, kdy prolil krev našich lidí. V mých očích nebyl o nic živější než
naše matka. S matkou jsem se po smrti ještě mohla setkat, Iriho duše ale pokoj
nenajde. Sledovala jsem, jak oheň pomalu stravuje dřevěnou sošku. Od okrajů
celá zčernala, až z ní nezbylo nic než kouř a popel.
JÁ: Pustila
jsem sošku do plamenů, na hrudi mě tížil smutek (pozn. doslova „slzy se mi
zachytily v hrudi“ ale to zní divně). Nechala jsem ho jít. Vymazala jsem
ho. Každou vzpomínku. Každý kousek naděje. Protože Iri, kterého jsem milovala,
byl pryč. Chlapec, který kdysi znal každé temné zákoutí mého života, byl mrtvý
ve chvíli, kdy rozlil krev našich lidí. Ten chlapec nebyl (pozn. tady si
dovolím opravit originál, který nedává smysl) pryč stejně jako naše matka, ale
jeho duše byla ztracena. Sledovala jsem, jak okraj dřeva chytl černotu prožírající
si cestu napříč soškou, dokud nebyla součástí ohně. Měnila se v kouř,
který se shromažďoval nade mnou. Rozpínal se a vlnil. Rozptyloval se do vzduchu, dokud nebyl ničím.
***
„I´m Inge.“ The woman tilted her head to the side, thinking. „I should look at your arm.“
„Já jsem Inge,“ představila se starší žena. Znovu se podívala na mou ruku a zamračila se. „Později se na to podívám.“
JÁ: „Já jsem Inge.“ Žena naklonila hlavu ke straně a zamyslela se. "Měla bych se ti na tu paži podívat."
***
Tady si dovolím citovat úryvek z rozhovoru s jednou překladatelkou, která má na kontě nejméně 100 přeložených knih:
"Překladatel má být zrcadlem, někým, kdo cizojazyčný text čistě a jasně odráží. Neměl by do něj vkládat sám sebe. Tak kdysi pravila Maria Ebner von Eschenbach a její slova se pro mě stala profesionálním mottem. Každé slovo navíc je hřích. Překladatel je interpretem, tvůrcem sekundárním, nikoli primárním, tím, kdo pokorně slouží autorovi, a ne vlastní marnivosti, a neměl by na to zapomínat." - zdroj
Překladatel má sloužit autorovi. Není vždy jednoduché vše přeložit a nemůže se nic překládat doslova, ale je třeba brát ohled na autorův styl a jeho záměr. Není možné, aby si překladatel hrál na autora a některé věty škrtal, zatímco jiné si vymýšlel. To ať si jde napsat vlastní knihu. Také není možné, aby měnil význam vět, jelikož to pak nedává smysl.
Z dobrého originálu můžete překladem udělat mizernou knihu. ale z mizerného originálu překladem dobrou knihu moc neuděláte. Překladatel může vychytat nějaké drobnosti, ale těžko z toho vypiluje něco skvělého, když to v původním textu není.
Sepsala jsem to do článku o překládání jmen, protože tohle všechno mě osobně štve mnohem více než nějaká chyba či překlep v textu. Tohle všechno totiž již ovlivňuje příběh a můj zážitek.
Pokud si myslíte něco jiného, můžete si to dál myslet. Nikdo vám to nebere. Stejně tak si já budu nadále myslet to své. Pokud se mnou souhlasíte, budu ráda, když se vyjádříte v komentářích 🙂.
