Autorka: Katherine Arden | Nakladatelství: King Cool | Počet stran: 344 | Datum vydání: 15.10. 2018

Anotace: Atmosférický a okouzlující román, v němž není nouze o dobrodružství, připomene mnohým čtenářům ta nejlepší díla Neila Gaimana. 

Ve vesnici na okraji divočiny severního Ruska, kde po většinu měsíců v roce panuje zimní, zasněžené počasí a kde neustále vane chladný, až mrazivý vítr, vypráví postarší dáma shromážděným dětem legendy a pohádky o čarodějnictví, folklóru a Zimním králi – kouzly a čárami prodchnuté příběhy ze starých dob, jimiž zdejší církevní autority sice opovrhují, ale z myslí lidí je nikdy nevymažou.

Pro mladou a divokou Vasju však tato vyprávění nejsou vymyšlená. Vidí totiž duchy, kteří střeží její domov, stejně jako rostoucí síly černé magie, které se skrývají v okolních lesích.

Moje pocity: Tohle byla taková malá třešnička na dortu. Z mého opěvování knížky Ve stínu Hvozdu jste si možná všimli, že miluji slovanskou mytologii. Je to něco nového a moc mě to baví. Tudíž jsem se zamilovala i do Medvěda a slavíka. Zatímco "Hvozd" je inspirovaný polskou pohádkou, děj Medvěda a slavíka je zasazený do mrazivého středověkého Ruska plného pohádek na dobrou noc. Dovolte, abych vám teď jednu takovou pohádku vyprávěla.

"Kdyby ji nenašli před tou vánicí, byla by tam té noci zemřela a našli by ji teprve, až by ji jaro připravilo o její pohřební rubáš, pokud by ji vůbec našli."

Na úplném severu Ruska, tam kde lišky dávají dobrou noc a zima zabíjí, žije bojar Pjotr Vladimirovič se svou rodinou. Pjotr má tři zdravé syny a poslušnou dceru. Jeho milovaná manželka Marina je popáté těhotná a při porodu dcery Vasilisy umírá. Vasja tedy vyrůstá mezi bratry, sestrou, otcem a chůvou Duňou, která je pro ni jako vlastní matka. Duňa už od věků vypráví dětem pohádky na dobrou noc. V těchto příbězích nenajdete prince na bílém koni (Dobře, možná trošku. Je tu jeden, který má bílého koně.), ale především spoustu bájných stvoření, čjortů. Ať už domovoje, který chrání dům, vazila, který se stará o koně, rusalku či vodníka. Pro zdivočelou Vasju nejsou toto jen pouhé příběhy vyprávěné za chladných nocí u hořícího krbu, ale realita. Silná a odvážná Vasja jako jediná čjorty, kteří chrání domy a přírodu, vidí. 

"Jsi označený, jsi můj a jednoho dne se tě dotknu znovu. Pak zemřeš."

A jak to tak v pohádkách už bývá, otec Vasjy se po čase rozhodne znovu se oženit. Domů přivede mnohem mladší Annu Ivanovnu, na kterou její rodina pohlíží jako na blázna. Anna je macecha, jak se patří. Vasje dělá ze života peklo, nemá ji ráda a ve všem upřednostňuje svou vlastní dcenu Irinu, jak se na správnou pohádkovou macechu sluší a patří. Anna má ke všemu stejný dar jako Vasja. Vůbec jsem ji neměla ráda. Byla jednoduše příšerně zbožná. Nemám ráda náboženské fanatiky. Ze stejného důvodu jsem nemohla vystát i další postavu, která vstupuje Vasje později do života. Tím je kněz Konstantin. S jeho příchodem upadají staré zvyklosti stranou, vesnicí se šíří strach a pohádkové přízraky jsou v ohrožení. Oslabením bytostí narůstá hrozba v podobě probuzení zlé síly, která se živí strachem, chaosem a krví.

"Nic zlého se jí nestane. Přísahám. Na led a sníh a tisíce lidských životů."

Na knížce se mi strašně líbilo založení příběhu na slovanském folklóru. Dejte mi folklór a pohádky a budu spokojeně vrnět někde v rohu. Mezi pohádky zmiňované v knize patří například Pták Ohnivák, Mrazík, Ivan a šedý vlk, Finist, jasný sokol. Já jsem tam také viděla třeba náznak pohádky O dvanácti měsíčkách😄či Na východ od slunce, na západ od měsíce. Některé pohádky asi budete znát, stejně jako spoustu nadpřirozených bytostí. Mezi čjorty potkáte staré známé (rusalku, vodníka, babu jagu, upíry), ale i nové bytosti jako jsou domovoj, vazila, bannik, lešij, větvový muž, polevik a další. Všechna setkání s nimi byla pro mě jako malé světýlko štěstí 💗. Ty scény jsem si opravdu vychutnávala. No, a pokud jste to do teď netušili, tak démoni hlavně šijí. Šijí ve dne v noci 🤣😄. Tady tutově šije i vodník. Šiju, šiju si botičky....

"Je načase zapomenout na sny. Pohádky jsou dobré akorát pro zimní večery."

Vasja je výborná postava. Je statečná, odhodlaná a laskavá. Nenechá se zastrašit macechou, knězem a vírou. Spřátelí se s domovojem, vazilem a dokonce i s hladovou Rusalkou, která si stáhla pod hladinu jednoho chlapce z vesnice. Vasja hocha zachránila a později si šla s Rusalkou popovídat. Za to děvčata vyhrávají cenu za nejdivnější způsob jak se skamarádit 🤭 😄. Vasja je nespoutaná. Je to živel. Žádná poslušná panna. To se mi na ní líbilo. V knize plné víry a poslušnosti byla čerstvým chladivým větrem, vlastně přímo vichřicí. Vasja není krásná, ale také ne obyčejná. Obyčejná dívka je tu "hezká a poslušná". Vasja je prostě divoženka.

Stejně tak jsem se zamilovala do mrazivého démona/větrného krále Karačuna/Mrazíka ❄. Každé jeho objevení bylo pohlazením po duši. Motivy z Mrazíka jsou v příběhu jasně patrné a vážně jsem ocenila to, jak autorka pohádku pojala a upravila si ji pro své potřeby. Mrazík (v originále Morozko) je dokonalá postava, která si mě ihned získala. Hltala jsem scény s ním 😍💗.

Důležité je zmínit, že kniha obsahuje přibližně 14 let života hlavní hrdinky. Na začátku sledujeme hlavně všechny životy členů Vasjiny rodiny. Nebudu vám lhát. Chvíli to díky jménům a přezdívkám trvalo, než jsem se zorientovala. Postav nebylo málo a bylo to takové těžší (ruské) čtení. V první části sledujeme, jak se sestra Vasjy Olga provdá a odejde do Moskvy. Vasjin bratr Alexandr odejde, aby se stal mnichem. Sledujeme zvyky a život ve středověkém Rusku. Kruté zimy i horká léta. Bohaté tabule, ale i období hladovění. Často tam jedí, ale na druhou stranu se setkáváme s popisy nedostatku a vychrtlosti.

Pro příběh je velmi důležité také téma víry. Mytologičtí tvorové získávají sílu z lidské víry. Co se ale stane, pokud se do srdcí lidí dostane strach a věřit přestanou? Pomalu upadají v zapomnění a chřadnou. Ještěže mají Vasju 🙂. Ta se odmítá podřídit společenské představě správné ženy, tedy poslušné hospodyně a matky silných synů. Odmítá trávit dny stáním u plotny a zašívám. I když tady šijou pořád a všichni. Jak jsem zmiňovala.... i démoni. Pokud jste ale šikovní tak jim třeba nenápadně podstrčíte část své práce. Ale to jsem odbočila. Vasja odmítá sňatek i odchod do kláštera. Je divoká, chytrá, laskavá, statečná a představuje pokrok. Získala si mě 💗. Skvěle mi sedla. Bez ní bych to asi nevydržela. Mužští tu jsou totiž naprosto děsní. Až na Mrazíka a Vasjina bratra Aljošu, ten má i své světlé chvilky.

Dlouho (no dobře, možná od Nikdynoci v dubnu) jsem nečetla nic tak krásného a propracovaného. Středověké Rusko je opravdu úžasně vykresleno. Autorka mě naprosto očarovala. Hmm, možná bych si měla zaskočit do nejbližšího kostela, aby mě zkontrolovali. Třeba jsem také posedlá 🤣😄. V Medvědovi a slavíkovi se perfektně mísí atmosféra mrazivého Ruska s pohádkovou. Strašně moc jsem si užila všechna ta zvířecí přirovnání, a že jich tam není málo. Některé vám sem jako příklad vypíši ➡ křehká jako ptáče, nohatý jako hříbě, mrštný jako lasička, přelétavý jako motýlek, poddajná jako holubice. Autorka si také krásně hraje s dalšími popisy. Často využívá přírodu a to i k popisu barev: "krásná jako sluneční svit v červnu", "černé jako mrtvý strom za deště", "vlhké oči hnědozelené barvy lesního jezera" 🙂. Po jazykové stránce je tato kniha malý klenot 💗. Těžko až věřit, že to je autorčina prvotina.


Na závěr se s vámi podělím o jednu perličku z našeho štafetového čtení - mrkněte na Knižní zápisky 🙂. Baru @prokrastinuji_ctenim přišla s tím, že Mrazík je vlastně Noční král, Pjotr Vladimirovič (otec Vasjy) je pán severu atd. No a já tam to Game of Thrones pak viděla všude 😁🤣.