TYRKYSOVÁ HOLKA & JEJÍ KNIHY: August 2019

Nejsem překladatelka, i když jsem studovala anglistiku🙂. Neživím se tím, i když jsem několikrát přemýšlela a přemýšlím nad tím, jaké by to bylo. Jestli by mě to opravdu bavilo. Jedna věc totiž je rozumět jazyku a chápat, co se děje, a druhá věc je umět to přenést do jiné řeči tak, aby to nějak znělo😄. Není to vůbec sranda. V podstatě převádíte jednu strukturu do struktury jiné. Neustále musíte hledat ta správná slova, přemýšlet nad tím jak má vlastně daná postava mluvit a často si něco ověřovat. Třeba jak se říká tomu když si připravujete do kuše šipku. Naše vyučující na překladovém semináři nám vždy říkala, že nemáme věřit ani sami sobě, ani autorovi... prostě nikomu 😄. No, tak tady to máte. Mnou přeložené vystřižené scény z Podlého krále. Užijte si je a dejte vědět, co vy na to 😄.

HOLLY BLACK: Když jsem psala Podlého krále a dostala se k části s Podmořím, uvažovala jsem o psaní ve třetí osobě soustředící se na některé postavy stále na souši. Nakonec jsem se rozhodla nechat knihu zcela z pohledu Jude. Zde jsou některé úryvky z té alternativní verze.

Madoc se narodil na bitevním poli. Jeho matka přeřízla pupeční šnůru svým ostřím, zabalila ho do svého pláště, a pokračovala v boji, i když její stehna byla potřísněna krví a její novorozený kvílel jako umírající okolo nich. Vyhrála ten den a mnoho dní poté, ale vždy Madocovi připomínala, že vyhraje, jen pokud si bude pamatovat, že vyhrávání není věčné. Narozen v krvi, jak říkají víly, zrozen ke krveprolití.

Mnohokrát o tom za posledních několik měsíců přemýšlel, stejně jako přemýšlel o tom, co Jude v tu chvíli řekla, uvědomil si, že ho otrávila. Když si nebyl jistý, zda zamýšlela nechat ho to přežít.

Otče, jsem tím, co jsi ze mě udělal.

Madoc se rozhlédne po pracovně, papíry pokrývají podlahu a židle jsou rozbité.

Na svatbě Taryn na ni byl tak naštvaný, tak rozzuřený, poté co zaslechl jí a Nejvyššího krále. Nyní pochopil, že ho nejen přelstila a ukradla korunu jemu přímo pod nosem, ale vedla si mnohem lépe, než by kdy hádal. Na zasedáních Rady, kde ji litoval, se cítil jako starý blázen. Poblázněná dívka, která byla ovlivněna lichotkami pěkného prince a která vyměnila svou budoucnost za sloužení mu. Dokonce si dělal starosti. Přemýšlel o způsobech jak ji dostat zpět na jeho stranu, přemýšlel o strategiích, které by jí umožnili zachovat si důstojnost i kdyby přiznala, že se rozhodla špatně. Představoval si ji uplakanou, se zlomeným srdcem a připravenou na to být opět jeho poslušnou dcerou.

Zatímco ona byla celou dobu u moci, skrývala i ty nejtajnější úsměvy, když vydávala rozkazy, údajně od pošetilého mladého krále. Nechala všechny, aby na ni shlíželi z vrchu a za jejich zády se pravděpodobně velmi hlasitě smála.

Nyní má Jude Podmoří a nepochybně ji mučí, a on musí nějak odložit veškerý svůj hněv stranou a soustředit se na její návrat.

A tak sám sobě slíbí, že jí ukáže, že i když ho dvakrát podvedla, stále je ve vedení on. To, že byl Vrchním generálem dlouho před jejím narozením, má svůj důvod. Získá ji zpět od Orlagh, vynadá jí, a pak ji potrestá, protože jak se může dítě poučit bez potrestání?

Ale když Madoc vstoupí do trůnního sálu, uvědomí si jeho hlavní potíž: Cardan. Nejmladší a nejhorší z Eldredových dětí je stále Nejvyšší král. Bez Jude, která by mu dávala rozkazy, si může dělat, cokoliv chce. Koneckonců mu nemůže nic přikazovat, pokud je zaseknutá na dně moře.
Jak může Madoc přimět Cardana, aby vyjednával s Orlagh když má ze současného stavu prospěch? Jak může přimět toho směšného chlapce cokoli udělat?

* * *

Cardan se prochází zahradami plnými v noci kvetoucích květin. Dotkne se jejich okvětních lístků a sleduje, jak se rozevírají v jeho rukou, cítí bezmocnost. Neměl by proklouznout své královské stráži, ale proklouzne a pohybuje se směrem k blízkému lesu. Šváb ho naučil neslyšné chůzi, a on to poslušně trénoval, trénoval to jako málo co ve svém životě.
Teď se vplíží na skalnaté pobřeží a vykoukne přes útesy na vlny dole. Zírá a zírá, jako by viděl dolů do hlubin, kde drží Jude. Jako by mohl vidět do srdcí těch, kteří ji vězní, a najít způsob jak jim ublížit tak strašně, že budou přinuceni nechat ji jít.

„Pro krále není bezpečné potulovat se sám,“ řekne Puma a vyjde ze tmy tak tiše, že Cardan začne pochybovat o svých vlastních schopnostech. Hlavu jí zakrývá kápě, ale jeden z jejích bílých copů vidí vyčuhovat ven.

„A to jsem si myslel, že mě nikdo neslyšel,“ postěžuje si Cardan.

„Vedl sis velmi dobře,“ řekne Puma, což je snad ta nejhorší možná reakce, jako kdyby byl dítě, které potřebuje povzbudit.

Všichni se k němu chovají takto, jako k někomu, kdo by měl být bohatě chválen za něco, co by se u jiných sotva považovalo za kompetenci. Předtím mu to nevadilo. Těšilo ho to. Bylo to znamení, že se ho báli.

Nyní to nesnáší.

Ale není to špatná připomínka, že pokud ho nikdo nebude nutit, aby byl lepší, bude se muset nutit sám. Což ho nutí myslet na Jude. Její život se pohyboval od oddanosti k meči, přes naučení se umění Stínového dvora, ke snaze přijít na to jak vládnout. Není to tak, že by ve škole v paláci, neviděl, že je chytrá a vážná a absurdně dobrá ve všem na co sáhne. Není to tak, že by ji tam za to nesnášel, není to živý důkaz toho, že jeho královská nadřazenost je stejně pomíjivá jako ranní mlha. Ale netušil, jak děsivé by bylo, kdyby se veškerá ta chytrost a vážnost a dovednost obrátila proti němu.
A uvědomil si, co je potřeba k tomu být takovým. Ne přirozený talent, jak předpokládal. Nebo ano, přirozený talent, ale v kombinaci s brutálním tréninkovým rozvrhem, sebekázní, a sebekontrolou. Není si jistý, že má na to žaludek, a ještě méně srdce.

Dívá se směrem k moři, na nárazy vln.

Je na souši, ale přesto se cítí, jako by se topil.

„V paláci je někdo kdo má informace,“ řekne Puma. „Měl bys přijít.“

„Je to Niccasia?“ Po prvním útoku Podmoří na souš se k ní neměl chovat panovačně, ale ještě není příliš pozdě na to, aby změnil svůj přístup.

Jdi za Nicasiou a okouzli ji.

Odmítá si dovolit všechny ty myšlenky, které následují, odmítá si pamatovat jak se Jude zadrhl dech, když se jí dotkl, jako by touhou. Nebo způsob jakým pevně zavřela oči, jako by nemohla snést vidět toho, kdo ji přiměl se tak cítit.

„Ne,“ řekne Puma. „Je to paní Asha.“

Jeho matka. Na moment, Cardan přemýšlí jestli, Puma ví, kdo je pro něj paní Asha. Samozřejmě, že to ví; je jen příliš diskrétní na to, aby něco řekla.

„Byla ve Věži zapomnění a je poslední osobou, která mluvila s Jude předtím než zmizela.“ Puma se na něj soucitně podívá. „A bude se zodpovídat pouze vám.“

„V tom případě,“ řekne, „Slyšel jsem, že se říká, že by se dáma neměla nechat čekat.“

* * *

Když vstoupí do salonu, Cardanova první divoká myšlenka se týká jeho mapy hvězdné oblohy, poslušně vytvořené královským astrologem po jeho narození. Napůl očekává, že mu paní Asha řekne, jak nezpůsobilý je pro pozici ve které se nachází, jak lord Baphen řekl, že bude zkázou pro trůn a monstrum.

Čekal na někoho, kdo řekne, že je nezpůsobilý od chvíle, kdy mu na hlavu byla posazena koruna. Ale, samozřejmě, toto není něco, co by lidé říkali Nejvyššímu králi do tváře. Říkají to pouze za jeho zády.

Paní Asha to také neřekne. Jen se zdvořile usměje.

Než ji Eldred zamkl, Cardan se zoufale snažil upoutat její pozornost. Vzácná chvála z jejích rtů jen zvyšovala jeho hlad. A ačkoli uplynulo mnoho let, zjišťuje, že není tak imunní, jak doufá.
Na sobě má temně fialové šaty, její obličej je pomalovaný, a v jejích špičatých uších jsou dokonce i jemné zlaté kruhy. Její rohy září po nedávné aplikaci sladkého oleje. Očividně šla před příchodem do paláce za přáteli. Očividně se celá vystrojila jen kvůli audienci u něj.

„Matko,“ řekne a kráčí k ní. Jeho ocas šlehá sem a tam, podkopává jeho snahu o lhostejnost.

Vstane z pohovky a zlehka se ukloní. „Zajímalo mě, jestli se ocitnu v nemilosti.“

Stydí se za to, kolik důvodů jí dal k tomu, aby nad tím přemýšlela. Konec konců, nepustil ji z Věže. Nemyslel si, že by mohl. Vůbec se nepovažoval za Nejvyššího krále. Ale neexistuje způsob, jak to vysvětlit, a i kdyby našel cestu, byla takovou matkou, která by na podřízenost pravděpodobně reagovala divoce.

Lépe když zůstane nejistá.

„A přesto sis stále vyžádala mě a pouze mě,“ řekne. Hledá útočiště ve známé povýšenosti.

Paní Asha se na něj usměje novým způsobem, trochu jako predátor, který se chystá zaútočit. „Tvá senešalka mi nabídla útěk z Elfhame. Ale je pryč. A tak jsem přišla zjistit, jestli máš pro mě nějaké milosrdenství, ke kterému bych se upnula.“

Její slova bodají. Mají to v úmyslu. Ale on je odborník na vstřebávání úderů a jejich nevracení. „Doufám, že se mě nechystáš požádat o své staré pokoje v paláci. Obávám se, že jsem zapálil.“
Vzpomíná si, jak ležel na posteli ve starém pokoji a na ostrý, na žhavý hrot šipky z kuše, který škrábl jeho bok, vůni vína rozlitého všude kolem a křičící dívku.

A pak Jude.

Paní Asha znovu promluví, ale pro něj je těžké se soustředit. Uvědomí si, že nechce hrát tuto hru, jemu kdysi tak známou. Nemá zájem o výměnu urážek. Nemá zájem, dokonce, ani chránit sebe.

Přeruší jí v polovině nějakého děsivého malého komentáře ohledně jejího času v paláci. „Jen mi řekni, co ode mě chceš. Šperky? Šaty? Pohodlné panství? To je nudné. Jaký potenciální význam má soutěž v tom, kdo z nás má srdce více jako malá uschlá pecka? Jediné, co chci, je vědět, kdy jsi naposledy viděla mou senešalku. Za to bych ti dal hodně a vyhrožoval bych ti, kdyby to selhalo. Omezme se na první.“

Na chvíli vypadá paní Asha podvoleně, ale pak začne být nedůtklivá. „Vždy jsi měl rozmarnou povahu.“

Připomene se mu panický pocit, že je jí vydán na milost. Nechce jí vyhrožovat, a instinkt mu říká, že pokud ano, možná bude muset za tyto hrozby zaplatit.

Místo toho neřekne nic. Vyčkává. Po chvíli si ona povzdechne a začne mluvit. „Vím toho jen opravdu velmi málo. Podmoří přišlo pustit tvého bratra Balekina z jeho klece. Slyšela jsem Podmořský lid a jejich mokrá, pleskající chodidla na schodech, a jejich podivné hlasy. Slyšela jsem rachot vln stoupajících do kakofonie. Slyšela jsem strážné křičet. A pak přišla ta dívka. Odemkla dveře mé cely a řekla mi, ať jdu.“

„Kam?“ ozve se Cardan.

Jeho matka potřese hlavou, odmítne jeho otázku jako směšnou. „Do schodů. Prošla jsem kolem strážce s vlasy barvy pšenice na podzim, ale nezastavil mě. Nepodívala jsem se mu do tváře. Nebylo tam nic důležitého. Nepočkala jsem, abych se podívala, jestli mě následuje. Byla jsem jen ráda, že jsem volná.“

„Říkala Jude něco?“ zeptá se Cardan. „Cokoliv.“

„Jen, že mě osvobodila kvůli tobě,“ řekne paní Asha, její rty se stočí do úšklebku. „Což pouze ukazuje, jak málo tě zná.“

HOLLY BLACK: Také jsem přemýšlela nad tím, že by tam bylo pár rozdílných pokusů o atentát. Za účelem vyzdvihnutí různých frakcí a jejich touhy po trůnu. Ale nakonec se tam dělo tolik, že jsem se soustředila na Podmoří. Toto je z rozhovoru na začátku knihy, která odkazuje na jeden z dalších pokusů.

„Kdo by chtěl zabít Cardana?“ dumá Puma, jako by to byla záhada.

Odfrknu si. „Myslíš, která z mnoha, mnoha víl by ho ráda viděla mrtvého, není vázána sliby oddanosti koruně?“

„Nebo smrtelník,“ řeknu.

Přemýšlím nad sluhy v Balekinově domácnosti. Nad jejich ztrhaným vzhledem a jak je Balekin nutil tlouct Cardana, nutil Cardana to dovolit. To jistě nemohlo podpořit nic jiného než nepřátelství.

A ten pokus byl lajdácký, způsobem někoho, kdo neznal zbraň dobře. Nebyl důvod k útěku, s Cardanem stále naživu a žádnými strážemi na dohled. Ale místo nabíjení šipek, zcela opustili úkol.

Ledaže by ho chtěli jen vyděsit. Ale nemůžu přijít na to, komu by to bylo prospěšné.

„Možná,“ řeknu.

Přistoupí k pávově zbarvené židli, propracovaně vyřezané a posadí se na ni, jako by nebyla zastrašována tím, že je v těchto místnostech. "Pomysli na toho druhého smrtelníka."

Travič, zajat v kuchyních paláce. Člověk a ani trochu okouzlený. Dostal zaplaceno zlatem a zdálo se, že vypadal, že si myslí, že je velkou ctí pokusit se zabít krále vílí říše. Existuje spousta důvodů se domnívat, že tento pokus o zabití Cardana přišel od Balekina, ale jen málo důkazů.

Šváb okouzlil potenciálního vraha a poslal ho na cestu s prokletou rukou a zmatenými vzpomínkami, akt laskavost, na který jen tak nezapomenu.

THE CRUEL PRINCE - BONUSOVÝ PŘÍBĚH v AJ

THE WICKED KING - VYSTŘIŽENÉ SCÉNY (v originále)

THE QUEEN OF NOTHING - PROLOG A PRVNÍ DVĚ KAPITOLY v AJ

Autorka: Marie Rutkoski | Nakladatelství: Fragment | Počet stran: 352 | Datum vydání: 13.9. 2018

ANOTACE: Některá vítězství stojí víc, než jen velký balík peněz...

Jako dcera mocného valoriánského generála si Kestrel užívá bezstarostného života. Její osmnácté narozeniny se ale blíží a ji čeká zásadní rozhodnutí: buď se přidá k armádě, nebo se vdá.

Když jednoho dne míjí na trhu místo, kde právě probíhá prodej otroků, upoutá její pozornost mladík hrdě vzdorující ponížení, kterému je vystaven. Kestrel se impulzivně pustí do dražby a vyhraje. Vítězstvím však na sebe přivolá kletbu, jejíž následky ji budou stát mnoho.

Zakázané přátelství, které mezi nimi záhy vznikne, se stane nebezpečným nejen pro ně, ale i pro celou zemi. Kestrel – představitelka silného národa dobyvatelů a válečníků, a Arin – otrok z pokořeného národa Herranů, se totiž stanou důležitými figurkami ve vysoké politické hře plné intrik, tajemství a zrady…

MÉ POCITY A DOJMY: Na této knize oceňuji hlavně její prostředí. Příběh se odehrává na poloostrově výrazně připomínající antické Řecko 🌞. Antické Řecko mělo mimořádně vyspělou kulturu v nejrůznějších oborech 🎨, od divadla 🎭, přes vědy jako je například lékařství, až po politiku (bylo kolébkou demokracie). To s nimi sdílí i fiktivní národ Herranů, který byl zotročen bojovnými Valoriány. O Herranech se například říká, že jsou nejlepší léčitelé na světě. Jelikož bylo řecké území od roku 146 př. n. l. součástí římské říše, znamená to, že fiktivní Valoriáni jsou v podstatě Římané. V knize je několikrát zmiňované rozrůstající se impérium, v jehož čele samozřejmě stojí císař. Také často mluví o senátorech. Mají prostě podobné rozvržení moci a zvyky. A koukněte na tu krásnou mapu, která ale bohužel v našem vydání chybí.

"Jenže v očích valoriánské společnosti byla hudba potěšením, které mělo výt přijímáno, nikoli rozdáváno druhým. Mnohým z nich totiž nedocházelo, že to může být jedno a to samé."

Moc se mi líbila zobrazená kultura. Takové věci v knihách mě vždycky baví. Číst o zvycích, tradicích a zvláštnostech různých národů. To jsem si například moc užila v druhém díle Kronik pozůstalých. I tady je spousta takových pěkných perliček. Valoriáni nemají bohy a jsou vychováváni k boji. Hlavní hrdinka Kestrel má jako žena pouze dvě možnosti - buď se vdá, anebo vstoupí do armády, kde bude bojovat po boku svého otce, generála. Toto rozhodnutí musí učinit do věku 20 let. Pro rozrůstající říši je totiž důležité mít dostatek vojáků, ale také ženy, které budou rodit děti. Zajímavé je, že Valoriánské ženy dokonce nosí zbraně i k šatům. Kestrel a další dámy si několikrát přivazují dýku k pasu. Herrané mají naopak bohů několik. Mají boha lží, boha dluhů, boha života a další. Oba národy mají svou vlastní řeč. Mají také své vlastní hry 🎲. Kestrel je přebornicí v Tesácích a žihadlech. Jako milovnice deskovek bych si jí moc ráda zahrála. Strašně jsem si zamilovala jejich specifické pozdravy. Například krátké přiložení dlaně na temeno hlavy je valoriánský pozdrav určený milovaným dětem a dotknutí se třemi prsty hřbetu ruky je herranské gesto vděčnosti za přijatý dar, ale také způsob, jak požádat o odpuštění. Toto bych brala popsané více do hloubky.

"Kdo není svobodný, nemůže být šťastný, a kdo není odvážný, nemůže být svobodný."

O Kestrel jsem slyšela, že je to hrdinka, která používá mozek a plánuje několik kroků dopředu. To, že používá mozek 🙂, se jí upřít nedá, myslí jí to, je to stratég, ale s tím plánováním několik tahů dopředu za každých okolností si nejsem tak úplně jistá. Kestrel se umí dostat i do problémů a nemyslím si, že by to všechno v tomto konkrétním případě měla promyšlené dopředu. Možná umí prostě rychle logicky uvažovat a najít cestu ven. Využijte své dříve nabyté poznatky a přelstí soupeře. Zajímavé také bylo, že neumí šít a porušuje pravidla společnosti hraním na klavír 🎹🎵. Je to zvláštní z jednoho prostého důvodu... u většiny historických věcí, by člověk čekal, že to právě dámy dělávají. Urozené slečny se zpravidla věnují věcem jako vyšívání (vzpomeňte si na Medvěda a slavíka), zpěv, hraní na hudební nástroje, malování. Další zvláštností je, že Kestrel neumí ani uvařit čaj, naleštit si boty či zapálit oheň. Hádám, že na všechno mají asi v armádě otroky, anebo se to naučí až po vstupu do ní. No, já bych řekla, že třeba to rozdělání ohně by měla být základní schopnost pro každého válečníka 🔪. Nikdy totiž nevíte, kdy se vám bude oheň hodit k boji či k ochraně.

"Ano, je to váš majetek. Ale nezapomínejme na to, že se bavíme také o mém majetku."

Pokud jde o Arina, tak jsem žasla nad tím, že Kestrel klidně tykal. Tykání urozené slečně mi nepřijde úplně v pořádku. 😟🙄😅Jakýkoliv otrok nebo i někdo, kdo se za otroka vydává, by měl držet hlavou sklopenou, jazyk za zuby a říkat jí "má paní". Ano, Kestrel po něm chtěla, aby k ní byl vždy upřímný. Ovšem je zásadní rozdíl mezi upřímností a drzostí. Kdyby Kestrel nebyla laskavá tak už by měl pěkný průšvih. Mohla by ho nechat zbičovat nebo rovnou popravit. A pokud ne ona tak Arin nikdy nemůže vědět, kdo je uvidí nebo zaslechne. Její otec by se s ním vůbec nemazlil.

Pokud jde o další postavy tak Kestrelinu kamarádku Jessu jsem si neoblíbila vůbec. Přišla mi děsná. Samé šatičky, večírky, dohazování a fňukání 👗👠🎆. A ohledně Ronana a náznaky či snahy o milostný trojúhelník můžu říci jedno. Ronan nikdy neviděl Kestrel takovou jaká je, což si uvědomila i sama Kestrel a odmítla ho. Je v tom ukryté takové malé-velké moudro. Chlap, který vám řekne, že zasnoubením s ním by zmizely všechny nepříjemnosti a mohli byste být zase sami sebou, prostě není chlap pro vás! Zbytek vedlejších postav nebyl natolik významný a zajímavý, aby mi některá zůstala v paměti.

Knížka pro mě byla velmi čtivá. Kapitoly jsou dost krátké a ve vyprávění se střídají Kestrel a Arin. Líbilo se mi, že jsme svědky i toho u čeho není Kestrel, která má ale stejně nejvíce prostoru. Na druhou stranu, kdyby to tam nebylo, tak by byl Arin více tajemný. Většina knihy je spíše v klidnějším tempu, pořádně se to rozjede až po 200 stranách. Tam příběh nabere spád. Možná by bylo fajn trochu zpomalit a propracovat to, i když je jasné, co se děje a proč to tak je.

Možná se jako já neubráníte se porovnávání s Jiskrou v popelu, zvlášť pokud to budete číst brzo po sobě. Příběhy mají společné zasazení do prostředí inspirované řecko-římským obdobím. S tím souvisí válečný výcvik, otroctví a špehování. Asi i díky tomu jsem se musela pozastavovat nad jednáním otroka Arina. Porovnávala jsem totiž jeho chování ke Kestrel a chováni Laiy k Eliasovi. Každopádně pokud nevíte, co číst a chcete svět, který vám svými vůněmi a barvami připomene Jiskru v popelu tak tohle je přesně ta knížka, kterou bych vám doporučila.

Tenhle příběh voní jako pomerančový sad🍊🍊🍊, do kterého se budete chtít vrátit. Autorka vás totiž nechá s rozbitým srdíčkem toužit po druhém díle. Myslím, že to jak to skončilo, výborně nahrává druhému dílu, který by mohl být opravdu skvělý.

Na úplný závěr musím nakladatelství Fragment pochválit jejich vlastní obálku. Neskutečně se jim povedla 💗. Vypadá mnohem lépe než obálky zahraniční. To se u nás podle mě jen tak nevidí.

--- POZOR SPOILERY ---

Hned mi bylo jasné, že Arin není obyčejný otrok a před válkou žil život aristokrata a ne sluhy. Vyčíst se to dalo z toho, že ovládal valoriánský jazyk, oblíbenou hru Kestrel, věděl k čemu dříve sloužil Kestrelin obývací pokoj. Bylo jasné, že se mu dostalo náležitého vzdělání a je inteligentní. Absolutně mě nepřekvapilo, že byl do domu nasazen záměrně. Provedli to ale opravdu chytře.

Ohledně toho souboje si hlavně myslím, že si celkem naivně myslela, že jí to otec zbaští. Jemu bylo hned jasné, co se během toho souboje stalo a jak je možné, že Kestrel, která je se zbraněmi spíše nemožná, vyhrála. Strategie by jí šla, ale v boji by neobstála. No a její otec není žádný hlupák. Nějak nevím, co si o její snaze získat jeho uznání myslím. Nějak se mi to nehodí k té mazané hrdince, na druhou stranu je hezké vidět, že má Kestrel i své slabosti. Je to ostatně jenom člověk.

Trochu se bojím toho, aby z toho v dalším díle nebyl milostný trojúhelník mezi Kestrel, Arinem a synem císaře. To by mě vážně zklamalo.

Chudák Arin ani na konci ani netuší, jak to Kestrel vymyslela a co vlastně obětovala 💔. Udělala to výborně. Inteligence na to vyjednávat s císařem jí nechybí. Jen mi to trochu zlomilo srdce.

--- KONEC ---

Autorka: Sabaa Tahir | Nakladatelství: Host | Počet stran: 456 | Rok vydání: 2016

ANOTACE: Své tělo a krev zaslibte Impériu. Srdce si však ponechte.

Sirotek bojující za svou rodinu. Voják bojující za svobodu. Jiskra v popelu je epická fantasy, která se odehrává v brutálním světě připomínajícím Římskou říši.

Laia je dívka z lidu Učenců, který žije pod krutou nadvládou válečnického Impéria. Když je její bratr zatčen za velezradu, nabídnou jí učenečtí povstalci bojující proti Impériu dohodu: pokud se nechá prodat jako otrokyně na imperiální vojenskou akademii Šerosráz a bude pro ně špehovat, odboj zachrání jejího bratra před popravou.

Elias, nejlepší voják na šerosrázské akademii, je znechucený pronásledováním a zabíjením Učenců a rozhodne se dezertovat. Než však stačí utéct, dostane příkaz zúčastnit se zkoušek, nemilosrdného klání, z něhož má vzejít nový válečnický císař. Prohrát znamená okamžitou smrt, zvítězit znamená ztratit vlastní duši.

Když se Laiiny a Eliasovy cesty na Šerosrázu zkříží, oba zjistí, že jejich osudy jsou propletené víc, než by si kdy dokázali představit, a že jejich rozhodnutí může změnit budoucnost celého Impéria.

"Bitevní pole je mou svatyní. Hrot meče je mým knězem. Tanec smrti je mou modlitbou. Smrtící rána je mým vysvobozením."

MÉ POCITY A DOJMY: Tak tohle je #mustread! Fantasy odehrávající se ve světě inspirovaném antickým Římem a celkově Římskou říší natřískané akcí. Neustále se tam něco dělo a já to fakt hltala stránku za stránkou.

Svět je to plný písku, třeskotu šamšírů (to jsou původem perské šavle, v podstatě prohlé meče), barev, vůní, horka🌞🔥, otroků a prvotřídních válečníků 🗡. Svět je to opravdu brutální. Děti trénují odmalička (5-6 let) na zabijáky nosící masku a poslušně sloužící Impériu. Když vás vyberou tak máte prostě smůlu. Budete rádi pokud to přežijete a dostanete se k promoci. Neposlušnost se přísně trestá a trestem za dezerci je smrt. A protože je to fantasy, tak nezapomeňte na džiny 🧞‍♂️, ghůly a ifrity. Svět Jiskry v popelu jsem si opravdu zamilovala.

Hlavními hrdiny jsou Laia a Elias. Laia je mladá učenecká dívka 📜, která se s pomocí odboje snaží zachránit svého bratra z nejkrutějšího vězení v říši. Její bratr je totiž to poslední, co jí zbylo po tom, co Impérium zavraždilo její rodiče, starší sestru a nakonec i prarodiče. Uzavře s odbojem dohodu a nechá se poslat do elitní válečné akademie Šerosráz. Tam se setká s krutostí hlavní Velitelky akademie jménem Keris Veturia. Tahle záporná postava předčí snad i Dolores Umbridgeovou a Cersei Lannister 😈😡. Je to fakt odporná ženská, která vás zbičuje i za to, že jí přinesete čaj o pár vteřin později. Je to tyranka bez kouska citu. Budete jí z celé duše nenávidět, napsaná je ovšem skvěle.

"Čtyři jsou a čtyři rysy hledáme: odvahu čelit nejtemnějším strachům, lstivost, jež zmate nepřátele, sílu paží, mysli, srdce, oddanost, co láme duši."

Elias je voják, Maska, kterému s vůbec nelíbí jakým směrem by se měl jeho život dále ubírat. Touží po dezerci, ale nakonec je přesvědčen, aby zůstal a zúčastnil se Zkoušek, které mají zvolit dalšího císaře Impéria a jeho pravou ruku, Krkavce. Jeho jedinou nadějí je, že jeho věrná přítelkyně Helena vyhraje Zkoušky, stane se císařovnou a jeho dobrovolně propustí ze svých služeb. Laila ho na první pohled zaujme a několikrát jí pomůže. Pokud jde o zkoušky, tak ty byly stejně drsné jako ty v Nikdynoci. To mě baví 👍. Mám teď v oblibě příběhy s propracovanějšími světy a drsnějšími podmínkami. (Asi bych měla začít více číst dospělejší fantasy... oproti běžným YA.) Nutno říci, že násilí tu není příliš grafické. Čtete o tom jak je někdo raněný, ale nezvedá se vám z popisu žaludek 🤢.

"Vždy vítězný."

Líbilo se mi, že Laia musela najít v sobě potřebnou odolnost a odvahu. Na začátku to nebyla hrdinka, která by byla zvyklá na nebezpečí a neměla žádné zkušenosti se špehováním. Byla ustrašená, ale nakonec se z ní stala odvážná mladá žena. Eliase jsem si ihned zamilovala. Tomu říkám kus chlapa!!! Ti dva k sobě prostě patří a nějaké autorčiny pokusy zahrnout do knihy milostný trojúhelník či čtyřúhelník kašlu 😅. Budeme to prostě přehlížet, ano? 🤭

"Povinnost především, až do smrti."

Vlastně nemám jedinou velkou výhradu. Něco mě při čtení sice napadlo, ale jsou to takové maličkost, že to snad ani nestojí za řeč. Napadlo mě, že by občas byla fajn trocha detailu. Laia žehlí Velitelce uniformy, ale už není řečeno jak a čím. V naší realitě by to bylo jasné, ale ve fantasy světě jako ze starověkého Říma by to byl zajímavý detail, který by mohl více dokreslit dané prostředí a dobu. Zrovna tak by mě zajímalo fungování bubnů na Šerosrázu. Více o tom jak bubnují, že z toho vojáci vyčtou rozkaz. Jde o počty úderů? O rytmus? Mají pro konkrétní slova určené přesně dané zvuky? Ráda bych si přečetla na čem konkrétně to mají postavené. Ocenila bych také flashbacky do výcviku Eliase. Trochu vypráví jaké to bylo v prvních dnech na akademii, ale další věci už jen spíše zmiňuje. Chtěla bych si přečíst více o jeho výcviku a zážitcích s Helenou. Myslím, že by to prospělo pochopení jejich vztahu. Třeba se v budoucnu dočkám 🙃.

Vážně se moc těším na další díly! 💗 Tenhle fantasy svět a příběh má velký potenciál. Hned se zařadil mezi mé nejoblíbenější příběhy.

--- POZOR SPOILERY ---

Když Laia umřela, tak mi bylo jasné, že to není doopravdy, protože je hlavní hrdinka a vystupuje v dalších dílech. Zrovna tak jsem se nebála o Eliase. Bylo mi jasné, že se z toho nějak dostane. Ovšem když autorka nechala Eliase a jeho četu bojovat proti Heleně a její četě, tak to jsem teda zírala. Měla jsem to nejdříve za nějaký trik jako to bylo u první zkoušky. Vůbec se tam s nima nemažou. Výcvik a zkoušky mají stejně drsné jako v Nikdynoci.

Bylo to celé suprově zamotané. Auguři jsou pěkní loutkáři, se všema si tam pěkně hráli.

--- KONEC ---

Pokud jste jí již četli tak jak se vám líbila Jiskra v popelu? Pokud ne, chystáte se na ní?

Koho byste obsadili do případného filmu? 🙂

Autorka: Frances Hardinge | Nakladatelství: Knihy Dobrovský - Knihy Omega | Počet stran: 408 | Datum vydání: 12.11. 2018

ANOTACE: Toto je příběh dívky s medvědím srdcem... Občas, když někdo umře, hledá jeho duše místo, kde by se ukryla. A někteří lidé mají takové místo uvnitř sebe. Duchové, kteří zoufale hledají útočiště, se pokouší ukrýt i ve dvanáctileté Makepeace. Ta se jejich nočním pokusům naučila bránit. Jednoho dne ji ale velké neštěstí o tuto schopnost připraví. Teď uvnitř ní přebývá jakási duše. Je divoká, zvířecí a silná. Zároveň může znamenat její jedinou ochranu. Makepeace je totiž poslána k bohatým předkům svého otce, aby u nich vyrůstala. Všude se mluví o blížící se válce a lidé s jejími schopnostmi budou velmi žádaní. Podaří se skrýt její tajemství?

"Nemusíme se mít rádi, ale můžeme si pomoct."

MÉ POCITY A DOJMY: Něčím mi to částečně připomínalo Medvěda a slavíka. Obě knížky jsou dost jiné, jedinečné, ale atmosféru to má podobnou. Našly by se v nich stejné prvky. Obě knihy se odehrávají v minulosti, víra i tady hraje důležitou roli a ještě je spojuje ten medvěd 🤭. Tato kniha vám dá velkolepá sídla, hladové vojáky, mor, trochu špionáže a podezřívavé vesničany. A už jsem říkala, že jsou tam duchové? Ó, ano, rovnou několik duchů.

Příběh začíná, když je hlavní hrdince Makepeace 12 let, a její matka se jí snaží naučit, jak se bránit duchům. Makepeace má totiž zvláštní schopnost. Její tělo je jakousi nádobou, ve které může přechovávat duchy. Matka Makepeace má poněkud drastické metody, jak naučit dceru sebeobraně (však se jí také snaží ochránit nejen před duchy, ale i před jednou opravdu podlou rodinou), ale Makepeace to ve finále pomůže. Dívka je to vzpurná a odhodlaná dělat to, co sama chce. Také nesnese, když jakékoliv zvíře trpí. Tak se stane, že se do jejího těla nedopatřením dostane duše týraného cirkusového medvěda. Krásné na této knížce je to právě to postupné sbližování Makepeace s medvědem a jejich pozdější soužití 🙂.

"Lidé jsou zvláštní, přizpůsobivá stvoření, která si nakonec zvyknou na všechno, dokonce i na to nemožné a nesnesitelné. Časem se to, co bylo dříve nemyslitelné, stane normálním."

Při čtení jsem milovala pozadí puritánské Anglie. Frances Hardinge popisuje toto období živě, což mi pomáhalo cítit se součástí příběhu. Vlastně tam ale bylo moc detailů ohledně různých bitev či obléháních. Kniha vám dá jen informace, které jsou nedílnou součástí zápletky. Možná je trochu škoda, že autorka více nerozvinula popis tohoto období a politické situace, ale zase nejste zahlceni dějepisnými fakty a můžete se soustředit na příběh teď už patnáctileté Makepeace.

Zrovna tak mě bavilo číst jaké to je, když jedno tělo obývá více duší. Jestliže jste fandové knihy Hostitel nebo seriálu The 100, rozhodně zkuste tuto knihu. Není to sice scifi jako tyto dvě věci, ale myšlenku o více osobnostech v jednom těle to má společnou. Nicméně pokud máte v okolí nějakou podivnou mocnou rodinu, které se všichni bojí a nikdo si k nim nic nedovolí, měla bych se být vámi na pozoru. Fellmottovi jsou pěkně hnusní a slizcí. Tahle rodina totiž ráda využívá své potomky jako hostitele pro duše předků. Představte si, že do vás vstoupí několik duší a prakticky vás vymažou. Je to vlastně takové nadpřirozené znásilnění několika lidmi najednou. Brrr. Lepší popis mě nenapadá a alespoň vidíte, jak hrůzné to je. Celá ta myšlenka byla pěkně děsivá.

"Lord Fellmotte už nebyl člověkem. Byl historickým shromážděním. Sborem pohřebních havranů v umírajícím stromě."

Romantickou linku v této knize vlastně nenajdete, ale jde tu zase o přátelství a sourozenecký vztah. Díky absenci jakéhokoliv cukrování mezi postavami, by se toto mohlo líbit nejen těm, kteří mají dost instalásky a milostných trojúhelníků, ale třeba i klukům 🙃.

"Čím více duchů poznávám, tím méně jsem si jistý, že jsme tytéž duše, kterými jsme kdysi bývali."

"Někdy si myslím, že my duchové jsme... jen vzpomínky. Ozvěny. Dojmy."

Konec to mělo takový děsně uklidňující. Závěr mi dodal takový příjemný pocit... pocit klidu 🙂. Bylo to pěkně uzavřené s příslibem lepších zítřků pro Makepeace a jejího bratra. To mě velmi potěšilo.

Jak jste možná už pochopily tak tato knížka je jednorázovka, což je výhodou pokud nechcete rozečítat příběh táhnoucí se několika knihami 🙂. Ráda bych si od autorky přečetla i její další knihy, jako například Strom lží nebo Cuckoo Song či Well Witched. Nejsem fanouškem hororů, ale strašidelně laděné knížky mě totiž opravdu baví. Trochu děsivosti snesu 🤭. Autorka píše poutavě, mělo to zajímavé myšlenky a popisy (některé můžete vidět zde odcitované) a četlo se to velmi dobře.

Uměli byste si představit, že v sobě nosíte duše lidí, které jste ztratili (třeba prarodičů), nebo dokonce duše předků, které jste ale nepoznali?

Za knížku děkuji Knihy Dobrovský 🙃💗.

O prvním díle jsem psala zde.

Autorka: Katherine Arden | Nakladatelství: King Cool | Počet stran: 376 | Datum vydání: 2.4. 2019

ANOTACE: Dvůr moskevského velkoknížete sužují šarvátky o moc a zvěsti o nepokojích. Neznámí zbojníci drancují venkov, vypalují vesnice a unášejí dívky. Kníže se svými věrnými společníky vyrazí z města, aby nájezdníky porazili, a po cestě se setkává s mladíkem na nádherném koni.

Pouze Saša, mnich s válečnickým výcvikem, v "chlapci" rozpozná svou mladší sestru, kterou její vesnice považuje za mrtvou nebo za čarodějnici. Když se Vasja se svými mimořádnými jezdeckými schopnostmi a nevysvětlitelnou mocí prokáže v bitvě, Saša si uvědomí, že musí zachovat její tajemství - jeho sestra je možná tím jediným člověkem, který může zachránit město před hrozbou z říše lidí i fantazie.

"Byla skoro půlnoc, ta hříšná kouzelná hodina tající v sobě tichou hrozbu ledu a bouře a propasti beztvaré oblohy."

MÉ POCITY A DOJMY: Bylo, nebylo, ve světě, kde není místo pro statečné dívky v chlapeckých šatech žila jedna divoženka jménem Vasja. Byla divoká, statečná, rozuměla si s čjorty a na koni byla jako vítr. Prostě správná hrdinka, kterou si čtenář oblíbí a fandí jí. Pokud bych jí měla k někomu přirovnat tak by to byla naše Popelka, anebo Johanka z Johančina tajemství. Obě dvě zmiňované dívky se v pohádkách převlékají do mužských šatů a bezvadně si rozumí se zvířaty, zvláště s koni. Navíc Popelka má v sobě úplně stejnou divokost jako Vasja 🙂. Pro Vasju bych si přála, aby mohla být děvčetem v chlapeckém oblečení, jezdit na koni, bojovat s mečem a cítit se svobodně. No, bohužel jsme ve středověkém Rusku, takže to Vasja vůbec nemá jednoduché. Jediné přijatelné možnosti jsou pro ní buď sňatek, nebo klášter. Ke všemu ji hrozí, že bude označena za čarodějnici a upálena.

"Skončí to, pomyslela si Vasja. Jednoho dne tenhle svět divů, kde pára v lázni může být stvořením, které pronáší proroctví. Jednoho dne tu budou jen zvony a procesí. Čjorti budou jen mlha a vzpomínka a chvění v obilném lánu."

I druhý díl trilogie zaplétá do příběhu slovanské pohádky a folklor. Zmiňovaná je například Sněhurka, pták Ohnivák a kůň Zlatohřívák. Nebojte se, nepřijdete ani o čjorty, i když bych řekla, že oproti prvnímu dílu je jich tam o něco méně. Potkáte s starými známými, jako jsou domovoj a bannik, ale také s novou postavou v podobě Půlnoci, půlnočního démona. Tahle stařenka mě zaujala na první pohled. Vasja také zmiňuje příběhy o dvou sestrách, Klekánici a Polednici, které jí vyprávěla chůva Duňa. Mrazíka ❄ stále miluju a ty scény s ním jsem si opět velmi užívala 💗. Sice by Vasje její putování rád vymluvil, ale pochopil, že mu nezbývá nic jiného než jí pomoci, aby cestou neumřela hlady nebo neumrzla. Romantiky tam je v podstatě trochu, nějaký ten polibek, ale doufám, že budou ti dva, naše divoženka a mrazivý démon 🙂, nakonec spolu.

"Láska panen k netvorům totiž zůstává nedotčena časem."

Dostatek prostoru dostává i Vasjina sestra Olga a bratr Alexandr (Saša), který je sice mnichem, ale také pravdou rukou knížete Dimitrije. Jen škoda, že tam nebylo něco o Aljošovi. Alespoň zmínka o tom jak to vypadá s ním a s životem na severu. Dobrou zprávu mám pro ty, které v první knize štvala macecha Vasji a kněz. Z prvního dílu víme, že macecha Anna je již mrtvá, ale kněz Konstantin někam zmizel. V Dívce ve věži se kněz sice objevuje a opět dělá nepříjemnosti, ale není ho tam tolik. Stále tam přirozeně jsou narážky na to, že správná žena má být poslušná, rodit děti a šít, ale už toho tam není zdaleka tolik jako v prvním díle. Příběh se soustředí hlavně na Vasjino putování a pak záchranu Ruska, kterému hrozí nebezpečí od nájezdníků a od Tatarů.

Vlastně mi přijde, že tam bylo méně víry, o trochu méně čjortů a zvířecích přirovnání, což také souvisí se změnou prostředí. Vasja se přesouvá více na jih. Můžu ale říci, že opět to bylo skvěle napsané a bezvadně to odsýpalo. Jen se to od první knihy některými věcmi lišilo. Obě knihy stojí za to. Dívka ve věži byla jedna velká jízda! Řekla bych, že tato knižní série by se mohla hodně líbit těm, kterým se líbila Trnitá řeč od Leigh Bardugo. Využívá to stejnou pohádkovou atmosféru, která je někdy pěkně temná. Však Grishaverse knihy se odehrávají ve fantasy světě, který čerpá z carského Ruska 😉. Podobná atmosféra se tedy nezapře.

"Díval se jí do očí, starý jako zima, mladý jako čerstvě napadaný sníh."

České obálky Medvěda a slavíka a Dívky ve věži mi nepřipadají vůbec špatné. Líbí se mi 🙂, ale když se podívám na ty zahraniční, je mi líto, že nemáme taky nějaké více barevné... více folklorní. Dám vám sem anketu o nejlepší obálku (nebojte se napsat mi něco ke své volbě do komentářů) a na Spotify si můžete pustit PLAYLIST k této sérii 😉. Já jdu netrpělivě čekat na třetí díl a vy si to běžte přečíst, ať můžeme čekat společně. Pokud máte rádi knihy, kde je úžasná dobová atmosféra, skvělé popisy a perfektní pohádková magie tak rozhodně nebudete litovat.

Za knihu k recenzi děkuji Knihy Dobrovský.

OBSAHUJE SPOILERY NA KNIHU PODLÝ KRÁL

Takže, pokud jste právě dočetli Podlého krále, určitě jste v šoku a máte spoustu otázek. Tak si to společně rozebereme, se všemi možnými teoriemi.

Nejdříve si zopakujeme, co se vlastně na konci Podlého krále stalo: Jude v duelu zabije Balekina a vrací se do Cardanova pokoje, kde zjistí, že se za ní Taryn opět vydávala. Carda jí poví, že Taryn (jako Jude) řekla, že Madoc potřebuje být zproštěn slibu, který Cardanovi dal. Cadan Jude odhalí, že jí chtěl dokázat, že se mu dá věřit a že se rozhodne správně, i když není pod její kontrolou. Požádá ji, aby ho zprostila slibu, a navrhne, že si ji vezme a udělá z ní svou královnu. Jude souhlasí. Orlagh se dožaduje audience s Jude a Cardanem. Ti dva se s ní pokají, ona jim vyhrožuje válkou. Cardan vytvoří uprostřed moře ostrov na důkaz toho, že se s nimi vypořádá, pokud mu budou vyhrožovat. Orlagh souhlasí se spojenectvím s Cardanem, ale řekne, že si Jude odvede s sebou, protože zabila Balekina. Cardan si neuvědomil, že to byla Jude, kdo ho zabil. Cardan za to vyžene Jude z vílí říše. Jude tvrdí, že je teď královnou, ale o tom věděl pouze Cardan. Jude jde žít s Vivi a Doubkem v říši lidí, kde plánuje, jak se dostane zpět, najde Grimsena a nechá pro Doubka vyrobit korunu. Vivi navrhne ať se Jude spojí s Madocem a Jude to zvažuje.

Základní dvě myšlenky, které se nabízí, jsou, že má Cardan Jude rád a chce ji chránit před blížící se válkou. Druhá je, že chtěl pomstu za to, co mu Jude provedla na konci Krutého prince. Obě tyto verze si detailně rozebereme i s citacemi z knihy.

Nesmíme zapomenout, že víly neumí lhát.

“Marry me,” he says. “Become the Queen of Elfhame.” ("Vezmi si mě" řekne. "Staň se královnou Elfhame.")

"Vezmi si mě," řekne Cardan. "Staň se elfhamskou královnou."

Cardan sám nabídl Jude, že si ji vezme a udělá z ní královnu, což taky udělá, ale ještě to neznamená, že ji miluje a chce ji chránit. Ovšem další jeho činy a slova by nám mohla potvrdit, že mu na ní opravdu záleží. Jasně Jude několikrát řekne, že jí věří. No a Cardan přece nemůže lhát.

"I wanted to show you that you could trust me, that you didn't need to give me orders for me to do things." ("Chtěl jsem ti ukázat, že jsi mi mohla důvěřovat, že jsi mi nemusela dávat rozkazy abych něco udělal".)

“She didn't have to command me, Jude. She didn't have to use any magic. I trust you. I trusted you." ("Nemusela mi poroučet, Jude. Nemusela použít žádnou magii. Věřím ti. Věřil jsem ti.")

"Nemusela mi nic rozkázat, Jude. Nemusela použít žádný trik. Věřím ti. Věřil jsem jí."

Chce, aby mu Jude také věřila. Ve svém slibu jasně říká:

"Let us be wed until we wish for it to be otherwise and the crown has passed from our hands." ("Buďme svoji, dokud si nebudeme přát, aby to bylo jinak a koruna nebude předána z našich rukou.")

"Nechť naše manželství trvá tak dlouho, dokud si to budeme přát a dokud spočívá Nejvyšší koruna v našich rukou."

Slovíčka MY, A a NAŠE jsou důležitá. U víl, které nemohou lhát je to všechno o správných slovíčkách. Sama Holly Black řekla na otázku ohledně jeho vyhnání Jude, že si máme pamatovat, že formulace je ve vílím světě vždy důležitá.

"Remember, the wording is always important in Faerie." - Holly Black ("Pamatujte, formulace je u víl vždy důležitá.")

Tím, že Jude vyžene, nepřestane být Jude královnou. Pořád to jsou oni dva, kdo má v rukou korunu, leda by si oba přáli, aby to tak nebylo a společně ji předali dál. Ještě bychom si měli vzpomenout na to jak Jude říká:

"Marriage is unusual amongst the rulers of Faerie because once a ruler one remains a ruler until death." ("Manželství je mezi vládci víl neobvyklé, protože kdo je jednou vládce, zůstane vládcem až do smrti.")

"Manželství je mezi vládci Země víl neobvyklé, protože jakmile se někdo na královský trůn dostane, zůstane tam až do své smrti nebo abdikace."

"Should Cardan marry I wouldn't just have to get him off the throne to get Oak on it, I'd have to remove his bride as well". ("Kdyby se Cardan oženil, nemusela bych dostat z trůnu jen jeho, abych na něj mohla posadit Doubka, musela bych také odstranit jeho nevěstu.")

"Kdyby se Cardan oženil, nemusela bych dostat z trůnu jenom jeho, aby mohl Doubek převzít moc. Musela bych se zbavit i jeho nevěsty."

Takže… je Jude Cardanovou pojistkou proti Madocovi? Pokud by byl zavražděn, Jude (která je bezpečně pryč v lidském světě) by zajistila, že se Madoc nedostane k moci. Mohla by vládnout sama, aNebo vládu předat Doubkovi. Chrání tak Cardan sám sebe před zabitím? I když jeho vraždou by si teda moc nepomohli, potřebují ho k předání koruny. Leda by to mohla díky manželství udělat Jude, což pochybuji, protože snatkem nezískala královskou vílí krev. Pojistil si Cardan, že ho nikdo nemůže donutit k předání koruny, protože není jediným vládcem a nemůže to tedy udělat pouze on? Vypadá to tak.

Navíc se podívejte na to jakými slovy Cardan Jude vyžene:

“I hereafter exile Jude Duarte to the mortal world until such time as she is pardoned by the crown. Until then, let her not stop one foot in Faerie or forfeit her life.” ("Vyháním Jude Duarte do světa smrtelníků dokud jí nebude dána milost korunou. Do té doby, ať nevkročí jednou nohou do říše víl, nebo ztratí život.")

"Tímto odsuzuji Jude Duartovou do vyhnanství ve světě lidí. Dokud nebude omilostněna, má pod hrozbou smrti zapovězeno do Země víl vkročit.

Vyhání Jude pryč do lidského světa do té doby dokud nebude omluvena korunou. Teoreticky, koruna jsou oni dva, Cardan a Jude, a Jude by tedy mohla udělit milost sama sobě. Na druhou stranu, třeba ona není koruna, ONI jsou koruna, takže by byly zapotřebí oba. Jenže při uzavření manželství bylo řečeno, že Jude bude schopna vládnout stejně jako on a činit vlastní rozhodnutí, stanovovat vlastní pravidla a zákony. Nebylo řečeno, že by se vždy museli shodnout. Však jinak by ji také nemohl poslat pryč, protože s tím Jude rozhodně nesouhlasila. Cardan ji nemohl ani slovy zapřít, nemohl vysloveně říci, že není královna. Díky tomu, že víly nelžou tak mohl jen mlčet.

Možná Jude potřebuje korunu doslova, jednu udělanou pro ní. Posadila by si jí na hlavu a nic by se jí po vstupu do vílí říše nestalo. Je dost možné, že Queen of Nothing bude o Jude pátrající po Grimsenovi a druhé koruně. Jak bylo několikrát zmíněno, víly nepřísahají oddanost svému vůdci, ale doslova koruně, kterou má vládce na hlavě. Možná Cardan chce po Jude, aby pátrala po chybějící koruně. Jinak by totiž mohl místo slova koruna říci, že je vyhoštěna, dokud ji nedá milost on sám, anebo král.

Navíc Jude zaznamená Cardanův pohled, který by značil, že jí Cardan nevyhnal, protože by se jí jednoduše chtěl zbavit. Spíš jakoby doufal, že ve vílím světě bude v bezpečí a že čeká, že jí dojde, že po ní něco chce.

“He looks at me for a moment, but his gaze is mild, as though he’s expecting me to be fine with exile.” ("Na moment se na mě podívá, ale jeho pohled je mírný, jako by očekával, že vyhnanství přijmu.")

"... ale jeho pohled je mírný, jako by čekal, že se budu mít mezi lidmi dobře."

Cardan má pro její vyhnání dobré důvody - vyhnout se válce s Orlagh a udržet Jude dál od těch, kteří by mohli požadovat, aby byla potrestána smrtí, což samozřejmě nemůže veřejně říct. Navíc, kdyby se chtěl Jude zbavit, tak by ji mohl nechat pod mořem a ne ji dostat zpět, vzít si ji a udělat z ní svou královnu. Cardan pravděpodobně věděl nebo měl alespoň podezření, že Jude zabila Balekina a byl připraven na to, že Orlagh bude požadovat spravedlnost, a tak přišel s touto zápletkou. Svatbou a slibem jí chtěl ukázat, že s ní počítá do budoucnosti. Navíc, tím, že se jí veřejně zřekne, může chránit i sám sebe. City k Jude jsou jeho slabina, kterou by někdo mohl snadno využít proti němu. Chrání tak Jude i sám sebe. Jsou tam prostě momenty, kdy ukazuje, že se o ni stará. Řekne:

“She's mine to punish or not, as I see fit.” ("Je na mě, abych ji potrestal, anebo ne, jak uznám za vhodné.")

"Nicméně o potrestání vraha rozhoduji já a jenom já."

Klidně by ji mohl vydat zpátky, poslat ji do moře. Kdyby jí opravdu nenáviděl, nestaral by se o to, co s ní udělají. Prostě by ji vydal Orlagh, aby ji potěšil. V té chvíli už byl zproštěn slibu a mohl si dělat, co chtěl. Klidně by mohl nechat Jude zabít. Místo toho se ujal jejího potrestání sám, takže to nemohl udělat někdo jiný.

Když se vezmou, Jude zmiňuje, že ve vílím světě není tradicí darovat prsten. Možná, že měl k tomuto činu Cardan zvláštní důvod. Třeba má ten prsten Jude ochránit, třeba má pomoci Cardanovi Jude později najít nebo v něm může být ukrytá zpráva, stejně jako byla v žaludu. Grimsen očaroval korunu a meče, takže mohl klidně očarovat prsten Jude a také Cardanovu náušnici, kterou mu dal.

Cardan má pro Jude slabost. Víme, že nedává své city zrovna najevo a, že nenávidí myšlenku, že touží po Jude. Ale nepřehlížejme jeho city ohledně celé téhle situace. Nemohl by se po tom, co ho Taryn podvedla cítit zranitelně? Naštvaně, že věřil/spoléhal se na Jude tak moc, že se nechal oklamat? Cítí se zrazeně, že Jude nezmínila, že zabila Balekina? Je vystrašený, že by mohl doopravdy mít Jude rád? Je možné, že si s Jude celou dobu pohrával?

Myslím, že Cardanovi na ní záleží. Stačí si vzpomenout na tuto scénu:

For a moment, there is silence between us. (Na moment je mezi námi ticho.)

He takes a step toward me. “The other night—” (Udělá krok směrem ke mě. "Tu noc—")

I cut him off. “I did it for the same reason that you did. To get it out of my system.” (Zastavím ho. "Udělala jsem to ze stejného důvodu jako ty. Abych to dostala ze svého systému.")

“And is it?” he asks. “Out of your system?” ("A dostala?" zeptá se. "Je to pryč?")

I look him in the face and lie. “Yes.” (Podívám se mu do tváře a zalžu. "Ano.")

If he touches me, if he even takes another step toward me, my deceit will be exposed. I don’t think I can keep the longing off my face. Instead, to my relief, he gives a thin-lipped nod and departs. (Pokud by se mě dotkl, i kdyby jen udělal směrem ke mě další krok, odhalil by můj podvod. Nemyslím si, že tu touhu dokážu skrývat. Místo toho, k mé úlevě, kývne se rty semknutými a odchází."

Na chvíli mezi námi zavládne ticho. Přistoupí ke mě blíž. "Onehdy večer ..." Rozhodnu se ho okamžitě přerušit. "Udělala jsem to ze stejného důvodu jako ty. Abych to ze sebe dostala." "A podařilo se?" zeptá se. "Dostalas to ze sebe?" Podívám se mu do tváře a zalžu. "Ano." Jestli se mě dotkne, jestli udělá jeden jediný krok navíc, bude mu hned jasné, že ho klamu. A zachovávat kamenný výraz, zatímco po něm tolik toužím, nemůžu vydržet dlouho. K mé úlevě pokývne se sevřenými rty a odejde.

Snaží se zmenšit vzdálenost mezi nimi, chce něco říct, ale když ho Jude přeruší, raději mlčí. Semkne rty a jeho odpovědi jsou krátké, váhavé. Změní se jeho vzorec chování. Místo sarkastického komentáře nebo vtipu tiše odejde z místnosti. Navíc jí ukradne prstýnek, který nosí a s Jude flirtuje. Stáhne ji k sobě do postele. Sdílí s ní své osobní zážitky. A hlavně vyjednává její propuštění z moře. UZAVŘE KVŮLI NÍ DOHODU. Když se k němu vrátí, jeho prvotní reakce je obejmout ji a držet.

"When you were gone - truly gone beneath the waves - I hated myself as I never have before." ("Když jsi byla pryč - opravdu pryč pod vlnami - nenáviděl jsem se, jako nikdy předtím.")

"Ale když jsi zmizela - opravdu zmizela někde pod hladinou -, nenáviděl jsem se víc než kdy předtím."

Mohl jí tam prostě nechat 1 rok a měl by klid. Kdyby byla pod vodou tak by mu nemohla říkat, co má dělat a byl by v podstatě volný. Neměl žádnou pořádnou motivaci, jen svoje city. Teoreticky.

Jude se navíc ještě pořádně nevzpamatovala z pobytu pod vodou. Sama o sobě říká, že vypadá hrozně. Cardan mohl učinit rozhodnutí ještě než se Jude probudila. Ležela u něj v posteli vyčerpaná, slabá, bezbranná a… lidská. Cardan nemohl zachránit sám sebe před otravou a pak dostal zprávu, že bojovala na smrt, aby ho zachránila. Viděl, že Jude není nepřemožitelná a bál se o ni. Dá smysl, že by ji chtěl poslat daleko od toho všeho, daleko od dvora a krutých víl. Někam do bezpečí.

Prostě nahodil akt podlého krále, stejně jako se předtím choval jako krutý princ. Požádal ji, aby mu věřila, protože má nějaký velký plán a třeba nějaké další důvody. Podrobuje Jude testu, protože chce vidět, jestli mu opravdu věří. Pokud mu Jude předtím věřila, bude se logicky cítit podvedeně, pokud mu věří stále, přijde na to, že má Cardan pro její vyhoštění dobrý důvod a nějaký větší plán, který může oslabit blízkost Jude. Přesně ukázal kam až by zašel, pokud by ona byla v nebezpečí. Během toho měsíce, kdy byla uvězněná pod vodou, si uvědomil svoje city a došlo mu, že proto, aby jeho plán uspěl, potřebuje, aby Jude byla z dosahu jeho nepřátel. Zároveň si samozřejmě potřeboval zachovat tvář a působit na svoje království jako právoplatný král, který vyžaduje jejich respekt. Také tím Cardan skrývá eso v rukávu. Má prostě strategii ve stylu šachové partie. Posláním mezi lidi drží svou královnu na šachovnici, aby pak mohla vyhrát hru s velkým H. Nikdo totiž neví, že je Jude královna. Cardan se smál jejímu tvrzení a všichni mu na to skočili. Nezasvěcená Jude tomu reakcí jen pomohla.

No a pak je tu ta možnost, že si s ní celou dobu hrál jak kočka s myší a prostě ji přelstil. Když se vrátila zpátky, našeptal jí všechno možné, ale nikdy neřekl, že by jí miloval nebo měl rád, jen to naznačil. Třeba je tohle opravdu odplata. A měl v plánu říkat Jude pěkné věci, chtěl její důvěru a přitom to bylo celé trik, aby se jí zbavil. Chtěl se pomstít za to, že ho kontrolovala.

Možná ho prostě už štvala. Víme, že ji neměl rád, i když po ní toužil a také jsme viděli tuto nenávist růst. Celé to musel naplánovat, když byla Jude pod vodou a jediným důvodem, proč Jude dostal ven, bylo to, že kdyby její zajatci přišli na jejich spojení, využili by toho. Navíc během té doby, co byla Jude pryč, se přiživil jeho strach z toho být pod kontrolou. Pamatujme si, že manželství ve světě víl moc neznamená a Jude je smrtelná, což znamená, že Cardan by ji přežil relativně brzy. Vyhnáním zajistil, že se nevrátí. Nejdříve nechtěl korunu, nechtěl vyšší moc. Jako král si na tu moc ale zvykl a chce si ji ponechat.

Internetem koluje teorie, že náušnice, kterou Cardan nosí, pro něj něco dělá. Však ji dostal od Grimsena. Možná mu ukazuje kdy Jude lže? Možná umožňuje lhát jemu? Vždycky byl dobrý herec, ale co když ještě ke všemu může lhát?

Když se podíváme na názvy dílů v této trologii, můžeme si říct, že podstatě každý titul je lež. Myslím, že si s tím - s pravdou a lží - Holly Black krásně hraje. Zvlášť když víly lhát nemohou. Krutý princ není vlastně krutý, Podlý král není skutečně podlý, takže Královna ničeho je ve skutečnosti Královnou víl. To by naznačovalo, že nakonec bude Jude vládnout. V prvním i ve druhém díle je zmíněno, že matka Jude měla dceru, která bude tou největší zbraní ve vílí říši. Všichni předpokládají, že to je nejstarší ze sester, ale co když ne? Co když je to Jude?

Pokud název odpovídá ději a nelže, tak Jude bude královnou ničeho, což by znamenalo, že Cardan už nebude král. Když se totiž podíváme na svatební slib, jediný způsob pro Jude být královnou ničeho je, že předat společně s Cardanem korunu. Navíc na Jude bylo uvaleno prokletí, když zavraždila v Krutém princi Valeriana:

“Proklínám tě,” zašeptá. “Proklínám tě. Třikrát tě proklínám. Za to, že jsi mě zavraždila, nechť jsou tvé ruce vždy potřísněné krví. Nechť je tvým jediným společníkem smrt. Nechť...!”

Platí to ovšem? Když nedokončil třetí prokletí. Jinak by to pro Jude a Cardana nevypadalo dobře. Mohlo by to dost možná značit to, že ho Jude zabije. Její ruce by tak byly potřísněny krví a její společník by byl mrtvý, tedy smrt. Možná to ale značí zkázu celé vílí říše, pak by tedy Jude byla královnou ničeho.

Za prozkoumání stojí také obálka třetího dílu. Opět máme na obálce korunu, která je tentokrát rozbitá. Ta může být jako pro Jude tak pro Cardana. Cardan sice ukázal, že je mnohem chytřejší a napřed před ostatními než to na začátku vypadalo, ale myslíte si, že se opravdu dokáže bez Jude udržet na trůnu? Další věcí je led. Ten by mohl pohltit království. Možná to je odkaz na to, že podvodní království doslova zamrzne nebo alespoň bude poraženo. Symbolizuje led snad city Cardana a Jude? Možná právě to rozlomí korunu na půl. Oni jsou koruna a na konci druhého dílu to s nimi nevypadá úplně dobře. Had na obálce by mohl značit nějakého dalšího zrádce. Krev (nebo plátky růží?) a rozbitý náhrdelník s bobulemi celkem značí smrti, zrady a bitvy, což ale není nějak překvapující.

Jedna šílená teorie říká, že Jude je těhotná a Cardan to vycítil tak ji poslal pryč. To už se mi zdá až moc přehnané. Ještě šílenější teorie polemizuje o tom, jestli Jude a Balekin měli sex. Balekin říká:

“Tell me that you're mine Jude." ("Řekni, že jsi má Jude.")

I say, looking into his eyes and lying with my whole broken heart, "Do with me what you will. I am yours." (Dívám se do jeho očí a lžu celým svým zlomeným srdcem, "Dělej si se mnou, co chceš. Jsem tvoje.")

"Řekni, že mi patříš, Jude." Pak z celého svého zlomeného srdce zalžu: "Udělejte se mnou, co chcete. Jsem jen vaše."

Tam kapitola končí. Předtím Holly Black udělala to samé v kapitole na dně moře. Ukončila ji polibkem mezi Balekinem a Jude. Otázkou je, co Jude zlomilo srdce. Lhaní? Líbání Balekina? Myslela si, že už tím zrazuje Cardana a své city k němu? Nebo se dělo něco víc? Kdyby byla s ním nucena spát, jistě by to zlomilo její srdce. Tohle už je přitažený za vlasy 😂.

Tak co si myslíte? S kterou verzí souhlasíte? Máte nějaké svoje teorie? 🙂😉