Duchaplnost bych postavám asi i věřila, ale to bude tím, že já byla v podstatě divná puberťačka. Líbilo se mi, že k sobě chtěli být upřímní a respektovat druhého, nedělat nic co by druhému mohlo být nepříjemné a vyjít jeden druhému vstříc. Možná té ohleduplnosti bylo místy až příliš a udělalo to z knížky moc sluníčkovou. Je riziko, že toto sluníčko zastíní Danielovu minulost, která je nastíněna, ale nevysvětlena úplně) a uvnitř ohyzdné spolužáky. Kluci jsou šikanováni, ale není to nijak řešeno. Neukazuje čtenářům co dělat v takovém případě. Zajímavé je také, že ani jednou nepadne slovo gay či bisexualita. Příběh nic nepojmenovává a asi mi to i trochu lezlo na nervy. Chodí kolem homosexuality jako okolo horké kaše. Nemyslím, že by tam muselo být třeba prohlášení "jsem gay", stačilo by třeba "líbí se mi kluci" nebo tak něco. Postavy vlastně dost řeší to, že neví jistě jak to má na tomhle poli ten druhý, ale pak si to nikdy na rovinu neřeknou. Asi to tak v knížce o hledání sama sebe (což je hlavním trápením puberťáků... najít sám sebe, svou identitu) má být. Jako příběh o schopnosti naslouchat to funguje výborně.

"A kdybyste mohla být tak moc laskavá a dát mi tam sýr navíc? A tady pánovi za mnou taky, vyhráli jsme spolu dneska literární soutěž, tak slavíme."

Daniel

 Zdeněk Piškula

Adam Mišík

Kit

•