Autorka: Kiera Cass | Nakladatelství: Cooboo | Počet stran: 272 | Datum vydání: 11.05.2020
První díl série od autorky světového bestselleru Selekce
Lady Hollis Briteová je nadšená – a v šoku. Král Jameson jí totiž veřejně vyjevil své city, o čemž odjakživa snila. Jako jediná ze šlechtických dcer upoutala jeho pozornost! Ale Hollis si brzy uvědomí, že stát se královnou možná není ten šťastný konec, který si představovala. A když se setká s cizincem, který má schopnost nahlédnout přímo do jejího srdce, pochopí, že ve skutečnosti touží po úplně jiné budoucnosti.
Do čtení Zaslíbené jsem šla s tím, že od toho nic neočekávám a po všech negativních ohlasech nechci být od začátku zaujatá a pitvat, co je na tom špatně. No, velmi rychle se to změnilo, protože ta knížka byla opravdu výživná. Stejná nakonec bude asi i tato recenze.
Knížka začala docela příjemně. Seznámili jsme se s Hollis, která se těší pozornosti krále, který se každý týden dvoří jiné dámě. Hollis jako jedna z mála upoutala jeho pozornost, ale vlastně pořádně nevíme čím. Nicméně knížka je plná králova zvláštního obdivování Hollis 🙄.
"Mám pár krásných věcí, ovšem v celé Coroi je jediný klenot, který toužím nazývat svým."
"Víte, cos si přeji, Hollis? Chci najmout někoho, kdo nás bude následovat a bude zaznamenávat každé vaše slovo. Každou lichotku, každý příběh. Jste neskutečně zábavná a já nechci zapomenout jedinou vteřinu s vámi."
Velmi brzy zjistíme, že Hollis je pěkně nerozhodná, jelikož o pozornost krále tak nějak na střídačku stojí a nestojí. Neustále přemýšlí nad tím, že se na roli královny nehodí, protože vlastně nic neumí. Neví nic o sousedních zemích, jejich zvycích, politice na kontinentu... apod. Brzy mě tím přístupem, kdy se navenek snažila tvářit, že jí je to jedno, a přitom přemýšlela jak by chtěla být milovanou královnou začala celkem rozčilovat.
"Hollis!" křikl Jameson a natáhl ke mně ruku. Chytla jsem se ho a on mě během okamžiku bezpečně vtáhl zpátky do lodě.
"Sladká Hollis, jste v pořádku? Nejste zraněná?"
"Ne," vykoktala jsem rozřesená z ledové vody, "ale vypadá to, že jsem ztratila střevíce."
Jameson se podíval na mé nohy v punčochách a vyprskl smíchy. "To budeme muset napravit."
No, pak jsem si začala říkat, že opravdu nevím, co pan král bere za matroš, ale chci to taky 🤣🤣😅😂, protože mu Hollis jako jedinému přijde vtipná. Netroufám si ani říci, co to vypovídá o něm, nebo o ostatních lidech u dvora. Od krále jsem čekala mladého charismatického muže, který má zalíbení v ženách, ale Hollis ho něčím vyjímečným učaruje. Možná svou krásou, ale hlavně svou osobností. No, nemyslela jsem si, že to budou komplimenty a ztráta punčoch.
Pak tam přijela žádat o azyl rodina ze sousední země, Isolte, a krále zajímalo, co si o tom Hollis myslí. Hollis mu celkem pochlebovačně odpoví a král se rozhodně, že může celá rodina, včetně jejich nejstaršího syna Silase Eastoffa, v Coroy zůstat.
„Hollis?“ pobídl mě Jameson.
„Ano?“ Nedokázala jsem z mladíka spustit zrak.
„Jaký je váš názor?“
„Ach!“ Se zamrkáním jsem se ocitla zpět v přítomnosti. „Pokorně před vás předstoupili a dokázali, že svými dovednostmi obohatí naši společnost, a co je nejdůležitější, vybrali si za svůj nový domov nejlepší království a nabídli oddanost nejlaskavějšímu mezi králi. Pokud by bylo rozhodnutí na mně…“ Pohlédla jsem na Jamesona. „… dovolila bych jim zůstat.“
Pokud jde o děj v následujících několika kapitolách, tak je to celé o tom, že král posílá Hollis dárky, ona mu lichotí, přemýšlí nad tím, že nebude dobrá královna a jak si naklonit radu a získat lásku lidu. Jednou hezky přiměje krále dělat přesně to, o co jí jeden člen rady požádal a to je tak vše. Jinak akorát běhá se vším za svou kamarádkou Delií Grace. Je to samé "Ano, má paní" a "Jistě, má lady". Vaše veličenstvo sem, jeho veličenstvo tam. Úklona sem, pukrle tam, šperky, šaty, kytky... asi tak nějak.
Je ohlášeno, že tak za dva dny přijede král té stejné sousední země, Quinten, i s manželkou Valentinou za účelem oslavy spojenectví obou zemí. Král tedy panikaří a i když Hollis oficiálně nepožádal o ruku a nenaklonil si radu na svou stranu - aby se sňatkem souhlasili - tak Hollis nastěhuje do komnat po královně, dá jí královské šperky atd. Jameson se stará vlastně jen o to, aby Hollis vypadala dobře a král Quinten nemohl mít nějaké řeči.
„Lady Eastoffová, musíš lady Hollis naučit isolténským způsobům. Chci, aby vedle ní ta holka, kterou Quinten posadil na trůn, vypadala jako vtip.“
Mezitím se tam ještě naplno rozjede instaláska mezi Hollis a Silasem. Panebože 🙄. Znají se tak 3 dny a on jí říká, že jednak, že bude úžasnou královnou a pak, že je jeho slunce. Ne, Silas mě taky nějak nezaujal a ještě mi přišlo, že Hollis vyká, pak se s ní políbí a tyká jí a později jí opět vyká. Jsem akorát líná hledat v té příšernosti důkazy.
"Mé slunce jsi ty, Hollis."
Návšteva přijede. Hollis se jim snaží zalíbit. Král se snaží všechny nena***. Je tam několik několik trpaných momentů, třeba když Hollis poruší pravidla etikety a začne mluvit na Valentinu, která nestojí o to se s kýmkoli bavit. No a pak se pořádá turnaj, postavy (král Jameson, Hollis, Valentina a král Quinten) spolu hovoří a stane se něco, co bych čekala tak u pětiletého děcka a ne u krále při státní návštěvě."Vrhla jsem zničený pohled na Jamesona, který zcela chápal mé podráždění, a když na mě v odpověď vyplázl jazyk, měla jsem co dělat, abych se nedala do smíchu."
No tak to né 😂. No, za přítomnosti královské návštěvy ze sousední země určitě uděláš toto.
Takže Silas dělá oči na Hollis, Hollis myslí na Silase a král ze sebe stále dělá blbečka. Postavy také řeší jistou smlouvu a to, kdo ji podepíše. Jameson chce, aby ji podepsala i Hollis. Král Quinten je proti, protože James a Hollis nejsou oficiálně zasnoubeni, natož oddáni.
"To je směšná maličkost. Už je téměř mou ženou."
To ho, panáčka, pěkně zklamu, ale svatba v téhle době fakt není směšná maličkost, a to zvlášť pokud jde o šlechtu a královskou rodinu. Ani král evidentně neví, jak to v té době ve které se má ta kniha odehrávat vlastně chodí 🙄😅. Ano, Coroya a Isolte jsou vymyšlené země, ale pořád jde o dobu několik století zpět (přibližně) a královský dvůr.Pak vyjde na povrch, že se mlouva týkala budoucího uzavření sňatku mezi nejstarší dcerou Hollis & Jamese a nejstarším synem prince Hadriana (syn krále Quintena).
Posměšně si odfrkl. "Ach, Hollis, nejsou to naše děti, nýbrž moje."
"Jakže?" Překonala jsem se a ponechala ve tváři úsměv.
"Všechny děti, které spolu budeme mít, jsou šípy v mém toulci a já je v zájmu Coroy vyšlu, kamkoli bude třeba."
Hm, takže ona taky nemá ponětí, která bije. Holka, do cca poloviny 19. století, byly děti (a manželka vlastně pomalu taky) prostě "majetkem" muže. Změnil to až Custody of Infants Act v roce 1838. Teprve v téhle době se mohly ženy v případě rozvodu brátit na soud a získat děti do své péče. Navíc využívat děti ke spojenectví s ostatními zeměmi bylo běžné.
"Poté co jsem překonala šok z toho, že mi byly přiděleny komnaty královny, jsem si připadala nedotknutelná, jako kdybych konečně všem, kdo o mně pochybovali, předvedla, jak se mýlili, a dokázala jsem světu svou cenu, jež se měřila královou láskou."
Hele, o tom, že v této době jsou děti "majetek" a ženská je na ozdobu bych neřekla nic, kdyby Hollis nebyla taková trubka, která na jednu stranu nechápe v jaký době žije a na druhou má pocit, že její cena se měří láskou krále. WTF 🙄. Tak buď jsem hloupá husička, kterou zajímají jen šaty a šperky, nebo jsem pokroková žena, která chce, aby její názor byl slyšet, aby mohla rozhodovat o svém životě a podílet se na rozhodování o životě svých dětí. Oboje najednou nedává smysl.
Samozřejmě stále pokračuje velmi duchlaplný románek mezi Hollis a Silasem.
"Usilovně jsem se snažila vyhnat Silase Eastoffa z hlavy, ale nedokázala jsem zapomenout na všechny chvilky, jež jsme spolu strávili, na všechny věci, které řekl. Když na to přišlo, zvládla bych odříkat celé naše rozhovory."
To se ani nedivím... když těch rozhovorů mohlo být tak max 5. To bych zvládla odříkat taky. Stále jsme u toho, že Hollis myslí na Silase, Silas myslí na Hollis a král je stále hňupem.
"U tebe tomu věřím. Jsi tak krásná. Tvá tvář se bude na mincích skvěle vyjímat, co ty na to? Mimochodem, rozhodl jsem se, že budeš na mincích."
Neměl bys jí nejdřív požádat veřejně o ruku? Pak si ji vzít? Korunovat jako královnu a pak jí přidělit komnaty, dát ji na mince atd? Bóže... to je blbeček nemastnej neslanej 🙈.
Pak nastane Den korunovace, kdy je král znovu symbolicky korunován, všichni si na hlavy nasadí koruny a slaví až do rána. Je to pro zemi velmi důležité výročí, takže se očekává, že v tento den se král Jameson oficiálně pořádá Hollis o ruku a oznámí jejich zasnoubení.
Když jsem vstupovala do síně v Den korunovace, cítila jsem se podobně jako v den, kdy přijel král Quinten. Tolik lidí vzdychalo a hledělo na mě, když jsem důstojně procházela kolem. Dnes večer jsem si připadala krásná a víc sama sebou, než jsem se cítila celé věky.
Takže se pak logicky rozhodně na všechno vykašlat a utéct se svou životní láskou Silasem. Samozřejmě, že Hollis nenapadne nic lepšího než to jít králi oznámit a Jameson se opět zachová jako největší hňup pod sluncem.
"Pokud musíš hrad opustit, udělej to. Neměj strach. Vrátíš se ke mně, Hollis. Zcela bez pochyb vím, že budeš mou. Nakonec."
Děkuji. Nechci. O parodie na krále nestojím. O parodii na chlapa s rozumem taky ne. Argumentovat mincema a iniciálama na gobelínech... wau 🙄.
Instaláska samozřejmě pokračuje mílovými kroky a v tom přijde zvrat. Kierra Cass vytáhne z klobouku G. R. R. Martina 😳. No a je to v podstatě jediná akčnější věc, která se tam stane.
Hollis mimochodem taky úplně zapomíná na předchozí události. Ta holka má prostě alzheimera... nebo nevím. Jinak si nedokážu vysvětlit, jak může uvažovat nad tím, že králi Jamesonovi nikdy neřekla svůj názor, když se jí na něj na samém začátku ptal, ona mu ho řekla a on se pak podle toho i zachoval.
Připadala jsem si malá. Jameson se mnou nikdy předtím nebyl nespokojený. Nikdy předtím mě neopravil. Jenže nikdy předtím jsem mu neřekla svůj názor. Že by… že by měl Etan pravdu? Byla jsem jen pro ozdobu?
Nelogičnost celé knihy i nadále pokračuje a já se nestačím divit...
"Mám dopisy posílat sem, nebo do hradu?"
Zavrtěla jsem hlavou. "To nevím."
... další stránka:
"Kdy se vrátíš do hradu?" zajímala se.
"Za pár hodin."
Zajímavé také je, že jedna z dívek, která měla zájem o krále Jamesona je na Hollis hnusná a snaží se jí znemožnit, ale pak je z ní - po několika stranách - najednou slaďounká dívenka, která Hollis zbožňuje a vůbec jí nevadí, že si král vybral místo ní ji. Nedává to absolutně smysl, jelikož tam není žádný vývoj dané postavy.
Nelogičnost postav tady prostě dosahuje obřích rozměrů. Jsou hloupé, ploché, nezajímavé, a jejich činy nějak nemají viditelné motivy. Hollis je nerozhodná trubka, král Jameson mě neustále rozčiloval, Delia Grace mi byla protivná taky, Silas se nějak extra neprojevil, k jeho rodině jsem nestihla přilnout, rodiče Hollis tam byli k ničemu a Quinten mi byl i jako potencální záporák naprosto ukradenej. Jediný, kdo mě trochu zajímal byla Valentina. Té mi bylo dost líto.
Hmmm, takže si to pojďme celkově shrnout: tady toho chybělo hodně. Škoda, že si autorka od G.R.R.M. nepůjčila víc než ten jeden zvrat. Třeba worldbuilding, akční děj, zajímavé a hlavně propracované postavy 😅s historií a vývojem. Plus ta knížka má akorát za to, že se čte sama. Je to totiž nesmírně jednoduchý.
