„Hollis?“ pobídl mě Jameson.
„Ano?“ Nedokázala jsem z mladíka spustit zrak.
„Jaký je váš názor?“
„Ach!“ Se zamrkáním jsem se ocitla zpět v přítomnosti. „Pokorně před vás předstoupili a dokázali, že svými dovednostmi obohatí naši společnost, a co je nejdůležitější, vybrali si za svůj nový domov nejlepší království a nabídli oddanost nejlaskavějšímu mezi králi. Pokud by bylo rozhodnutí na mně…“ Pohlédla jsem na Jamesona. „… dovolila bych jim zůstat.“

Pokud jde o děj v následujících několika kapitolách, tak je to celé o tom, že král posílá Hollis dárky, ona mu lichotí, přemýšlí nad tím, že nebude dobrá královna a jak si naklonit radu a získat lásku lidu. Jednou hezky přiměje krále dělat přesně to, o co jí jeden člen rady požádal a to je tak vše. Jinak akorát běhá se vším za svou kamarádkou Delií Grace. Je to samé "Ano, má paní" a "Jistě, má lady". Vaše veličenstvo sem, jeho veličenstvo tam. Úklona sem, pukrle tam, šperky, šaty, kytky... asi tak nějak.

„Lady Eastoffová, musíš lady Hollis naučit isolténským způsobům. Chci, aby vedle ní ta holka, kterou Quinten posadil na trůn, vypadala jako vtip.“

Mezitím se tam ještě naplno rozjede instaláska mezi Hollis a Silasem. Panebože 🙄. Znají se tak 3 dny a on jí říká, že jednak, že bude úžasnou královnou a pak, že je jeho slunce. Ne, Silas mě taky nějak nezaujal a ještě mi přišlo, že Hollis vyká, pak se s ní políbí a tyká jí a později jí opět vyká. Jsem akorát líná hledat v té příšernosti důkazy.

"Mé slunce jsi ty, Hollis."

Návšteva přijede. Hollis se jim snaží zalíbit. Král se snaží všechny nena***. Je tam několik několik trpaných momentů, třeba když Hollis poruší pravidla etikety a začne mluvit na Valentinu, která nestojí o to se s kýmkoli bavit. No a pak se pořádá turnaj, postavy (král Jameson, Hollis, Valentina a král Quinten) spolu hovoří a stane se něco, co bych čekala tak u pětiletého děcka a ne u krále při státní návštěvě.

"Vrhla jsem zničený pohled na Jamesona, který zcela chápal mé podráždění, a když na mě v odpověď vyplázl jazyk, měla jsem co dělat, abych se nedala do smíchu."

No tak to né 😂. No, za přítomnosti královské návštěvy ze sousední země určitě uděláš toto.

Takže Silas dělá oči na Hollis, Hollis myslí na Silase a král ze sebe stále dělá blbečka. Postavy také řeší jistou smlouvu a to, kdo ji podepíše. Jameson chce, aby ji podepsala i Hollis. Král Quinten je proti, protože James a Hollis nejsou oficiálně zasnoubeni, natož oddáni.

"To je směšná maličkost. Už je téměř mou ženou."

To ho, panáčka, pěkně zklamu, ale svatba v téhle době fakt není směšná maličkost, a to zvlášť pokud jde o šlechtu a královskou rodinu. Ani král evidentně neví, jak to v té době ve které se má ta kniha odehrávat vlastně chodí 🙄😅. Ano, Coroya a Isolte jsou vymyšlené země, ale pořád jde o dobu několik století zpět (přibližně) a královský dvůr.

Pak vyjde na povrch, že se mlouva týkala budoucího uzavření sňatku mezi nejstarší dcerou Hollis & Jamese a nejstarším synem prince Hadriana (syn krále Quintena).

Posměšně si odfrkl. "Ach, Hollis, nejsou to naše děti, nýbrž moje." 

"Jakže?" Překonala jsem se a ponechala ve tváři úsměv. 

"Všechny děti, které spolu budeme mít, jsou šípy v mém toulci a já je v zájmu Coroy vyšlu, kamkoli bude třeba."

"Poté co jsem překonala šok z toho, že mi byly přiděleny komnaty královny, jsem si připadala nedotknutelná, jako kdybych konečně všem, kdo o mně pochybovali, předvedla, jak se mýlili, a dokázala jsem světu svou cenu, jež se měřila královou láskou."

"Usilovně jsem se snažila vyhnat Silase Eastoffa z hlavy, ale nedokázala jsem zapomenout na všechny chvilky, jež jsme spolu strávili, na všechny věci, které řekl. Když na to přišlo, zvládla bych odříkat celé naše rozhovory."

"U tebe tomu věřím. Jsi tak krásná. Tvá tvář se bude na mincích skvěle vyjímat, co ty na to? Mimochodem, rozhodl jsem se, že budeš na mincích."

Když jsem vstupovala do síně v Den korunovace, cítila jsem se podobně jako v den, kdy přijel král Quinten. Tolik lidí vzdychalo a hledělo na mě, když jsem důstojně procházela kolem. Dnes večer jsem si připadala krásná a víc sama sebou, než jsem se cítila celé věky.

"Pokud musíš hrad opustit, udělej to. Neměj strach. Vrátíš se ke mně, Hollis. Zcela bez pochyb vím, že budeš mou. Nakonec."

Děkuji. Nechci. O parodie na krále nestojím. O parodii na chlapa s rozumem taky ne. Argumentovat mincema a iniciálama na gobelínech... wau 🙄.

"Mám dopisy posílat sem, nebo do hradu?"
Zavrtěla jsem hlavou. "To nevím."

"Kdy se vrátíš do hradu?" zajímala se.
"Za pár hodin."

Zajímavé také je, že jedna z dívek, která měla zájem o krále Jamesona je na Hollis hnusná a snaží se jí znemožnit, ale pak je z ní - po několika stranách - najednou slaďounká dívenka, která Hollis zbožňuje a vůbec jí nevadí, že si král vybral místo ní ji. Nedává to absolutně smysl, jelikož tam není žádný vývoj dané postavy.