Autor: Laura Wood | Nakladatelství: Fragment | Počet stran: 320 | Datum vydání: 16.01.2020
Skvěle napsaný romantický příběh, který vám připomene atmosféru románu Velký Gatsby v celé jeho dekadenci a kráse.
Tajemná krása dlouho opuštěného panského sídla sedmnáctiletou Lou vždycky lákala. Natolik, že se do domu začala vkrádat a tajně si tam četla. Její návštěvy ukončil až návrat majitelů, kteří v něm začali pořádat nikdy nekončící večírky a plesy. Lou se s rodinou brzy s přátelila a zcela propadla lehkomyslnému životu společenské smetánky. Brzy však zjistila, že Cardewovi mají tajemství a že pod třpytivým pozlátkem se ukrývá prázdno a temnota...
Párty, šaty, světla, třpyt, ostrov, alkohol, jablka, stromy, bosé
nohy, jedno léto, drzá hrdinka, knihy Agathy Christie, honosné sídlo, trochu
upjatý mladý muž 😄. Asi tak by se dalo shrnout Nebe ze zlata, které mi přesně
sedlo do nálady. Je to takové oddechové, odpočinkové a nenáročné čtení,
které se čte jedním dechem. Potřebuji ve svém životě více knížek, které
slupnu jako malinu ve dvou večerech.
Líbila se mi romantická linka a pohodová atmosféra 🌞 léta plného
večírků 🍸, i když bylo jasné, že na povrch vyplavou potíže.
Lou je pěkná divoška, která je tak trošičku Nick Carraway a trošičku Joe March 😁- což samozřejmě berte s rezervou, jen jsem si na tyto dvě postavy při čtení prostě vzpomněla. Lou je očarovaná světem bohatých, vše bedlivě pozoruje a píše vlastní knihu, kterou si /SPOILER/ Robert čte a pak přiměje Lou poslat ji do nakladatelství.
Lou s Robertem 💗 mě vážně bavili, ale nemohla jsem se dostat to té představy, že se nejedná o prostředí USA, ale Velké Británie 😅. Nějak mi to k ději nesedělo. Amerika by se svými uvolněnějšímu mravy a sociálními třídami nesvazovanými Britskou aristokracií byla mnohem vhodnější. Prostě nemůžu uvěřit, že by to v létě před Krachem newyorské burzy, který začal v září a vyvrcholil v říjnu 1929 a po kterém následovala Velká deprese 30 let, vypadalo takto růžově. Řekla bych, že „Roaring Twenties“ tedy Zlatá dvacátá léta probíhala hlavně v Americe, jelikož Británie byla po první světové obrovsky zadlužena vůči USA, řešila nezaměstnanost a ekonomika spíše stagnovala, zatímco Amerika zažívala boom. Na to si nemusím pamatovat detaily.
Zrovna tak jsem nepochopila, proč měli klub ve sklepě, když prohibice byla v USA… asi na to autorka chtěla odkázat. Jasně, YA knížky nejsou učebnice dějepisu 😄, ale já tam prostě viděla spíše tu Ameriku. Pak jsem taky nepochopila, proč si hrdinka nechá ostříhat vlasy skoro v závěru knihy, když jinak sledovala módní časopisy a měla by vědět, co se dávno nosilo 🤷♀️. Vzít do ruky nůžky by přece nemusel být problém ani pro děvče na venkově.
Na co jsem si také musela zvykat, byl jazyk... přesněji řečeno tykání 😅. Angličtina má v tomto krásnou výhodu, protože to neřeší. Nějak mi k postavám v roce 1929 neseděl jejich způsob mluvení. Nemyslím si, že by sedmnáctiletá dívka z farmy takto familiárně mluvila s třiadvacetiletým mužem z vyšší společnosti a to ani v této uvolněnější době. Musela jsem si několikrát připomínat, že jsem ve 20 letech a ne v současnosti.
Plus je velká škoda, že autorka při řešení duševního zdraví a alkoholismu nešla více do hloubky. Sestra Roberta má totiž opravdu problém, který mi nepřipadal vyloženě dořešený. Nicméně, to kvůli pohodovosti
příběhu tedy přehlédnu.