"Nemusíme se mít rádi, ale můžeme si pomoct." 

"Lidé jsou zvláštní, přizpůsobivá stvoření, která si nakonec zvyknou na všechno, dokonce i na to nemožné a nesnesitelné. Časem se to, co bylo dříve nemyslitelné, stane normálním."

Zrovna tak mě bavilo číst jaké to je, když jedno tělo obývá více duší. Jestliže jste fandové knihy Hostitel nebo seriálu The 100, rozhodně zkuste tuto knihu. Není to sice scifi jako tyto dvě věci, ale myšlenku o více osobnostech v jednom těle to má společnou. Nicméně pokud máte v okolí nějakou podivnou mocnou rodinu, které se všichni bojí a nikdo si k nim nic nedovolí, měla bych se být vámi na pozoru. Fellmottovi jsou pěkně hnusní a slizcí. Tahle rodina totiž ráda využívá své potomky jako hostitele pro duše předků. Představte si, že do vás vstoupí několik duší a prakticky vás vymažou. Je to vlastně takové nadpřirozené znásilnění několika lidmi najednou. Brrr. Lepší popis mě nenapadá a alespoň vidíte, jak hrůzné to je. Celá ta myšlenka byla pěkně děsivá.

"Lord Fellmotte už nebyl člověkem. Byl historickým shromážděním. Sborem pohřebních havranů v umírajícím stromě." 

Romantickou linku v této knize vlastně nenajdete, ale jde tu zase o přátelství a sourozenecký vztah. Díky absenci jakéhokoliv cukrování mezi postavami, by se toto mohlo líbit nejen těm, kteří mají dost instalásky a milostných trojúhelníků, ale třeba i klukům 🙃.

"Čím více duchů poznávám, tím méně jsem si jistý, že jsme tytéž duše, kterými jsme kdysi bývali."

"Někdy si myslím, že my duchové jsme... jen vzpomínky. Ozvěny. Dojmy."

Uměli byste si představit, že v sobě nosíte duše lidí, které jste ztratili (třeba prarodičů), nebo dokonce duše předků, které jste ale nepoznali?

Za knížku děkuji Knihy Dobrovský 🙃💗.