Moc se mi líbila zobrazená kultura. Takové věci v knihách mě vždycky baví. Číst o zvycích, tradicích a zvláštnostech různých národů. To jsem si například moc užila v druhém díle Kronik pozůstalých.  I tady je spousta takových pěkných perliček. Valoriáni nemají bohy a jsou vychováváni k boji. Hlavní hrdinka Kestrel má jako žena pouze dvě možnosti - buď se vdá, anebo vstoupí do armády, kde bude bojovat po boku svého otce, generála. Toto rozhodnutí musí učinit do věku 20 let. Pro rozrůstající říši je totiž důležité mít dostatek vojáků, ale také ženy, které budou rodit děti. Zajímavé je, že Valoriánské ženy dokonce nosí zbraně i k šatům. Kestrel a další dámy si několikrát přivazují dýku k pasu. Herrané mají naopak bohů několik. Mají boha lží, boha dluhů, boha života a další. Oba národy mají svou vlastní řeč. Mají také své vlastní hry 🎲. Kestrel je přebornicí v Tesácích a žihadlech. Jako milovnice deskovek bych si jí moc ráda zahrála. Strašně jsem si zamilovala jejich specifické pozdravy. Například krátké přiložení dlaně na temeno hlavy je valoriánský pozdrav určený milovaným dětem a dotknutí se třemi prsty hřbetu ruky je herranské gesto vděčnosti za přijatý dar, ale také způsob, jak požádat o odpuštění. Toto bych brala popsané více do hloubky.

"Kdo není svobodný, nemůže být šťastný, a kdo není odvážný, nemůže být svobodný."

O Kestrel jsem slyšela, že je to hrdinka, která používá mozek a plánuje několik kroků dopředu. To, že používá mozek 🙂, se jí upřít nedá, myslí jí to, je to stratég, ale s tím plánováním několik tahů dopředu za každých okolností si nejsem tak úplně jistá. Kestrel se umí dostat i do problémů a nemyslím si, že by to všechno v tomto konkrétním případě měla promyšlené dopředu. Možná umí prostě rychle logicky uvažovat a najít cestu ven. Využijte své dříve nabyté poznatky a přelstí soupeře. Zajímavé také bylo, že neumí šít a porušuje pravidla společnosti hraním na klavír 🎹🎵. Je to zvláštní z jednoho prostého důvodu... u většiny historických věcí, by člověk čekal, že to právě dámy dělávají. Urozené slečny se zpravidla věnují věcem jako vyšívání (vzpomeňte si na Medvěda a slavíka), zpěv, hraní na hudební nástroje, malování. Další zvláštností je, že Kestrel neumí ani uvařit čaj, naleštit si boty či zapálit oheň. Hádám, že na všechno mají asi v armádě otroky, anebo se to naučí až po vstupu do ní. No, já bych řekla, že třeba to rozdělání ohně by měla být základní schopnost pro každého válečníka 🔪. Nikdy totiž nevíte, kdy se vám bude oheň hodit k boji či k ochraně.

"Ano, je to váš majetek. Ale nezapomínejme na to, že se bavíme také o mém majetku."

Pokud jde o Arina, tak jsem žasla nad tím, že Kestrel klidně tykal. Tykání urozené slečně mi nepřijde úplně v pořádku. 😟🙄😅Jakýkoliv otrok nebo i někdo, kdo se za otroka vydává, by měl držet hlavou sklopenou, jazyk za zuby a říkat jí "má paní". Ano, Kestrel po něm chtěla, aby k ní byl vždy upřímný. Ovšem je zásadní rozdíl mezi upřímností a drzostí. Kdyby Kestrel nebyla laskavá tak už by měl pěkný průšvih. Mohla by ho nechat zbičovat nebo rovnou popravit. A pokud ne ona tak Arin nikdy nemůže vědět, kdo je uvidí nebo zaslechne. Její otec by se s ním vůbec nemazlil.

Pokud jde o další postavy tak Kestrelinu kamarádku Jessu jsem si neoblíbila vůbec. Přišla mi děsná. Samé šatičky, večírky, dohazování a fňukání 👗👠🎆. A ohledně Ronana a náznaky či snahy o milostný trojúhelník můžu říci jedno. Ronan nikdy neviděl Kestrel takovou jaká je, což si uvědomila i sama Kestrel a odmítla ho. Je v tom ukryté takové malé-velké moudro. Chlap, který vám řekne, že zasnoubením s ním by zmizely všechny nepříjemnosti a mohli byste být zase sami sebou, prostě není chlap pro vás! Zbytek vedlejších postav nebyl natolik významný a zajímavý, aby mi některá zůstala v paměti.

Možná se jako já neubráníte se porovnávání s Jiskrou v popelu, zvlášť pokud to budete číst brzo po sobě. Příběhy mají společné zasazení do prostředí inspirované řecko-římským obdobím. S tím souvisí válečný výcvik, otroctví a špehování. Asi i díky tomu jsem se musela pozastavovat nad jednáním otroka Arina. Porovnávala jsem totiž jeho chování ke Kestrel a chováni Laiy k Eliasovi. Každopádně pokud nevíte, co číst a chcete svět, který vám svými vůněmi a barvami připomene Jiskru v popelu tak tohle je přesně ta knížka, kterou bych vám doporučila.

Tenhle příběh voní jako pomerančový sad🍊🍊🍊, do kterého se budete chtít vrátit. Autorka vás totiž nechá s rozbitým srdíčkem toužit po druhém díle. Myslím, že to jak to skončilo, výborně nahrává druhému dílu, který by mohl být opravdu skvělý.

Na úplný závěr musím nakladatelství Fragment pochválit jejich vlastní obálku. Neskutečně se jim povedla 💗. Vypadá mnohem lépe než obálky zahraniční. To se u nás podle mě jen tak nevidí. 

--- POZOR SPOILERY ---

Hned mi bylo jasné, že Arin není obyčejný otrok a před válkou žil život aristokrata a ne sluhy. Vyčíst se to dalo z toho, že ovládal valoriánský jazyk, oblíbenou hru Kestrel, věděl k čemu dříve sloužil Kestrelin obývací pokoj. Bylo jasné, že se mu dostalo náležitého vzdělání a je inteligentní. Absolutně mě nepřekvapilo, že byl do domu nasazen záměrně. Provedli to ale opravdu chytře.

Ohledně toho souboje si hlavně myslím, že si celkem naivně myslela, že jí to otec zbaští. Jemu bylo hned jasné, co se během toho souboje stalo a jak je možné, že Kestrel, která je se zbraněmi spíše nemožná, vyhrála. Strategie by jí šla, ale v boji by neobstála. No a její otec není žádný hlupák. Nějak nevím, co si o její snaze získat jeho uznání myslím. Nějak se mi to nehodí k té mazané hrdince, na druhou stranu je hezké vidět, že má Kestrel i své slabosti. Je to ostatně jenom člověk.

Trochu se bojím toho, aby z toho v dalším díle nebyl milostný trojúhelník mezi Kestrel, Arinem a synem císaře. To by mě vážně zklamalo.

Chudák Arin ani na konci ani netuší, jak to Kestrel vymyslela a co vlastně obětovala 💔. Udělala to výborně. Inteligence na to vyjednávat s císařem jí nechybí. Jen mi to trochu zlomilo srdce.

--- KONEC ---