Autorka: Casey McQuiston | Nakladatelství: YOLI | Počet stran: 424 | Měsíc a rok vydání: 08/2020
Co se stane, když se syn americké prezidentky zamiluje do britského prince? Alex Claremont-Diaz je pohledný a nesmírně charismatický mladík. Pro Bílý dům představuje marketingový poklad. Jediný problém je, že si dvakrát nerozumí s Henrym, princem na opačné straně Atlantiku. Když se navíc v bulváru objeví závěry, na nichž se Alex hádá s Henrym na královské svatbě, má to neblahý dopad na americko-britské vztahy. Hlavy rodin a států proto sestaví plán, jak napravit škody – Alex a Henry pro veřejnost sehrají divadýlko a uzavřou příměří. Jejich fingované přátelství ale postupně přerůstá v cosi mnohem hlubšího a taky nebezpečnějšího. Kdyby se totiž jejich přísně utajovaný vztah provalil, mohlo by to zmařit probíhající prezidentskou kampaň a zcela změnit vztah obou národů...
Musím říci, že u čtení Červené, bílé a královsky modré jsem se opravdu hodně nasmála 😄😄(málem jsem se téměř udusila
smíchy) a s klidným srdcem můžu knížku doporučit všem milovníkům LGBTQ+
romancí. Měla jsem problém se od knížky odlepit a jít spát, a to i navzdory velmi pozdním hodinám.Alex s Henrym a jejich báječné emaily a chatování mě
vážně moc bavily. Skvěle knížku oživily! Díky své profesní deformaci mě bavily všechny odkazy na literaturu. Kluci si ve svých emailech vyměňovaly i kousky známých LGBT+ spisovatelů (a dalších osobností). Považuji je za takovou třešničku na velmi dobrém dortu.
Zamilovala jsem si jak Alexe tak Henryho, a i celou jejich Super
šestku. Postavy mi přišly uvěřitelně napsané. Vážně působili jako mladí dospělí, kteří se chtějí bavit, ale také řeší i svou budoucnost. V tomto případě tedy i budoucnost dvou národů, USA a Velké Británie. Dost lidí kritizuje tu politiku a vykreslení Republikánů jako těch padouchů. Přiznám se, že mě politika nikdy extra nezajímala 😅, takže i když jsem studovala anglistiku, kde jsme se toho jistě také dotkli (ale přecijen, byla to anglistika, ne politologie), tak se v poměrech v USA do detailu nevyznám. Není to můj koníček. Překvapilo mě tedy, že mě politika v knize nenudila, naopak mě to docela zajímalo 👍, což považuji za velké plus.
Pokud jde o obsah, slyšela jsem na knihu několik dalších výtek: vulgarismy, sex a stereotypy. K tomuto mohu říci, že tak sprosté, jak jsem slyšela, mi to nepřišlo. Což může být do jisté míry zmírněno překladem. Dost záleží na tom, jaký má člověk z daných slov pocit. Hlavně bych řekla, že se autorka snažila poukázat to, že i prezidentka USA je jen člověk, a ukázat co se děje, když fotografové zmizí, kamery zhasnou, a z paní prezidentky je ženská, co doma s dětmi jí pizzu a žertuje s novým manželem 😀🙂. (Škoda, že ten se později někam úplně vypařil, zdál se fajn.)
Ano, jde tam vidět snaha o co největší diverzitu, což znamená, že tam jsou homosexuální postavy, bisexuální postavy, latinoameričané, asiaté atd. Ano, některým čtenářům to může připadat tzv. na sílu, ale na druhou stranu je vlastně fajn, že se z toho nedělá velká věc 🙂. Nevidím nic špatného na přístupu "zmíním to, ale dál to nepitvám, protože je to absolutně normální". Četla jsem názory několika bisexuálních lidí, kteří autorku velmi chválili za zpracování Alexova objevování jeho sexuality.
Stejně tak to podle mě nebylo celé o sexu. Asi dvě scény jsou tam více popsané, ale jinak se vše dělo spíše v náznacích. Tedy tak, že víte o co jde, ale není tam žádný explicitní popis. Navíc děj celé knížky se odehrává v průběhu jednoho roku, přičemž spolu Henry s Alexem hodně komunikují, i mimo stránky knihy, a vidí se jednou za dlouhou dobu. Přišlo mi tedy normální, že dva mladí lidé, kteří se přitahují a rozumí si, spolu mají sex. A nepřijde mi ani divné, že ho spolu mají vícekrát či brzo po sobě, když se vidí po několika týdnech.
Nějaké stereotypy tam jistě najdete (třeba právě o britské královské rodině), ale mě osobně to nijak nerozčilovalo 😅. Někdy jsem měla i pocit, že si z nich právě kniha dělá docela srandu. Podle mě to prostě chce trochu nadsázky... nebrat to tak smrtelně vážně.
Asi by se dalo pitvat ve zmiňovaném jednostranném vykreslení Republikánů jako padouchů, rozhazování diversitou na všechny strany, a ve všech stereotypech, ale nemám tu potřebu. Však je to kniha na pomezí YA a NA, která vám má hlavně zpříjemnit odpoledne či večer. U čtení jsem se smála (právě i těm stereotypům), fandila klukům a nechtělo se mi to odkládat. To mi tohle léto bohatě stačí. Užila jsem si to a věřím, že si to užijete taky. PS: U čtení jsem hodně vzpomínala na svůj oblíbený seriál The Royals, který byl taky sranda. Nějak mě to navnadilo na čtení knížek z královského prostředí.
