Všechny tyto tři postavy jsou černobílé 👍 jak jen to jde. Všichni tři si získaly moje srdce. V knize se střídá pohled Nadezhdy a Serefina. Tím, že příběh začíná z pohledu Nadyi, je snadné dívat se na situaci jejíma očima a být připraven nenávidět Tranaviany. Tedy hlavně prince Serefina, který je spíše vojákem a vedl útok na klášter. Na začátku jsem byla připravena nenávidět Serefina celým svým srdcem 😃, ale jak příběh postupoval kupředu, zjistila jsem, že jsem si ho velmi oblíbila a jeho kapitoly mě velmi baví. Mám pro něj prostě slabost 💗.

Emily A. Duncan získala nápad na napsání Wicked Saints když hrála Skyrim. Je velkou fanynkou Zaklínače, Leigh Bardugo a Darklinga (Temnyje). Milovala Medvěda a Slavíka a také Dívku ve věži. Prostě... chápeme se. Autorka, která miluje knihy, které miluji i já musí logicky napsat knihu, kterou musím milovat. Povedlo se jí to! Rozhodla jsem se tedy pro vás přeložit části z rozhovorů s Emily. Vybrala jsem si vždy ty otázky, které mě zaujaly 🙂 a vynasnažila se to poskládat rozumně k sobě. Někdy jsem i spojila dvě Q&A do jedné.

EAD: Skyrim! Vznik Wicked Saints/Hříšných světců byl dlouhý a spletitý. Jednou v době mého studia na univerzitě přišel večer, kdy jsem hrála Skyrim místo toho, abych dělala domácí úkol a pomyslela jsem si "To je krásná atmosféra. Měla bych napsat knihu." Postupovalo to ale pomalu. Nedařilo se mi tuto knihu napsat, až do doby kdy jsem byla v půlce nástavby, takže pár let. Tuto knihu inspirovaly převážně videohry, které jsem hrála. Těsně před sepsáním prvního návrhu vyšlo Dragon Age: Inquisition. Tato hra bezvadně inspirovala některé prvky v knize, ale celkově byla inspirací směs všech videoher, které jsem hrála. Přesněji řečeno, vždy jsem byl přitahována k východní Evropě, zejména k Rusku, a dávalo smysl, aby kniha o náboženství a monstrech byla zasazena do fantasy světa založeného na dvou zemích, kde obě tyto věci těžce ovlivňují kulturu a folklór.

Wicked Saints je vyprávěn ve střídavých perspektivách od tří různých hlavních postav. Co nám můžete říct o každé z nich?

EAD: Dostat se ke všem třem hlavním postavám byla dlouhá cesta. Každá iterace knihy měla Nadezhdu Laptevu, klášterní duchovní, která může mluvit s bohy. Vždycky byla impulzivní, empatická a rychle se hádala. Serefin Meleski, princ, generál, krevní mág a lehký alkoholik, byl druhý, který se objevil asi rok poté, co jsem se poprvé pokusila napsat tuto knihu a nefungovalo to.

Chtěla jsem, aby jeho stanovisko bylo protiváhou vůči Nadyinému. Není to kniha, kde by jedna strana války měla objektivní pravdu, ale spíše konflikt, který trvá tak dlouho, že se zakořenil v lidech obou zemí. Serefin je hluboce unavený a hluboce paranoidní, a zatímco na začátku knihy je v rozporu s Nadyou, avšak záhy je povolán z fronty zpět domů, aby tam uzavřel politické manželství. Jeho příběh jde od té chvíle poněkud odlišným směrem.

Jako poslední pak přišel - v záplavě divokých vlasů a špatných vtipů a spletitých spiknutí - Malachiasz Czechowicz. Ve Wicked Saints jsme v jeho hlavě jen na chvilku, ale je to můj morálně zkorumpovaný krevní mág, se kterým se Nadya setkává v horách Kalyazinu a s kým je nucena uzavřít partnerství. Skrývá některá komplikovaná tajemství a tato kniha by se bez něj nikdy nestala. Malachiasz všechno spojuje.

Zajímá mě skupinka různorodých postav, které se po cestě připojují k Nadye. Povězte mi o tom, jaké je vytvářet tyto další postavy.

EAD: Je to zábavné, protože když jsem se snažila tuto knihu psát, pokaždé jsem uvízla ve stejném 15 000 slovní bodě. Prošla jsem několika pokusy, kde se to stalo. A během posledního pokusu - toho, který ve skutečnosti vyšel, jsem se dostala k bodu, kdy jsem si řekla: „Víte co, tam prostě hodím celou skupinu postav a doufejme, že se něco chytne a budu se moci přes toto místo v knize dostat. “ A jsem ráda, že jsem to udělala, protože jinak bych knihu nikdy nedokončila.

Řekněte mi něco o tom, jak vznikal hlas vypravěčů Wicked Saints. Píšete vaším vlastním vypravěčským hlasem? Poupravila jste ho trochu? Jak jste to celé dala dohromady?

EAD: Tato kniha je pravděpodobně sepsána mým přirozeným vypravěčských hlasem. Můj vypravěčský hlas je trochu temný, ale také trochu vtipný. Je pro mě mnohem snazší psát Serefina než Nadyu. Jeho hlas je pro mě nejpřirozenější. On a já si přemýšlíme stejně, takže je to nejjednodušší. Řádné zachycení hlasu Nadyi pro mě vyžaduje mnohem více práce, ale nejsem si úplně jistá proč. Když jsem poprvé pracovala se svým agentem, několik prvních Nadyiných kapitol jsme několikrát přepsali, abychom dostali její hlas tam, kam bylo třeba.

Jednou z věcí, které na této knize absolutně miluji, je právě temnota. Je tu tolik krve. Jste jednoduše fascinována temnějšími prvky? Záměrně jste tam dala tyto aspekty? Jaké bylo naplnit celý svět záplavami krve?

EAD: Mám ráda tmavé knihy. Mám tuto frustraci - nechci říkat frustraci, ale je to trochu frustrace - s YA knihami, které mi předloží zajímavou premisu, ale nemám pocit, že jdou dost do hloubky. Jako kdyby se autor držel zpět z nějakého strachu, že je to příliš temné. Nemám uvnitř sebe tu hranici, u které bych si řekla: „Hej, možná bys tohle neměla dělat. Možná je to příliš temné. “ Jednoduše do toho jdu, ale snažím se dosáhnout rovnováhy mezi nečekaným a otřesným.

EAD: Chci být opatrná, protože i když je řezání součástí krvavé magie, je tu také Malachiaszova tišší sebepoškozující stránka věci a nikdy bych nechtěla, aby do toho kdokoliv šel nepřipravený. Nicméně, uvědomila jsem si to až zpětně. Nechci se cenzurovat a opravdu nemám... hranice. Je velmi vzácné, že něco píšu a v tu chvíli si pomyslím, že jsem možná zašla příliš daleko, ale vždy jsem opatrná a varuji čtenáře, do čeho v případě mé práce jdou. Když všechno zvážím, vlastně si nemyslím, že Wicked Saints je tak temná kniha! Je to prostě jen velmi krvavé.

Na univerzitě jsem studovala umění a dlouho jsem si myslela, že to je cesta, kterou půjdu - jako umělkyně -, dokud jsem si neuvědomila, že se mi líbí víc psát. Ale myslím, že to má hodně společného. Jsem velmi vizuálně smýšlející - vytvářím super extravagantní Pinterest složky s tisíci obrázky v nich - ale opravdu nevím, jestli to funguje, protože je to všechno v mé hlavě. Když jsem ještě před tím, než kniha vůbec vyšla, začala dostávat fanarty, které lidé tvořili podle odstavce zveřejněného na Tumblru, potvrdilo se mi, že to asi funguje.

Každá z vašich kapitol začíná malým výňatkem z Božského Kodexu. Popovídejte si se mnou o tom, proč je to důležité.

V jedné větě, co si myslíte, že jste chtěla touto knihou říci?

EAD: Je v pořádku klást si otázky. Myslím si, že v jádru jsou Wicked Saints - a celá trilogie, upřímně - o tom, že je v pořádku klást otázky. Bez ohledu na to, jaký byl váš názor nebo proces víry, je v pořádku se zastavit a říci: „No, co když to tak není? Co když je to ve skutečnosti jinak?“