Když asasíni napadnou jejího nejlepšího přítele, korunního prince, Rielle Dardennová udělá vše pro to, aby ho zachránila, čímž odhalí svoji schopnost ovládat všech sedm živelných kouzel. Jedinými osobami, jež by takovou mocí měly vládnout, jsou královna světla a královna krve. Rielle musí podstoupit sedm zkoušek, které její moc prověří a prokážou, že ona je Sluneční královna. Pokud jimi neprojde, popraví ji… tedy pokud během zkoušky nezemře sama.

O tisíc let později je pro lovkyni odměn Elianu Ferracorovou legenda o královně Rielle jen pouhou pohádkou. Když Impérium Nesmrtelných dobude její království, Eliana pojme násilí za své, aby tak ochránila svou rodinu. Věří, že je nedotknutelná – do doby, než zmizí její matka. Ve snaze najít ji se připojí k veliteli rebelů na nebezpečnou misi a pochopí, že zlo v srdci impéria je hrozivější, než si kdy dovedla představit.

Zatímco Rielle s Elianou bojují ve vesmírné válce, která se táhne už po několik tisíciletí, jejich příběhy se protnou a šokující spojitosti mezi nimi nakonec rozhodnou o osudu jejich světa – a jich samotných.

MÉ POCITY A DOJMY: Tahle knížka mi bohužel nepadla do noty. Vůbec mi to neutíkalo a do čtení jsem se musela nutit 🙄. Proč? Ze začátku je ten příběh dost zmatený. Je tam spousta názvů a spousta jmen (lidí a dalších věcí). Autorka se podle mě snažila vybudovat komplexní, propracovaný a komplikovaný svět. V její hlavě to báječně funguje, ale má potíže s tím to předat čtenáři. Možná jsem nepozorné ťululum, ale přišlo mi, že často se čtenář musí domnívat, o co tam jde. Vypadá to například na to, že si Eliana pojmenovala všechny své zbraně, ale zmíněno je to konečně až na straně 168. Stejně tak jsem se z kontextu musela domnívat, že adatroxové jsou prostě nějací strážní. V polovině knihy se to tedy trochu zlepšilo, jelikož jsem se začala v tom světě a příběhu celkem orientovat.

"Žijeme ve světě, kde dobří králové umírají a kde jsou ti, kteří jsou natolik pošetilí, že doufají v něco lepšího, okamžitě popraveni."

Ovšem hlavním důvodem proč se mi to tak špatně četlo je, že mě absolutně nezajímala ani jedna z hlavních hrdinek. O Rielle se hned na začátku dozvíme, že je krvavou královnou. Logicky tedy bude Eliana kladnou sluneční královnou. Tím si podle mě autorka mistrovsky podkolapa celý příběh a jakékoliv napětí v knize. Úplně jinak by to působilo, kdyby musel čtenář čekat na odhalení toho, která z dívek je kterou předpovězenou královnou. Možná bych se pak dokázala s Rielle sžít a fandit jí. Takhle mi připadala jen jako nafoukaná a marnivá dívka, která chce hlavně to, aby ji lidé milovali 😶. Nějak si vůbec nepřipouštěla, že by ona mohla být ta zlá, která jim přinese zkázu. Bylo by fajn, kdyby se obávala toho, že může být krvavou královnou. Zvlášť když slyší hlas a brzy jí dojde, čí ten hlas je. Navíc si je vědoma toho, že je krásná a chce přitahovat pozornost 😑. Obléká se vyzývavě. Navíc mi přišlo, že si moc vyskakuje na výše postavené a skáče jim do řeči. Nebyla mi jednoduše vůbec sympatická a vztah jí a Audrica mi byl také ukradený, když jsem od začátku věděla, že ho zabije. Zkoušky, které musela Rielle podstoupit sice byly akční a zajímavé, ale velmi často jsem se přistihla, že vůbec neudržím pozornost a jsem myšlenkami někde úplně jinde. Což je právě tím, že mě nezajímala postava, která zkoušky podstupovala. Její osud mi byl znám a byl mi naprosto jedno. Byla jednoduše otravná. Starala se jen o to jak je mocná a jak moc chce mít sex s Audricem, anebo snad Corienem? Pfff. To pro mě není správná silná ženská hrdinka.

Za knížku děkuji Knihy Dobrovský 😄.