Autorka: Gita Trelease | Nakladatelství: COOBOO | Počet stran: 448 | Datum vydání: 06.4. 2020

Dekadentní příběh o lásce, magii a revoluci. Paříž je v roce 1789 město plné žebráků, zlodějů, revolucionářů – a mágů… Camille se stará o mladší sestřičku, a ještě musí ukočírovat rozmařilého bratra. Zprvu jí pomůže drobná, každodenní magie. Ta ale nevydrží věčně, takže se musí vydat do Versailles. Čím déle je u dvora, tím méně pohrdá šlechtou, ale také potká mladíka, který jí dá naději, že může mít lásku i svobodu. Když vypukne revoluce, musí se Camille rozhodnout, na kterou stranu barikády se postaví, dřív než Paříž shoří.

Děj se může některým čtenářům zdát dosti pomalý, protože kniha věnuje hodně času popisům Paříže, Versailles a života u dvora, což může být odrazující, nicméně mě to ani v nejmenším nenudilo. Stránky mi přímo utíkaly před očima. Ve Francii jsem zatím nebyla, ale při čtení této knížky jsem zatoužila po tom ihned se tam podívat. Pokud by existovalo cestování časem tak klidně i do této doby a nejlépe do tohoto magického světa. Enchantée krásně kombinuje historickou fikci a fantasy. Je snadné se ztratit v záři Versailles hned vedle Camille Durbonne, dívky bojující s chudobou, která pomocí magie vtrhne do třpytivého světa francouzského dvora Ludvíka XVI. Od Camilliny první návštěvy Versailles jsem se těšila na to, až tam půjde zas.

V tomto světě najdete několik typů magie. První z nich je la magie ordinaire, tedy běžná každodenní magie, s kterou lze přeměňovat na určitý čas různé předměty, například hřebíky na mince, čímž se Camille snaží udržet sebe a svou mladší sestru Sophie od hladovění a skončení na ulici jako prostitutky. Když ovšem peníze nestačí a tyranský bratr jim více a více komplikuje zaplacení nájmu, a tedy i celý život, sáhne Camille po staré spálené truhle a magických šatech po své matce, aby se za pomocí la magie glamoire a la magie bibelot jako baronka de la Fontaine vetřela na královský dvůr ve Versailles a obrala pomocí magie a her šlechtu o vše, co bude možné. Razím heslo, že každá magie má svou vlastní cenu a líbilo se mi, že toto platilo i zde 👍. V této kouzelné verzi Francie totiž čerpá magie sílu z kouzelníkova zármutku.

"Kouzelníci smutek potřebovali. A hluboký smutek vyvěral jenom z lásky."

Camille Durbonne jsem si velmi oblíbila. Je to velmi odhodlaná a vytrvalá hrdinka, ochotná udělat cokoliv, aby se jim se sestrou dařilo dobře. Velkým bonusem knihy bylo ukázání stinné stránky magie a to doslova závislost na ní. Jakmile Camille okusila moc šatů a prostředí dvora, nechtěla se toho jen tak vzdát, což je velmi pochopitelné. Myslím, že spousta lidí, a zvláště čtenářů fantasy, chovala stejně.

Stejně tak jsem měla ráda její aristokratické přátele. Ano, můžete je vnímat jako šlechtu, která se stará jen o své vlastní pohodlí a celou knihu je nenávidět. Sama jsem byla překvapená, že jsem o nich takto nepřemýšlela. Markýza Aurélie je typická mladá šlechtična, která si užívá čas daleko od manžela na venkově. Může se zdát povrchní a jednoduchá, ale byla s ní zábava. Markýz de Chandon je jednoduše zlatíčko, kterému jsem fandila a přála dobrý konec. Získal si mě svou pomocí Camille.

Zajímavý byl i hlavní padouch příběhu, vikomt de Séguin. Přistihla jsem se, že by mě snadno zvládl okouzlit. Vlastně mi ho bylo nakonec i docela líto. Také se ocitl ve velmi nezáviděníhodné situaci, která ho ve výsledku nutila páchat zlo. Neomlouvá ho to, ale pochopila jsem, co ho k těmto činům vedlo.

Jediná postava, která mě kromě despotického Alaina rozčilovala, byla Camillina patnáctiletá sestra Sophie. Lezla mi na nervy tím, že si trvala na svém a nenechala si poradit. Upnula se na představu svatby se šlechticem a nechala sebou všemi manipulovat, čímž akorát způsobila více problémů. Měla jsem chuť dát ji facku, aby se vzpamatovala a věřila své (i když ne o moc) starší, ale jistě zkušenější a rozumnější sestře.

Na své si zde přijdou i příznivci pomalých romantických dějových linek. Tajemný vzduchoplavec Lazare Mellais je dokonalý gentleman s vědeckou myslí a zálibou pro kochání se Paříží z výšek Notre Dame, nebo nejlépe z nebe. Je mimochodem napůl Francouz a napůl Ind a sdílí Camilliny revoluční názory. Lazarovi poloindické kořeny ho činí sympatickým outsiderem a jeho laskavost a otevřené uctívání Camille ho zase dělá opravdovým romantickým hrdinou. Díky tomu si ho nejde nezamilovat. Nemusíte se však bát, Camille je schopna zachránit se sama.

Lazare, jeho přátelé Armando a Rosier, a jejich horkovzdušný balon zabírají značnou část příběhu. Jejich ideály a touha po dobrodružství jsou velmi nakažlivé. Propojení s vynálezy v podobě horkovzdušného balónu a tiskařského lisu se mi velmi líbilo. Mimochodem, v Enchantée najdete také několik pěkných odkazů na Popelku. Třeba v podobě vyprchávající magie a Camilliny cesty domů do Paříže v odraných šatech.

Kniha je protkaná spousty francouzských slovíček a výrazů, což se mi moc líbilo, i když nejsem francouzštinář. Za sebe mohu říci, že jsem se francouzsky nikdy neučila, ale ani tak jsem neměla se slovíčky nějaký větší problém, protože výrazy jako - Bonjour, Bien, Oui, Ma belle, Merci, Merde, Voilà, S'il vous plaît, Mon Dieu, Château - jsou docela známé, jiné jsou podobné angličtině (viz níže) či dokonce výrazům v češtině (jako Fantastique či Pardonnez-moi) a hlavně byla většina jasná z kontextu. Slovník na konci knihy jsem objevila až po dočtení, nepotřebovala jsem ho. Ten kdo ho potřebuje, najde ho tam 😉.

Díky Enchantée mi před očima ožila historická Paříž a v hlavě znělo One Day More z Les Miserables (Bídníků), které miluji. Moc se těším na druhý díl... na více magie, více balonů a hlavně revoluce.

Za výlet do Paříže a Versailles, tedy za knihu k recenzi, děkuji MegaKnihy.cz Mrkněte se tam a najděte si svůj vlastní magický svět 🙃😉. Já vám jednoznačně doporučuji podívat se do toho z Enchantée.

Skvěle napsaný romantický příběh, který vám připomene atmosféru románu Velký Gatsby v celé jeho dekadenci a kráse.

Tajemná krása dlouho opuštěného panského sídla sedmnáctiletou Lou vždycky lákala. Natolik, že se do domu začala vkrádat a tajně si tam četla. Její návštěvy ukončil až návrat majitelů, kteří v něm začali pořádat nikdy nekončící večírky a plesy. Lou se s rodinou brzy s přátelila a zcela propadla lehkomyslnému životu společenské smetánky. Brzy však zjistila, že Cardewovi mají tajemství a že pod třpytivým pozlátkem se ukrývá prázdno a temnota...

Lou je pěkná divoška, která je tak trošičku Nick Carraway a trošičku Joe March 😁- což samozřejmě berte s rezervou, jen jsem si na tyto dvě postavy při čtení prostě vzpomněla. Lou je očarovaná světem bohatých, vše bedlivě pozoruje a píše vlastní knihu, kterou si /SPOILER/ Robert čte a pak přiměje Lou poslat ji do nakladatelství.

Myslím, že v české knižní komunitě, tedy pokud jde o YA čtenáře, snad neexistuje nikdo, kdo by neslyšel o této trilogii z pera Jaye Kristoffa a Amie Kaufman. Dlouho jsem sérii Illuminae odolávala, pak jsem si jí přečetla a podlehla taky. Myslím, že své nadšení bych nevystihla lépe, takže si dovolím použít to, co jsem sepsala pro knihomolku Šárku do jejího článku. Určitě se na něj mrkněte 😉.

No a na závěr vás odkážu na svou recenzi na první díl 😄.

První díl této trilogie byl naprosto úžasný a zhltla jsem ho za noc. Po přečtení Diabolika, kterého jsem četla ještě před Měsíčními kronikami, Nyxií a Illuminae jsem si musela přiznat, že začínám mít velmi ráda scifi. Z prvního dílu jsem byla naprosto odvařená. Zamilovala jsem si postavy, svět... prostě úplně všechno. Strašně dobře se to četlo. Druhý díl mě bohužel zklamal... řeknu vám bez spoilerů proč. Báječná Nemesis totiž přestává používat mozek a cestování a časových posunů je tam tolik, že se vám z toho protočí hlava dokola. I když na druhou stranu je super, že se autorka zabývá cestováním vesmírem, hyperprostorem, vesmírnými loděmi atd. a že se dozvíme zase o trochu více o tom co se vlastně stalo s lidmi. Bod k dobru to má proto za ten konec, díky kterému jsem zvědavá na třetí díl. Netuším ale, jestli vyjde i v češtině.

Měsíční kroniky jsou má velká láska. Miluju retellingy a tato série si z pohádek bere základní dějovou linku a pak je mistrně vylepšuje novými věcmi a kombinuje k sobě. Příběh o mladé mechaničce Cinder z Nového Pekingu jsem hltala plnými doušky od první stránky. Navíc je to s každým dílem lepší a lepší. Přibývají nové postavy, worlbuilding se prohlubuje, zápletka komplikuje... a je to větší a větší jízda. Nemám této sérii, co vytknout. Marissa Meyer píše neuvěřitelně čtivě, její knihy jsou plné akce a různozodých postav, které si zamilujete úplně všechny. 

V Tisíc kousků tebe a v dalších dvou knihách ze série Ohnivák sice nenajdete vesmírné lodě, jiné planety a mimozemské civilizace, za to tu ale je cestování mezi dimenzemi! A to prostě chcete! Moc se mi líbí nápad s nekonečným počtem dimenzí ♥ i když je to na druhou stranu docela děsivá představa. Knížka byla v několika věcech dost předvídatelná (můj instinkt a zkušenosti s #ya prostě zafungovaly), ale stejně jsem si to užila. První knížce by ještě prospělo trochu rozvést a dopracovat ruskou dimenzi, která byla hodně zajímavá, ale přišlo mi, že by to chtělo více hloubky a informací. Dvojku jsem si užila naprosto stejně a nepřišla mi jako výplňkový díl. Neustále se tam něco dělo, mělo to spát a moc se těším na závěr. Dávno ho mám doma, jen mám trochu problém s dočítáním sérií... bude to tím, že se u těch báječných sérií, jakou Ohnivák je, vždycky chci mít kam vrátit.

I příznivci virtuálních realit si přijdou na své. Warcross vás hodí rovnou doprostřed děje, který poté postupně graduje. Vůbec to není ucourané a o akci není nouze! Je to svižné a čtivé. Zasazení příběhu do Tokya je velmi osvěžující a příjemná změna. Emika je báječná postava, kterou jsem si ihned oblíbila a tiše jí záviděla její duhové vlasy, ježdění na skatu a hackerské schopnosti. Hrát Warcross by mě jednoznačně bavilo a navíc bych v tom mohla díky virtuální realitě být fakt dobrá nehledě na moje zdraví a fyzičku. Je to zajímavé, má to spád a skvělé postavy.  Navíc byl druhý díl stejně super jako ten první. Poračování Warcrossu s názvem Wildcard: Divoká karta mě příjemně překvapilo. Dějová linka Wildcard se vůbec neubírala tam, kam jsem si po dočtení jedničky myslela, že to bude směřovat za což jsem byla moc vděčná. Bylo to prostě super a rozhodně mě to nezklamalo. Zhltla jsem to stejně rychle jako první díl. Emika mi bude chybět 🙂.

Na Vzhůru k obloze od Brandona Sandersona se chystám opravdu dlouho... někdy od konce roku 2018, kdy mi kniha přišla v tématickém knižním boxu.

ANOTACE: Planety, na kterých může žít člověk, jsou obdařeny atmosférou. Ale Detritus má ještě něco navíc. Suťový pás, který pokrývá nebe od obzoru k obzoru. Jen občas se v jednom místě rozestoupí a jsou vidět hvězdy. A někdo je i slyší... Dospívající dívka Spensa vyrůstá ve všeobecném opovržení, její otec se v historické bitvě proti invazním Krellům údajně zachoval jako zbabělec a její sny, že by ho následovala v kariéře pilotky hvězdné stíhačky, jsou značně nereálné. Přesto se však nehodlá vzdát. Snaží se dívat dál a výš než ostatní. Snaží se pochopit, co se kdysi stalo jejímu otci. Proč lidstvo muselo hledat azyl na téhle odlehlé planetě. A kdo jsou Krellové, kteří se snaží zlikvidovat jejich civilizaci. Její cesta ji postupně vede k závěru, že vysoko nad suťovým pásem se nacházejí odpovědi na její otázky. Musí se však naučit naslouchat řeči hvězd. 

Tuto knihu mám na svém seznamu knih k přečtení.