Autorka: Amy Harmon | Nakladatelství: YOLI | Počet stran: 304 | Měsíc a rok vydání: 03/2019

Anotace: V království Jeru byli všichni obdaření magickou mocí postupně vyvražděni krutým králem. Tento osud potkal i Mesharu, popravenou přímo před očima její dcery. Dívka přezdívaná Skřivánek je od té doby němá, a tak nemůže využít svůj dar – přetvářet pomocí slov skutečnost. Pak však do království vtrhnou ptačí muži Volgaři a Skřivánka si mladý král Tiras vezme na svůj hrad jako rukojmí, aby donutil jejího zbabělého otce podpořit obranu země. Pokud má přežít, bude muset mladá dívka najít způsob, jak nechat zaznít magická slova. A taky se vyrovnat s láskou k synovi vraha vlastní matky, který skrývá temné tajemství…

"Jsi nezbedný ptáček. Ale myslím, že si tě nechám."

Moje pocity: Nemohla jsem se odtrhnout, to doslova. Prvních 210 stran jsem zhltla na jeden zátah a v dočtení mi zabránilo jen svítání a unavené oči takže jsem to po 7 ráno zabalila a šla spát.

Tato fantasy romance následuje cestu němé dívky jménem Skřivánek (Lark.... ehm, ano, její jméno má význam, ale v češtině to prostě jako jméno na rozdíl od AJ nezní), která žije ve světě, kde schopnosti přináší rozsudek smrti. Skřivánek je prokleta svou matkou, aby zůstala zticha. Otec, jehož život je spoután s jejím, jí z obav o svůj osud drží na panství jako ve vězení a nedovolí jí učit se číst a psát. Skřivánek je tak tedy připravena o všechna slova. Díky své tichosti je v podstatě neviditelná, dokud se neobjeví mladý král Tiras (čtěte: Tíras). Skřivánek si uvědomuje, že má zůstat ticho pro svou vlastní ochranu. Co se stane, když se stane vězněm krále a vystaví se knihám? Objeví sílu slov?

"Polkni dcero, vtáhni je, ta slova, která leží na tvých rtech. Zamkni je hluboko uvnitř své duše, skryj je, dokud nepřijde jejich čas vyrůst. Zavři ústa před tou silou, neproklínej, neléči, dokud nenastane ona hodina. Nebudeš mluvit a nebudeš vyprávět, nebudeš volat nebesa ni peklo. Budeš se učit a budeš vzkvétat. Ticho, dcero. Zůstaň naživu."

Tady přichází bod, kdy by spousta čtenářů mohla namítat, že se Skřivánek začne chovat naprosto hloupě. V okamžiku kdy získá zpět slova, i když stále nemluví, a objeví se její schopnosti, je jimi tak uchvácena, že praktikuje magii pořád. Ve svém pokoji, ale i na lidi na hradě, dokonce i na samotného krále. Řekla bych, že tímhle holka riskuje opravdu hodně. Nicméně její příběh na cestě za nalezením svého hlasu, své magie a místa ve světě mě pohltil. Z dívky, která byla vždy ignorována, se stává silnou, silnou ženou ochotnou bojovat za to, co chce, rozbít řetězy, které ji drží a létat. K lepší budoucnosti. Do jasnější budoucnosti. Do její budoucnosti.

A její společník není nikdo jiný, než podmanivý, rozzlobený a tvrdohlavý král Tiras, se svými tajemstvími a vnitřním bojem. Zamilovala jsem si ho, i když za některé věty a činy bych ho s chutí nakopala do zadnice. Však posuďte níže sami. No, ale stejně jsem si toho chlapa oblíbila. Přesně takoví mě fascinují a způsobují, že se od čtení nemohu odtrhnout.

"Jsi pro mě velice potřebná. Vložím ti do břicha díte. Syna, který bude králem."

Na Skřivánkovi se mi líbilo, že si to nenechávala líbit, ale vzdorovala mu, nazývala ho rasem a arogantním parchantem. Toto duo mě od začátku nesmírně zajímalo a přitahovalo k příběhu. Možná, že to na vás bude působit jako instaláska, ale mě to tak ani nepřišlo. Na začátku podle mě byla spíše touha, pak potřeba jeden druhého a nakonec ta láska. Vlastně jsem si slušný kus knihy nebyla jistá, jak to spolu ti dva mají jelikož Tiras stále mluvil o užitečnosti a vypadalo to, že to bere spíše prakticky, než že by jí miloval.

Souhlasila jsem, že budu jeho královnou, Boojohni.

"Samozřejmě, že jsi to udělala! Je to výstavná kousek chlapa."

Harmonová píše velmi poeticky. Spousta proroctví či kouzel je v rýmech. Slova jsou pro celou knihu velmi důležitá. Slova mohou pomáhat, ale mohou také velmi krutě ubližovat. Celý svět je podle mě vykreslen velmi kouzelně a opravdu hodně připomíná pohádku. Díky němé dívce jsem si musela vzpomenout na Malou mořskou vílu a díky ptákům zase na naší Jezerní královnu, kde je shodou okolností také němá dívka 🙂. V knížce se mi právě strašně líbila její počáteční komunikace s Tirasem 💗. Akorát ty okřídlené obludy alá ptačí muže bych asi vyměnila za něco slušivějšího, ale pak jsem si docela zvykla 😄.

Moc se mi líbil koncept magie s vypravěči, léčiteli, měniteli a přetvůrci. Co bych změnila, bylo to, co se stalo v průběhu knihy. Měla jsem dojem, že většina Nadaných obyvatel byla zabita, ale pak se jich najednou objevilo opravdu hodně. Když už jsem měla dojem, že každá druhá postava má nějaké schopnosti, přišlo mi to moc.

Politika. Magie. Válka. Silná, ničivá láska. To je to, co Meč a ptáček mistrovsky doručují. Příběh je to poutavý a dobře se čte. Některé věci mě napadly ihned, některé mi došly až těsně před odhalením takže mě tak úplně nepřekvapily. Knihu jsem si celkově velmi užila. Pokud hledáte nějaké milé fantasy s nestvůrami, křehkou mlčící (jen na první pohled) dívkou a urostlým tajemným králem, je tohle knížka přesně pro vás 😉. V této knižní sérii budou další knihy v tomtéž světě, ale o jiných párech, takže můžete číst Meč a ptáček jako standalone.