Klan je každopádně úžasná knížka, která vás ihned vtáhne do sebe a nepustí. Je napsaná tak, že se to čte samo. Adrianne Young je jednoduše nadaná vypravěčka, která umí pracovat s emocemi a i akčními scénami. Čte se to velmi dobře. Z knihy dýchá ta pravá skandinávská atmosféra 🌲❄🏔🌲🐟🐻. Úplně si vybavíte zamlžené hory, zasněžené vesničky, zamrzlá jezera... prostě seriál The Vikings 🙂. Když to navíc podtrhnete tím správným soundtrackem (koukněte buď na můj playlist a nebo ten přímo od autorky, kde jsem čerpala i já) tak je to pecka! Za mě by tam mohlo být klidně více skandinávštiny (Skål!).

Kniha je propagována jako drsná vikingská YA což v podstatě splňuje i ne. I když tam třeba docela obrazně obětovávají zvířata tak na dvou místech asi bych i v ději přitvrdila... jednou protože by to okořenilo děj (i když by to asi bylo předvídatelné) a jednou protože v realitě bych to v této době čekala... ale tak... je to #youngadult. Více k tomuto napíšu ve spoilerech. 

Chtělo by to prostě více vikingské kultury a přitvrdit, ale to bychom z toho asi měli spíše knihu pro dospělé než YA příběh. Každopádně se na tuto knihu tešte 🙂. Kmeny Aska a Riki vás prostě dostanou.

Od Adrianne Young vyjde na podzim 3. září 2019 i volné pokračování Klanu s názvem The Girl The Sea Gave Back. Budete to opět moci číst jako standalone, ale bude to ze stejného vikingského světa jako Sky in the Deep.

O čem to bude? Příběh poskočí o 10 let po bitvě o Hylli a bude se zabývat Halvardem, jeho rolí v evoluci klanů Aska a Riki. Jeho cesta se proplete s novou postavou, která opět změní jejich svět.

Tovu našli jako dítě na břehu moře a využívali jejího daru vidění do budoucnosti. Její vlastní domov a klan jsou už jen vybledlou vzpomínkou. Teď žije s klanem Svell. V novém domově si našla křehké místo mezi těmi, kteří se jí bojí, ale když dva klany (Aska a Riki) zakopou válečnou sekeru a ukončí staré krvavé spory aby se spojili v jeden, její svět je nebezpečně blízko kolapsu. Poprvé za generace jsou vůdcové Svellu rozděleni. Měli by udržovat mír nebo jít do války se spojeneckými klany, aby ochránili svou novou moc? Když jejich náčelník řekne Tově, aby hodila kamennými runami, Tova uvede do pohybu sérii událostí, které nejenže změní krajinu pevniny navždy, ale dají jí něco, o čem věřila, že už nikdy nebude mít - domov.

--- POZOR SPOILERY ---

Hlavní hrdinka mi byla sympatická a chápala jsem její emoce. Někdo by mohl říct, že naše drsná hrdinka Eelyn je ve skutečnosti měkkota. Jenže tak... kdo by se nebál v nepřátelském prostředí a kdo by si nepobrečel kdyby zjistil, že se na něj vykašlala vlastní rodina? Kdo by nebrečel, kdyby zjistil, že jeho bratr celé roky (5 let) žije s nepřítelem? Je obklopená nepřáteli, kteří jí můžou kdykoliv ublížit. Ono, bojovnice nebo ne, tady je Eelyn v centru úhlavních nepřátel a pokud to chce přežít a utéct tak si nemůže moc vyskakovat.

Teď se mrkneme na zoubek drsnosti tohoto světa. Je tam několik scén kdy bych čekala, že Eelyn znásilní. To se ovšem nestane, no, nicméně kdyby to nebyla YA tak v tomhle světě, mezi nepřáteli, bezbranná.... by už prostě znásilněná byla a to ne jednou.

Ke scéně na jezeře můžu říct, že jsem čekala, kdy ten led pod nimi začne praskat. Nestalo se to. Vlastně můžeme být rádi, protože by to bylo dosti předvídatelné. Na druhou stranu by to scéně dodalo napětí.

Někomu může ten šťastný konec připadat přitažený za vlasy, jelikož proč by si měli dva klany znepřátelené na život a na smrt najednou říci "ok, budeme kamarádi". Sice se to může zdát neuvěřitelné, na druhou stranu je celkem logické, že nepřítel mého nepřítele je můj přítel. Potřebovali se prostě spojit proti většímu zlu. To se dá pochopit, ne? Je spíš dost škoda, že to všechny postavy přežijí. Člověk by čekal, že v tomhle drsném světě jich tak polovina umře.

Líbí se mi, že se hlavní hrdina a objekt zájmu Eelyn jmenuje Fiske. Fiske je slovo z Dánštiny a znamená rybaření. Dříve bylo běžné, že jména či příjmení pocházela z práce, které se daný člověk věnoval. Líbí se mi, že Adrianne Young na toto myslí a zvolila jméno Fiske záměrně.